Kdo vydělal na rekonvalescenci ekonomiky?

V pětiletém období 2012–2017 se česká ekonomika vymanila z recese až k silnému růstu, nezaměstnanost klesala na historická minima a mzdová úroveň se začala výrazně zvyšovat, což vyvrcholilo v loňském roce 2018. Proces hospodářské rekonvalescence byl postupný a plynulý.

Per aspera ad astra

Z hlediska výdělků zaměstnanců byly ještě roky 2012 a 2013 obdobím chudnutí. Průměrná mzda v roce 2012 sice meziročně vzrostla o 2,5 %, ale vyšší inflace (3,3 %) způsobila, že si lidé za své výdělky reálně nakoupili méně. V následujícím roce 2013 se trh práce dostal na nové dno, průměrná mzda i nominálně poklesla o 0,1 %, reálně se propadla o 1,5 %. Míra nezaměstnanosti byla v obou letech sedmiprocentní.
Rok 2014 byl rokem šťastného obratu: mzdy se zvýšily o 2,9 % a inflace se snížila na pouhých 0,4 %, takže výdělky začaly reálně růst. Nízký růst cen přetrval i v letech 2015 a 2016, takže životní úroveň se mohla výrazně zvyšovat i při nominálním růstu mezd okolo tří procent. Nezaměstnanost začala v roce 2014 klesat a na konci roku se její míra po sezónním očištění dostala pod 6 %. V následujících letech již klesala takřka lineárně, což byl jeden z nejdůležitějších faktorů tlačících na růst mezd. V roce 2017 průměrná mzda vzrostla nominálně o 6,2 % a reálně o 3,6 %. Nezaměstnanost byla na konci roku již jen 2,5%.
Za celé období se průměrná mzda zvýšila o 17,7 %. K tomu je nutné poznamenat, že v makroekonomickém pohledu byl růst průměrné mzdy o to významnější, že se zároveň zvyšoval počet zaměstnanců, kteří mzdy pobírali. Objem vyplacených mezd tedy rostl ještě rychleji než průměr na osobu a tento průměr byl ještě matematicky snižován nástupními mzdami nově nabíraných pracovníků, které jsou typicky nižší než mzdy zaměstnanců s delší praxí.
V sociálním pohledu se můžeme zaměřit na medián, který představuje mzdu prostředního zaměstnance, tedy typickou výplatu, a není ovlivňován extrémy. Ten za období 2012–2017 vzrostl o 21,4 %. Zatímco tedy v roce 2012 brala nadpoloviční většina zaměstnanců výplatu pod 21 tis. Kč hrubého, v roce 2017 již pobírala více jak polovina mzdu přes 25 tis. Kč.

Co řeknou socioekonomické skupiny?

Informační systém o průměrném výdělku (ISPV) je statistické zjišťování v gesci MPSV, které umožňuje analyzovat mzdový vývoj v těchto letech podle socioekonomických charakteristik zaměstnanců, převoditelné na klasifikaci ESeG. ISPV sleduje jednotlivé mzdy pouze u zaměstnanců s úvazkem aspoň 35 hodin týdně a vylučuje vliv nemocnosti. Takto vypočtené aritmetické průměry mezd i mediány jsou vyšší než standardní údaje ČSÚ. Medián pro rok 2012 byl podle ISPV 22 004 Kč, o pět let později 26 830 Kč, což představuje nárůst o 21,9 %. Přestože rozdíly ve vývoji podle socioekonomických tříd nejsou nijak ohromující, lze na tomto základě odpovědět na otázku, kteří zaměstnanci si polepšili více a kteří méně.
Manažerské profese jsou ty, ve kterých se s velkým odstupem vydělává nejvíce. Zároveň je to však socioekonomická třída, která si v období rekonvalescence polepšila podprůměrně, jen o 18 %. Odměny řídících pracovníků jsou velmi různorodé, což závisí především na tom, jakou firmu či útvar řídí. Manažeři v oblasti ubytování, v obchodu a kultuře mají výplaty srovnatelné spíše s techniky či specialisty, ty skutečně vysoké odměny čekají na řídící pracovníky v produkčních odvětvích a administrativě, kde medián v roce 2017 dosáhl 52 690 Kč. Dvacetina nejlépe placených obdržela dokonce více než 176 469 Kč. To je velmi vysoká hranice, ale za pět let se posunula jen o pět tisíc, tedy o 3 %. Je tedy zjevné, že doba se po krizi proměnila a nejlépe placení manažeři přestali být v podnicích hýčkáni.
Ještě horší je výsledek u skupiny zaměstnanců ve službách zákazníkům, kde mzdy za celé období vzrostly o pouhých 10 %. Tam patří profese jako recepční, operátoři telefonních panelů, úředníci sázkových a cestovních kanceláří, informačních center apod. Je však zjevné, že v těchto službách jsou lidé nahrazováni počítačovými algoritmy a digitalizací a ti zbylí dělají méně kvalifikovanou práci.

A nejvyšší nárůsty

Naopak nejvíce přidáno za pětileté období dostali poddůstojníci v ozbrojených silách, kde se plat zvýšil celkem o 49 % a tím se takřka dotáhl na celkový medián mezd. Pro desetinu s nejnižšími výdělky byl nárůst dokonce 60 %. Tento údaj je však výjimečný a týká se velmi malé skupiny zaměstnanců.
Podstatnější je nárůst mediánových platů u zaměstnanců osobní péče, ošetřovatelů, který byl 30%, tj. z 16 695 Kč v roce 2012 na 21 655 Kč v roce 2017. Nejnižší dvacetina platů pak byla pod hranicí 15 472 Kč a opačná dvacetina nejvyšších byla přes 30 983 Kč.
Podniky si také začaly více vážit pracovní síly dělníků. U těch tradičně nízko placených – zpracovatelů potravin, dřeva, textilu apod – se mediánová mzda zvedla z 16 463 Kč na 21 031 Kč. To je nárůst o 28 %. U obsluhy strojů a montážních dělníků z 20 057 Kč na 25 264 Kč, tedy o 26 %. O trochu méně (23 %) vzrostly mzdy řemeslníků kovo, elektro, polygrafie a opravářů, a to na 27 324 Kč, ještě méně u řemeslníků na stavbách (20 %). Celkově se tak spíše zmenšovaly rozdíly ve mzdových úrovních různých profesí.
Nadstandardně vzrostly výdělky u špatně placených rutinních zaměstnanců. Zaměstnancům prodeje a osobních služeb se zvýšily o 26 %, čímž dosáhly 17 740 Kč. U pomocných zaměstnanců v zemědělství, výrobě a přípravě jídla také vzrostly o 26 % na 19 230 Kč. Nejméně berou dlouhodobě uklízeči a pouliční prodejci, v roce 2017 dosáhli jen na medián 14 197 Kč. U rutinních zaměstnání je velmi zřetelné, že nejvíce se zvyšovaly ty nejnižší mzdy, takže jde nepochybně o vliv navyšování minimální mzdy.