S blízkými se stýkáme méně než před 10 lety

Z výběrového šetření ČSÚ Životní podmínky 2015 vyšlo najevo, že se snížila frekvence kontaktu s příbuznými i s přáteli. Přitom pocit, že se na své blízké může v nouzi spolehnout, má většina lidí.

Tazatelé ČSÚ v tematickém modulu výběrového šetření Životní podmínky 2015 zjišťovali, zda a jak často se lidé aktivně či pasivně věnují kultuře, sportu či dobrovolnictví. Kromě toho se také dotazovali na to, jak často dnes mezi sebou komunikují přátelé a příbuzní.

Jak často se chodí na kulturu nebo sport

Více než polovina (52,1 %) dotazovaných osob odpověděla, že v posledním roce navštívila nějakou kulturní nebo historickou památku, případně muzeum, galerii apod. Téměř polovina osob v posledních 12 měsících byla v kině nebo na živém představení (například v divadle či na koncertě apod.). V průběhu uplynulého roku zhruba třetina osob navštívila tato místa více než třikrát. Nějaké sportovní události se zúčastnily jen dvě pětiny (41,3 %) dotázaných, z nich ale téměř polovina více než třikrát. Zhruba pět procent osob uvedlo, že si návštěvu kina, divadla či kulturní nebo historické památky nemůže dovolit a zhruba pětina o tyto aktivity neměla zájem. U sportovních událostí byl nezájem vyšší, a to u necelé třetiny osob.
Divadelní a jiná představení navštěvují mírně častěji ženy než muži (54,2 vs. 41,3 %) a stejně tak historické a kulturní památky (54,9 vs. 49,1 %). Do kina chodí obě pohlaví stejně často. Sportovních akcí se výrazně častěji účastní muži než ženy (57,9 vs. 25,8 %).
Osoby s příjmy pod hranicí chudoby si ve větší míře nemohly dovolit účastnit se uvedených aktivit. Nejméně osob ohrožených příjmovou chudobou navštívilo nějaké divadelní, pěvecké, taneční či jiné představení (24,8 %). Z osob, které uvedly, že v posledních 12 měsících nenavštívily kino, představení, historickou či kulturní památku či nějakou sportovní událost, třetina uvedla, že bylo proto, že si to nemohly z finančních důvodů dovolit.

Podíly osob podle frekvence a formy kontaktu v letech 2006 a 2015 (v %)

Podíly osob podle frekvence a formy kontaktu v letech 2006 a 2015 (v %)

Snížila se i frekvence kontaktu s přáteli

Z informací na otázky ohledně frekvence kontaktu, ať už osobního nebo jiného (telefonického, formou SMS,
e-mailem apod.), bylo možné získat data, která se dala porovnat s údaji z roku 2006. V té době ČSÚ provádělo stejné dotazování.
Zatímco v roce 2006 byla v kontaktu se svými příbuznými třetina osob, o deset let později to byla pouze čtvrtina. V osobním kontaktu s příbuznými byla denně necelá čtvrtina osob v roce 2006, zatímco v roce 2015 pouze 14,2 %. Podíl osob, které byly v kontaktu s příbuznými každý týden, zůstal zhruba stejný, a to kolem dvou pětin. Vzrostl podíl těch, kteří byli s příbuznými v kontaktu několikrát za měsíc a jednou za měsíc.
Podle zjištění tazatelů se snížila frekvence kontaktů s přáteli. Zatímco v roce 2006 byla v denním kontaktu s přáteli zhruba čtvrtina osob, v roce 2015 to už byla jen necelá pětina. Výrazný pokles byl i u osobních setkání. V roce 2006 se s přáteli denně osobně viděla zhruba pětina osob, v roce 2015 to byl každý desátý Čech. Zhruba třetina lidí byla v osobním či jiném kontaktu s přáteli každý týden. Tento podíl se v uvedených letech prakticky nezměnil. Dalších zhruba 30 % osob se s přáteli setkává nebo s nimi komunikuje několikrát do měsíce.
Sejít se alespoň jednou měsíčně s přáteli si v roce 2015 z finančních důvodů nemohla dovolit 2,2 % lidí. Necelých sedm procent osob tak nečinilo z nějakého jiného důvodu. U osob, jejichž příjmy byly nižší než hranice ohrožení příjmovou chudobou, byl podíl těch, které uvedly, že si nemohou dovolit setkávat se alespoň jednou za měsíc se svými přáteli, vyšší – nemohla si to dovolit každá desátá osoba. Další desetina ohrožených příjmovou chudobou tak nečinila z nějakého jiného důvodu.

Podíly osob, které nemají někoho, komu by se mohly svěřit, a těch, které se v případě potřeby nemohou obrátit na své příbuzné či přátele s prosbou o pomoc, 2006, 2013 a 2015 (v %)

Podíly osob, které nemají někoho, komu by se mohly svěřit, a těch, které se v případě potřeby nemohou obrátit na své příbuzné či přátele s prosbou o pomoc, 2006, 2013 a 2015 (v %)

Příbuzní a přátelé nám v nouzi pomohou

Na otázku, zda by se respondent mohl v případě potřeby obrátit na své příbuzné, přátelé či sousedy o pomoc, odpovídali lidé nejen v roce 2015, ale také v letech 2006 a 2013. Od roku 2006 vzrostl podíl dotazovaných, kteří na tuto otázku odpověděli kladně, a to z 91,2 % v roce 2006 na 96,7 % v roce 2013 a 98,1 % v roce 2015. Nezvýšil se jen podíl osob, které se v případě potřeby mohou spolehnout na pomoc přátel či příbuzných, ale také podíl osob, které se mají komu svěřit se svými osobními záležitostmi, a to z 95,6 % v roce 2013 na 97,7 % v roce 2015.
Osoby s příjmy pod hranicí příjmové chudoby mají častěji pocit, že se se svými problémy nemají komu svěřit a že se nemohou obrátit na své přátele či příbuzné v případě potřeby o pomoc. Lidí s nízkými příjmy s těmito pocity je zhruba třikrát tolik, co lidí, jejichž příjmy hranici ohrožení příjmovou chudobou přesahují. Zatímco 7,8 % osob s příjmy nad hranicí chudoby nemohlo v roce 2006 požádat své příbuzné, přátele či známé o pomoc, osob s nízkými příjmy, které se nemohly obrátit na své příbuzné či přátele, byla téměř pětina. Tento podíl se do roku 2013 snížil zhruba na polovinu a do roku 2015 o další polovinu. Přesto byl podíl těch, které se nemohly spolehnout na pomoc přátel či rodiny výrazně vyšší u osob s příjmy pod hranicí příjmové chudoby oproti těm, jejichž příjmy ji přesahovaly. Lidé s nižšími příjmy zároveň ve větší míře postrádají někoho, komu by se mohli svěřit se svými osobními problémy.

Více informací na www.czso.cz

Kultura

Sociální zabezpečení