Zdraví a životní styl Čechů

Součástí šetření Životní podmínky 2017 byl modul, který se týkal zdraví a životního stylu dospělých osob. Statistici zkoumali pracovní a volnočasovou fyzickou aktivitu, konzumaci ovoce a zeleniny, výšku a váhu osob či jejich návštěvy u lékařů.

V rámci otázky na fyzickou aktivitu vztahující se k práci měli respondenti posoudit svoji pracovní aktivitu v typickém týdnu. Jednalo se o práci v širším slova smyslu. Osoby, které neměly zaměstnání, uvažovaly i ostatní pracovní aktivity, jako je práce kolem domu, na zahradě, péče o děti, studium či hledání práce.
Ukázalo se, že více než polovina žen ve věku 25 až 64 let má sedavou pracovní aktivitu nebo v práci převážně stojí (například učitelky, kadeřnice, úřednice, přepážkové pracovnice). Naopak těžkou a fyzicky náročnou práci vykonávají především muži (například práci s těžkými motorovými nástroji, stavební práce, stěhování, práci v hornictví a lesnictví), konkrétně 15,3 % mužů. Chůzi nebo středně těžkou fyzickou aktivitu uvedlo 36,1 % žen a 37,5 % mužů.

Typ pracovní aktivity podle vzdělání a pohlaví (%)

Typ pracovní aktivity podle vzdělání a pohlaví (%)

S vyšším dokončeným vzděláním se výrazně snižuje podíl osob s fyzicky namáhavou pracovní aktivitou a naopak se zvyšuje podíl osob se sedavou aktivitou. Ten bývá obecně vyšší u žen, kromě vysokoškoláků, kde muži předčili ženy v sedavé pracovní aktivitě (65,9 %). Stání je ve všech vzdělanostních skupinách více zastoupeno u žen, chůze nebo středně těžká fyzická aktivita se nejvíce týká mužů i žen se základním a nižším středním vzděláním.
Co se týče volnočasové fyzické aktivity, respondenti měli uvést, kolik času stráví ve svém typickém týdnu provozováním sportu, fitness nebo rekreační pohybové aktivity, kam patří také tanec, plavání nebo rychlejší chůze se psem. Sport je o něco bližší mužům. Muži udávají vyšší průměrný čas strávený volnočasovou fyzickou aktivitou, konkrétně 3,6 h týdně, zatímco jejich ženské protějšky jen 3,2 h týdně. S rostoucím věkem se doba trávená pohybem postupně snižuje, naopak s vyšším stupněm dokončeného vzdělání se zvyšuje. Vysokoškolsky vzdělaní muži udávají v průměru 4,8 h pohybové aktivity týdně oproti mužům se základním a nižším středním vzděláním, kteří sportují ve volném čase v průměru jen 2,8 h týdně. Podobně i vysokoškolsky vzdělané ženy uvedly v průměru 4,4 h pohybové aktivity týdně, zatímco ženy se základním a nižším středním vzděláním jen 2,5 h týdně.

Struktura Indexu BMI podle pohlaví, 2017 (%)

Struktura Indexu BMI podle pohlaví, 2017 (%)

Téměř 40 % osob uvádí, že neprovozují vůbec žádnou fyzickou aktivitu v obvyklém týdnu, přičemž vyšší podíl je mezi ženami. Naopak u mužů je vyšší podíl těch, kteří ji provozují 8 a více hodin týdně (15,1 %). Lze doplnit, že do volnočasové pohybové aktivity nebyly zahrnuty domácí práce, které podle tradičního rozdělení rolí zastávají spíše ženy, a muži si spíše prosadí svoje sportovní koníčky. Zhruba pětina mužů i žen shodně uvedla, že se věnují volnočasovému pohybu 2 až 4 hodiny týdně.

Ženy dbají více na stravování

Další sledovanou charakteristikou byly stravovací návyky člověka. Ptali jsme se na konzumaci ovoce a zeleniny (včetně zeleninových polévek) v typickém týdnu. Z analýzy získaných dat vyplynulo, že alespoň jednou denně jí ovoce více než polovina osob a zeleninu právě polovina osob, přičemž výrazně větší podíly jsou v tomto směru u žen. Ovoce jí dvakrát i vícekrát 21,4 % žen. V takové míře si jej dopřává jen 12 % mužů. S velkým rozdílem ženy předhánějí muže i v konzumaci zeleniny. Zeleninu má denně na talíři 55,2 % žen, zatímco jednou či vícekrát denně si dá zeleninu jen 43,4 % mužů. Naproti tomu kaž­dý patnáctý muž v ČR nejí zeleninu skoro vůbec.

Respondenti podle doby strávené volnočasovou fyzickou aktivitou týdně podle pohlaví (%)

Respondenti podle doby strávené volnočasovou fyzickou aktivitou týdně podle pohlaví (%)

U všech respondentů se v dotazníku zjišťovala jejich tělesná výška (v cm) a váha (v kg). Z těchto údajů byl pak vypočten index tělesné hmotnosti, známý jako BMI. Průměrná hodnota body mass indexu obyvatel ČR se pohybuje těsně nad horní hranicí normální zdravé váhy. Za rok 2017 dosáhla hodnoty 25,2, což značí mírnou nadváhu. Prakticky stejně vyšla i hodnota mediánu, což znamená, že přesně polovina populace v naší zemi má hodnotu BMI nižší.
Třetina žen bojuje s mírnou nadváhou (33,3 %) a u mužů je to téměř polovina dospělých osob (47,3 %). Téměř každý pátý muž trpí obezitou (19,5 %), u ženské části populace je to bezmála 18 %. Každá druhá žena má naopak BMI na úrovni normální váhy, případně podváhy. U mužů je to pouze každý třetí. Hodnota BMI postupně narůstá s přibývajícím věkem. Zatímco ve věku 16 až 34 let má normální váhu 66,2 % české populace, ve věku 35 až 49 let je to již jen polovina populace (49 %), dále ve věku 50 až 64 let je to pouze slabá třetina dospělých osob (31,8 %), přičemž výrazně přibývá osob s mírnou nadváhou (43,3 %). Ve věkové kategorii 65 a více let má normální zdravou váhu už jenom 28,1 % osob.

Četnost konzumace ovoce a zeleniny podle pohlaví (%)

Četnost konzumace ovoce a zeleniny podle pohlaví (%)

Dalším aspektem zdravého životního stylu je také prevence zdraví a to, jak se o sebe staráme v případě zdravotních neduhů. Zjišťovalo se, kolikrát respondenti za posledních 12 měsíců navštívili praktického lékaře (včetně preventivních prohlídek), kolikrát navštívili specializovaného lékaře (například oční, ortoped, ORL, gynekolog) a kolikrát navštívili zubaře či ortodontistu.
S přibývajícím věkem docházejí lidé k lékaři pochopitelně výrazně častěji. Zatímco mladší ženy do 34 let navštěvují lékaře 2krát častěji než stejně staří muži (5,1 návštěv oproti 2,6 návštěvám za rok), u seniorů nad 65 let tento poměr neplatí (v průměru 9 návštěv za rok u žen oproti 8,4 návštěvám u mužů). Odlišná situace je u zubařů. Průměrný počet návštěv u stomatologa za rok činí 1,7 u mužů a 1,9 u žen, přičemž z hlediska věku respondentů se tento počet nijak výrazně neliší.
V návaznosti na to byli respondenti dotazováni, zda navštívili lékaře pokaždé, když potřebovali, a v případě, že tomu tak nebylo, měli uvést hlavní důvod proč.
Tyto důvody se diametrálně liší u zubařů oproti praktickým lékařům a specialistům. Nejčastějším důvodem pro vynechání kontroly u zubaře jsou u žen vysoké náklady na péči a léčbu a u mužů je to strach z ošetření. Každá čtvrtá žena uvedla, že je to příliš drahé, naopak každý čtvrtý muž přiznal, že má ze zubaře strach. Dlouhou objednací lhůtu, která odradila respondenta od návštěvy zubaře, uvedla necelá desetina všech dotazovaných. Častou výmluvou je také záměr vyčkávat, zda se zdravotní problém sám nevyřeší nebo nezlepší. Pokud jde o důvody, proč respondenti nenavštívili svého praktika či lékaře specialistu, i když ho potřebovali, jednoznačně převažuje odkládání návštěvy na později. Jako častý důvod také uváděli překážku, že se nemohli uvolnit z práce, a to častěji muži (14,7 %) než ženy (7,3 %), a více než 15 % všech dotazovaných zvolilo jiný, blíže neurčený důvod.

Četnosti návštěv u praktických lékAřů a specialistů podle pohlaví a věku za rok

Četnosti návštěv u praktických lékAřů a specialistů podle pohlaví a věku za rok

Nakonec se sledovalo, jakou zátěž představují pro domácnost výdaje spojené se zdravotní péčí a úhradou léků. Šetřené domácnosti měly započítat výdaje všech členů domácnosti za posledních 12 měsíců a zhodnotit, jakou zátěž představovaly zmíněné výdaje za daný typ péče.
Velkou zátěží jsou pro české domácnosti především výdaje za léky, ať už předepsané, nehrazené pojišťovnou nebo volně prodejné léky a potravinové doplňky, a to v 10 % případů. Pro polovinu domácností je také péče u zubaře určitou až velkou zátěží. Sem byla zahrnuta i ortodoncie (tj. rovnání chrupu) a dentální hygiena, která je často spojena s finančními náklady.
Naopak návštěvy u praktického lékaře a specialistů ani hospitalizace v nemocnici (která se však týkala pouze jedné čtvrtiny dotazovaných) nebyly žádnou finanční zátěží pro téměř dvě třetiny domácností.
Tyto výsledky zapadají do kontextu, jak je v našem státě nastaven zdravotní systém. Zatímco péče a prevence u praktických i specializovaných lékařů, ať už ambulantní, nebo lůžková, je vesměs krytá z povinného zdravotního pojištění, ošetření a léčba u zubařů, dentistů a ortodontistů je mnohdy plně hrazena pacientem.

Více informací na www.czso.cz

Kultura

Sociální zabezpečení