Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, udržitelný rozvoj definuje jako takový rozvoj, který naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost naplňovat je i generacím budoucím, a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.
I když se může zdát, že strategie udržitelného rozvoje je primárně záležitostí politickou, svou nenahraditelnou úlohu zde sehrává i statistika. Její role spočívá v navrhování indikátorů ke stanoveným cílům a poskytování širokého spektra dat pro potřeby vyhodnocování těchto cílů.
Zodpovědnost za udržitelný rozvoj v České republice byla v průběhu let přesouvána mezi Úřadem vlády ČR a Ministerstvem životního prostředí. To je od 1. dubna 2018 za udržitelný rozvoj znovu odpovědné.
Před osmi lety byl přizván ke spolupráci i ČSÚ. Zpočátku byl koordinátorem dat, která sloužila jako podklad pro vytvoření Situační zprávy ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje ČR. Úřad při tom spolupracoval s Centrem pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. V průběhu příprav nového Strategického rámce Česká republika 2030 byla role statistiky posílena. V roce 2016 byl pod Radou vlády pro udržitelný rozvoj zřízen Výbor pro indikátory, kterému od počátku předsedá ČSÚ. Výbor má za úkol navrhovat vhodné indikátory pro měření stanovených cílů, revidovat je a prostřednictvím svých členů dodávat potřebná data pro všechny indikátory udržitelného rozvoje.
Pro potřeby měření cílů udržitelného rozvoje na různých úrovních existuje několik sad indikátorů, které respektují tři pilíře udržitelného rozvoje (sociální, environmentální a ekonomický).
ČSÚ se zabývá třemi sadami, a to zejména globální sadou indikátorů, která je tvořena Organizací spojených národů pro potřeby Agendy 2030. Zaměřuje se též na sadu, která je tvořena Evropskou unií, a naposledy řeší tuzemskou sadu pro potřeby Strategického rámce Česká republika 2030.
Celkem tyto sady čítají téměř 540 indikátorů. Globální sada obsahuje konkrétně 244 indikátorů, evropská sada 100 indikátorů a tuzemská sada 192 indikátorů. Mezi globálními indikátory můžeme nalézt standardně vykazované proměnné, jako je například podíl obyvatelstva, které žije pod národní hranicí chudoby. Patří sem také proměnné, které nejsou statistickými úřady standardně sbírány, jako je například podíl doby strávené neplacenými domácími pracemi a péčí. Mezi evropskými indikátory můžeme nalézt proměnnou podíl obnovitelné energie a taktéž nestatistický indikátor index vnímání korupce.
