Domácnosti vycházejí se svými příjmy lépe

Příjmová situace domácností se za posledních pět let zlepšila, což dokazuje kladná hodnota průměrného meziročního tempa růstu jejich čistých peněžních příjmů na osobu. Podle posledních dostupných údajů o příjmech domácností z roku 2015 je patrné, že průměrný meziroční koeficient růstu za období 2011–2015 dosahuje hodnoty 102,8 %. Průměrně se tedy příjmy domácností nominálně zvýšily každý rok o 2,8 % oproti předešlému roku. Reálně to po očištění o průměrnou inflaci za sledované období znamenalo navýšení příjmů o 1,5 %.

Rozdíly v domácnostech

Jisté rozdíly jsou však patrné mezi typy domácností podle ekonomické aktivity osoby v čele. Zatímco domácnostem samostatně výdělečně činných rostly každoročně příjmy průměrně o 4,3 a reálně o 2,9 %, u domácností zaměstnanců to bylo 2,9, resp. 1,6 %. Na druhé straně domácnostem nepracujících důchodců rostly příjmy za posledních pět let každoročně v průměru nominálně jen o 1,9 a reálně o 0,5 %, přičemž rychlejší růst nastal převážně až v posledních dvou letech. Domácnostem nezaměstnaných se příjmy ve srovnání s rokem 2011 dokonce lehce snížily. Po propadu v roce 2012 u nich dochází v posledních dvou letech k růstu.

To, jak domácnosti vycházejí, je subjektivní

Příjmovou situaci domácností dokresluje také informace o subjektivním vnímání domácností, jak vycházejí se svými příjmy. Zřetelný pozitivní trend vývoje příjmové úrovně domácností je podpořen zvyšujícím se podílem domácností, které deklarovaly, že se svými příjmy vycházejí snadno až velmi snadno, a zároveň klesající podíl těch, které uvedly, že vycházejí s obtížemi až velkými obtížemi.
Zatímco v roce 2016 uvedlo 11 % domácností, že vycházejí se svými příjmy snadno až velmi snadno, před pěti lety, v roce 2012, to bylo o 1,6 procentních bodů méně. Naopak 24,6 % domácností v roce 2016 uvedlo, že vycházejí s obtížemi až velkými obtížemi, ve srovnání s rokem 2012, kdy to bylo o 6,8 procentních bodů více. Rozdíly mezi typy domácností podle ekonomické aktivity osoby v čele jsou patrné i zde.

Zatímco pětina domácností zaměstnanců vycházela se svými příjmy s obtížemi až velkými obtížemi, z domácností samostatně výdělečně činných je to jen 13,6 %. Naopak mezi domácnostmi nepracujících důchodců se jedná o 28,2 % a mezi domácnostmi nezaměstnaných jde dokonce až o tři čtvrtiny. Na druhé straně se svými příjmy vycházela snadno až velmi snadno každá osmá domácnost zaměstnanců, z domácností OSVČ dokonce každá šestá a naopak pouze každá třináctá domácnost nepracujících důchodců a jen dvě procenta z domácností nezaměstnaných.
Zaměříme-li se na domácnosti, v nichž žijí osoby ohrožené příjmovou chudobou nebo sociálním vyloučením, najdeme mezi nimi výrazně vyšší podíl těch, které měly problém vycházet se svými příjmy. Jedná se o domácnosti, které jsou ohroženy alespoň jedním ze tří typů rizik, mezi která patří ohrožení příjmovou chudobou, materiální deprivace a nízká pracovní intenzita. Třetina takových domácností má velké obtíže vycházet se svými příjmy, téměř třetina vychází s příjmy s obtížemi a téměř čtvrtina s menšími obtížemi. Pouze 13 % domácností osob ohrožených příjmovou chudobou nebo sociálním vyloučením vychází s příjmy docela snadno až snadno.

Pracovní aktivita členů domácnosti je klíčová

Rozdíly ve vycházení s příjmy jsou mezi domácnostmi podle jednotlivých typů ohrožení, kterým jsou vystaveni její členové. V domácnostech osob ohrožených příjmovou chudobou je situace obdobná jako v těch, které jsou ohroženy alespoň jedním ze tří typů rizik. Z domácností osob s nízkou pracovní intenzitou vyjde s velkými obtížemi se svými příjmy téměř polovina a další necelá třetina vychází s obtížemi. Vyšší intenzita participace na trhu práce se jeví poměrně klíčovým faktorem pro to, aby domácnosti lépe vycházely s příjmy. Domácnosti materiálně deprivovaných osob dokonce až v 61,7 % případů vycházejí se svými příjmy s velkými obtížemi, další čtvrtina z nich s obtížemi a desetina s menšími obtížemi. Pouze 1,2 % takových domácností vystačí s příjmy docela snadno až snadno. Situace materiální deprivace tedy také úzce souvisí s potížemi vycházet s příjmy. Pokud si domácnost nemůže z finančních důvodů dovolit alespoň 4 z 9 sledovaných položek materiální deprivace, její členové jsou považováni za materiálně deprivované, a takové domácnosti pak také deklarují vážné potíže vycházet se svými příjmy. V otázce, jak lépe vystačit s příjmy, se pro domácnosti jeví jako zásadní vyšší intenzita pracovní participace jednotlivých členů, s tím související vyšší příjmová úroveň a menší riziko materiální deprivace. Pokud domácnost je schopna z finančních důvodů zabezpečit všem svým členům více položek, než je hraniční pro materiální deprivaci, je větší šance, že bude zároveň snadněji vycházet se svými příjmy.
Za posledních pět let se výše uvedené klíčové faktory pro subjektivně snazší vycházení s příjmy mírně zlepšovaly, což dokazuje také klesající hodnota míry ohrožení příjmovou chudobou nebo sociálním vyloučením a s tím související ukazatele všech tří typů ohrožení. Obzvlášť za poslední tři roky docházelo k poklesu podílu materiálně deprivovaných osob a osob s nízkou pracovní intenzitou, přičemž počet osob ohrožených příjmovou chudobou zůstával stabilní. Míra souhrnného indikátoru se tak v roce 2016 snížila na úroveň 13,3 %, k čemuž nejvýrazněji přispěl nižší podíl (4,8 %) materiálně deprivovaných osob.

Ke snížení míry materiální deprivace za posledních pět let přispíval nejvýrazněji pokles podílu osob, jejichž domácnostem chybí položky, které stabilně hrají klíčovou roli v materiální deprivaci. Těmi jsou možnost zaplatit neočekávaný několikatisícový výdaj (pro rok 2016 se jednalo o částku 9 900 Kč) a dovolit si z finančních důvodů týdenní dovolenou pro všechny členy domácnosti. Zatímco před pěti lety žilo v domácnostech, které si nemohly dovolit tyto položky, více než 42 % osob, v roce 2016 se jedná o necelou třetinu. Nicméně stále jde o nezanedbatelný podíl osob, které mají kvůli nedostatku právě těchto dvou položek větší riziko materiální deprivace. Vedle toho výrazněji klesl také podíl osob, jejichž domácnosti si nemohou dovolit platit včas platby či splátky a z finančních důvodů dostatečně vytápět byt. Přestože pokles u těchto dvou položek znamenal snížení počtu osob o více než čtvrtinu hodnoty před pěti lety, jedná se o podíly nepřesahující pět procent. Ty proto nemají na míru materiální deprivace tak zásadní vliv jako ty dvě předchozí. Nicméně další pokles počtu domácností, které si nemohou dovolit zejména tyto uvedené položky, by se odrazil ve snižování míry materiální deprivace, a tím i celkového podílu osob ohrožených příjmovou chudobou nebo sociálním vyloučením.
Vývoj příslušných ukazatelů všech uvedených rizikových aspektů vykazuje za posledních pět let pozitivní trend, díky čemuž mohly být domácnostem vytvořeny vhodné podmínky pro snazší vycházení s příjmy. Zlepšující se příjmová i materiální situace domácností jde nadále ruku v ruce s tím, že domácnosti lépe se svými příjmy vyjdou.