Národní verzi evropského výběrového šetření Životní podmínky domácností každoročně provádí národní statistický úřad ve většině zemí Evropy. V ČR je každý rok osloveno okolo 11 tis. domácností napříč všemi kraji. Harmonizované zjišťování je z hlediska metodologie mezinárodně srovnatelné. Nesmíme však opomenout, že je tato srovnatelnost limitovaná jak různými sociálními a daňovými systémy, tak odlišným vnímáním standardů životní úrovně obyvateli v jednotlivých zemích. Snad i proto by měly být vybrané indikátory životních podmínek posuzovány především v kontextu dané společnosti. Jedná se především o míru ohrožení příjmovou chudobou nebo sociálním vyloučením. ČR si dlouhodobě udržuje pozici mezi zeměmi s nejnižší hodnotou tohoto souhrnného indikátoru, což vyvolává dohady o příčinách. Důvod, proč je zde takto malý podíl osob vystavených alespoň jednomu ze tří sledovaných typů ohrožení, můžeme hledat v jednotlivých základních ukazatelích, jejichž hodnoty jsou taktéž jedny z nižších v rámci Evropy.
Na jedné straně stojí ukazatele materiální deprivace a nízké pracovní intenzity, které mají jednotné absolutní hranice pro všechny země. Hranice materiální deprivace je pro domácnost stanovena jako čtyři chybějící položky ze sledovaných devíti a limit pro nízkou pracovní intenzitu je odpracovat 20 % celkové kapacity času členů domácnosti v produktivním věku. Tyto ukazatele jsou pak díky totožné hranici jednoduše mezinárodně srovnatelné. Avšak i zde se může projevit určité zkreslení právě kvůli odlišné představě o životním standardu a kvůli vyšším nárokům na jednotlivé položky materiální deprivace v některých zemích.
Vedle toho stojí míra ohrožení příjmovou chudobou, která udává podíl osob, které žijí v domácnostech, jež svými příjmy nedosahují stanovené národní hranice. Tato hranice se pro každou zemi vypočítá zvlášť jako 60 % jejího mediánu ekvivalizovaných disponibilních příjmů domácností. Mezinárodní srovnání je pak ovlivněno národní relativizací této hranice. Dlouhodobě nízká úroveň této míry v ČR odráží skutečnost, že je zde malý rozdíl mezi osobami s nejnižšími příjmy a osobami s mediánovým příjmem, tedy takovým, na který nedosahuje právě polovina populace. To dokazují i nízké hodnoty ukazatelů měřících nerovnost příjmů českých domácností.
Běžně užívané mezinárodní srovnání míry ohrožení příjmovou chudobou ve skutečnosti srovnává příjmovou diferenciaci uvnitř jednotlivých zemí, nikoliv příjmovou diferenciaci mezi jednotlivými zeměmi. Pokud bychom uvažovali jednotnou evropskou hranici i pro tento ukazatel, potom by mezinárodní srovnání odráželo situaci domácností v kontextu celoevropského standardu. Ten by byl pro většinu zemí výrazně odlišný. Proto by tento koncept nebyl vypovídající pro sledování blahobytu v rámci jednotlivých zemí. Obecně tedy mezinárodní srovnání u všech uvedených národních statistik přináší vedle jedinečné možnosti porovnání také řadu požadavků na správnou interpretaci jednotlivých srovnávaných ukazatelů.
Národní verzi evropského výběrového šetření Životní podmínky domácností každoročně provádí národní statistický úřad ve většině zemí Evropy.
