Síť ovládl mobilní internet

První komerční provoz vysokorychlostní mobilní sítě třetí generace (3G) byl spuštěn v roce 2001 v Japonsku. Ve stejném roce u nás proběhla dražba kmitočtů pro provoz 3G sítí. Bohužel podmínky kladené na vítěze dražby byly poměrně benevolentní, a provozovatele sítí tak nemotivovaly k rychlému nasazení nové technologie. V ČR byl spuštěn komerční provoz 3G sítí až v roce 2005 a pokrytí se rozšiřovalo pozvolným tempem.
Ke konci roku 2010 se, především díky pokrytí hustě osídlených měst, nacházelo v dosahu vysokorychlostní mobilní sítě 3G celkem 37–43 % obyvatel. Například společnosti Vodafone tak stačila k pokrytí 41 % populace pouhá 4 % našeho území. Historicky nejvyššího pokrytí 3G sítěmi dosáhl T-Mobile, který k polovině roku 2012 nabízel signál na 48 % území ČR, tj. 84,5 % populace. Mimo větší města byl člověk odkázaný na pomalý mobilní internet nebo hledání volné Wi-Fi, tolik specifické pro domácí trh s pevným připojením k internetu. V roce 2017 tvořil bezdrátový přístup k internetu technologií Wi-Fi 35 % všech pevných vysokorychlostních přípojek v ČR. Tak vysokému podílu se neblíží žádná z dalších zemí EU.

Nástup sítí čtvrté generace

S nástupem pokročilejších sítí čtvrté generace (4G), známých také jako LTE (Long Term Evolution), už nemělo smysl dál investovat do 3G sítí. V roce 2009 byl spuštěn první komerční provoz LTE sítě ve Švédsku a v Norsku. V ČR proběhla aukce kmitočtů pro LTE sítě až v roce 2013, a to rovnou dvakrát. První aukce byla zrušena Českým telekomunikačním úřadem (ČTÚ), neboť částka byla příliš vysoká. Úřad se obával, že by se vyšší náklady provozovatelů sítí pak promítly do uživatelských cen. Aby se neopakovala podobná situace jako s 3G sítěmi, aukce zavazovala provozovatele k pokrytí celého území LTE signálem, a to do sedmi let. Tak začalo období masivní výstavby LTE sítí na našem území, a to nejen ve městech, ale i na venkově. V červnu 2015 uváděla společnost T-Mobile pokrytí LTE signálem 51 % populace a 64 % území ČR.
Potřeby velkých měst z velké části stále obstarávaly starší sítě 3G. Výstavba LTE sítí však byla tak masivní, že zatímco v roce 2013 byla ČR čtvrtou zemí v EU s nejnižším pokrytím domácností (12 %), o pouhý rok později se již nacházela výrazně nad průměrem EU (91,9 % pokrytí domácností vs. 79,4 %). Podle mapy ČTÚ k 24. lednu 2019 operátoři pokrývali rychlým mobilním internetem 92,9 % území (Vodafone), resp. 95,2 % (O2 + T-Mobile sdílející síť) a více než 99 % obyvatel.

Možnosti mobilního internetu

Spotřeba mobilních dat stoupá stále výrazněji. V posledních letech se na tom do značné míry podílí služba tzv. fixního LTE. Ačkoli se jedná spíše o okrajovou službu fungující jako pevný internet v místě, kde nejsou vhodné podmínky pro jiný typ připojení, na fixní LTE připadalo podle ČTÚ v roce 2016 až 37 % ze všech spotřebovaných mobilních dat. Odhad pro rok 2017 hovořil dokonce o 48 %.
Na otázku, proč lidé tak málo využívají internet ve svých telefonech či tabletech mimo své domovy, odpoví pohled do ceníků. Fixní LTE nabízí ve srovnání s běžným mobilním internetem výrazně více dat za podobné částky. Hlavním omezujícím faktorem je tedy cena, resp. limity pro spotřebu dat, skrývající se za zkratkou FUP (Fair User Policy, tj. zásady férového užívání služby s cílem zamezit situaci, kdy uživatel nadměrným využíváním internetového připojení omezuje ostatní uživatele se stejným typem připojení). Restriktivní politika na straně nabídky je zdůvodňována omezenou kapacitou sítě.

My a Evropa

Míra využívání mobilního internetu se napříč jednotlivými státy EU výrazně odlišuje. Nejvíce je mobilní internet využíván v severských státech Evropy. Podle dat OECD jim vévodí Finsko. V roce 2017 tam připadalo měsíčně na jednoho účastníka, tj. na jednu SIM kartu, 15,45 GB. Dominanci severských zemí v Evropě narušuje pouze Rakousko a Polsko. Kontrastní situaci v sousedních zemích ČR vykresluje přiložená mapa. V Německu je spotřeba dat překvapivě srovnatelná s ČR, je však nutné podotknout, že Německo disponuje kvalitnější infrastrukturou pevného připojení k internetu. Proč je v Polsku a především v Rakousku o tolik vyšší míra využívání mobilního připojení? Svou roli sehrává i cena připojení. Cenové srovnání je bohužel velmi komplikované (data jsou součástí tarifů s hlasovými službami, operátor může aplikovat bonusy a neveřejné nabídky) a výsledky jednotlivých průzkumů se liší. Ostatně dle průzkumu společnosti Point topic došlo mezi roky 2017–2018 v ČR k nárůstu ceny za 1 GB o šestinásobek, což značně zpochybňuje vypovídající hodnotu výstupních dat. Střízlivěji lze hodnotit výsledky průzkumu finské společnosti Rewheel, která sleduje, kolik mobilních dat lze pořídit s 30 eury v rámci tarifů nabízejících v ceně 1 000 a více minut volání. V říjnu 2018 skončila ČR třetí od konce s 3 GB dat (v roce 2015 se překvapivě jednalo o 4 GB). Hůře dopadlo Maďarsko s 1 GB, zatímco v Německu nabízeli 30 GB (2x více než v dubnu), v Rakousku také 30 GB a v  Polsku za 20 eur nabízeli dokonce neomezená data (v dubnu pouze 100 GB).

V rámci jednotlivých srovnání se Česká republika řadí (společně s Maďarskem) k zemím Evropy s nejdražšími mobilními daty. Polsko a Rakousko k nejlevnějším, což ostatně přímo tvrdí i studie Evropské komise Mobile Broadband Prices in Europe 2017 vycházející z ceníků jednotlivých poskytovatelů služeb. K zamyšlení pak stojí i fakt, že například v mezievropském srovnání za rok 2015 stejná instituce uvádí průměrný výnos poskytovatelů mobilních služeb na uživatele (ARPU) v rámci maloobchodního trhu pod průměrem EU o 30 % nižší než v Německu či Rakousku.
Jednou nohou v budoucnosti
O nástupci současných sítí čtvrté generace (LTE) je rozhodnuto a operátoři se připravují na příchod 5G sítí. V letošním roce má proběhnout aukce kmitočtů a regulérní komerční provoz lze očekávat v následujícím roce. Již nyní je možné v ČR pořídit pevné připojení k internetu označované jako 5G, nabízející lepší parametry než fixní LTE připojení. Ovšem přestože je založeno na 5G technologii, stále se nejedná o plnohodnotnou 5G síť.
Sítě páté generace vzbuzují velké nadšení, ale co od nich můžeme reálně očekávat? Předně je třeba zdůraznit, že 5G přichází ve dvou podobách dle frekvenčního rozsahu. Sítě s nižšími frekvencemi (do 6 GHz) nahradí současné LTE sítě. Nabídnou vyšší rychlost, kapacitu i rychlejší odezvu. Do jisté míry se jedná o evoluci LTE sítí. Druhá vysokofrekvenční, podoba 5G sítí s sebou přináší velká očekávání. Umožní velmi rychlé přenosy (teoreticky až 20 GB/s) s velmi rychlou odezvou. To znamená, že jednotlivé přístroje mezi sebou mohou komunikovat s minimálním zpožděním, což otevírá nové možnosti a zároveň představuje nezbytný stavební prvek pro chytrá města budoucnosti. Nevýhodou vysokofrekvenční podoby 5G sítí je velmi krátký dosah signálu, a tedy nutnost husté sítě vysílacích buněk, což tuto technologii předurčuje především pro centra velkých měst a průmyslu.
V této souvislosti je vhodné zmínit v současnosti stále populárnější řešení v podobě M2M SIM karet. Jejich prostřednictvím spolu mohou komunikovat jednotlivá zařízení (pomocí SMS a datových přenosů) bez nutného zásahu člověka. V České republice jejich počet průběžně roste, přičemž v roce 2017 zde bylo v provozu 917 tis. M2M SIM, tedy 8,6 SIM na osobu, což je výrazně méně než průměr EU – tj. 19 M2M SIM na osobu. V rámci Evropy výrazně vyčnívá Švédsko se 115 M2M SIM na osobu.