Otevřenost ekonomiky je standardně vyjadřována podílem vývozu či dovozu zboží a služeb (případně jejich součtu) na hrubém domácím produktu (HDP). Tento jednoduchý ukazatel má však, co se týče jeho interpretace a vypovídací schopnosti, nesporná omezení. A právě na ně se v následujících odstavcích zaměříme, neboť se jedná o ukazatel hojně využívaný ve veřejných diskusích.
Závislost domácí ekonomiky na zahraničí je diskutována zejména u vývozu zboží a služeb, neboť síla zahraniční poptávky, která se právě v objemu vývozu odráží, ovlivňuje tuzemskou zaměstnanost a ekonomický výkon. Proto se v textu budeme zabývat zejména vztahem celkového vývozu a HDP a tím, co lze z jejich vzájemného poměřování vyvodit. Začněme vysvětlením, co ukazují čísla. Z grafu můžeme vyčíst, že vývoz zboží a služeb z České republiky v roce 2017 dosáhl 81 % HDP. Tato situace svádí k často prezentovanému závěru, že čtyři pětiny HDP jsou určeny pro vývoz. Takováto interpretace dat je však nesprávná.
Klíčové je totiž rozlišovat mezi celkovou hodnotou produktu a hodnotou k produktu přidanou. Agregát vývozu vyjadřuje hodnotu celkovou, zatímco HDP „pouze“ hodnotu tuzemskými výrobci přidanou. Pro lepší pochopení si představme vývozně orientovaného výrobce, který vyvezl veškerou svoji produkci v hodnotě 100. Aby však byl schopen produkty vyrobit, musel nejprve dovézt vstupy v hodnotě 80. Přidaná hodnota výrobce tím dosáhla pouze hodnoty 20, vývoz však 100. Míra otevřenosti by v této modelové situaci dosáhla nesmyslných 500 %.
Porovnání vývozu zboží a služeb s HDP a produkcí, 1990–2017 (%)
Úskalí odlišných konstrukcí obou ukazatelů
Interpretace podílu vývozu jako části HDP zcela selhává právě v případech, kdy poměr vývozu k HDP přesáhne 100 %. Podle údajů Světové banky se jedná například o Irsko, Hongkong, Spojené arabské emiráty či Vietnam. Nelze samozřejmě tvrdit, že dané země vyvezly více, než vyrobily. Pouze se zde zrcadlí odlišná konstrukce obou ukazatelů, kdy jeden zachycuje hodnotu celkovou, druhý hodnotu přidanou. Čím vyšší je zapojení do mezinárodních výrobních řetězců a čím nižší je přidaná hodnota (relativně vůči hodnotě vstupů), tím je poměr vývozů k HDP vyšší.
Podstata obou ukazatelů, celkového vývozu a HDP, je tedy odlišná. Tato skutečnost omezuje spektrum závěrů, které na základě poměrového ukazatele můžeme učinit. Abychom si mohli dovolit interpretaci, jaká část produktů vytvořených v tuzemské ekonomice byla vyvezena, máme přinejmenším dvě volby. Buď srovnávat s HDP pouze tu část přidané hodnoty, která byla určena na vývoz, což vyžaduje velmi sofistikované modely spočívající v analýze dat za všechny státy, čemuž se věnují mezinárodní organizace (např. OECD), anebo srovnat hodnotu vývozů s celkovou domácí produkcí neočištěnou o hodnotu vstupů.
Vzhledem ke komplikovanosti prvního z uvedených přístupů zkusme aplikovat druhou výše uvedenou možnost, a to porovnat objem vývozů s celkovou hodnotou domácí produkce, také neočištěnou o hodnotu vstupů. Jak ukazuje graf, v tomto případě získáme hodnotu 35 %, tedy o plných 46 p. b. méně než v případě porovnání vývozu s HDP. To, že tak ve skutečnosti 35 % veškeré domácí produkce končí na zahraničních trzích, nepopírá silnou závislost české ekonomiky na zahraniční poptávce, ale již realisticky vyjadřuje tu část domácí produkce, která je určena na vývoz. Porovnání vývozu zboží a služeb s HDP je tak nutné vnímat pouze jako analytickou konvenci, jak vyjádřit a mezinárodně srovnávat míru otevřenosti.
