Téma dostupnosti vlastního bydlení ve veřejné diskuzi nabývá na významu při každém ohlášení růstu cen nemovitostí. Zejména ve velkých městech se vlastní byt stává nedostupným luxusem pro velkou část domácností.
Vysoký podíl vlastnického bydlení – standard na venkově i výsledek privatizace
Často se objevují hlasy, že Česko má nadprůměrný podíl vlastnického bydlení, který v Evropě nemá obdoby. Podle údajů Eurostatu v roce 2017 patřilo do kategorie „vlastník“ 78,5 % českých domácností. To nás opravdu řadí do poloviny zemí s vyšším podílem vlastnického bydlení (11. nejvyšší). Před námi se umístili výhradně novější členové Unie. Podíl vlastnického bydlení však závisí mimo jiné na struktuře obydlení i historickém vývoji.
Země s vysokým podílem obyvatelstva ve venkovských oblastech patří také mezi ty, kde velká část domácností bydlí ve vlastním. To je případ Rumunska, Slovenska, Litvy, Polska či Estonska, kde podíl obyvatelstva ve venkovských oblastech překračuje 40 % (u Litvy je to nejvíce v Evropě, 54,9 %). U některých zemí je vidět i opačné působení vysokého podílu obyvatel žijících ve velkých městech. Taková struktura je často spojena s vyšším podílem nájemního bydlení. Příkladem mohou být Velká Británie, Francie, Švédsko nebo Německo.
Struktura bydlení domácností v jednotlivých krajích v roce 2018 (%)
V případě Česka i dalších východoevropských zemí je však nutné brát v úvahu i transformační vývoj po roce 1990. Pokud zůstaneme u domácí ekonomiky, mnoho dnešních vlastníků získalo nemovitost během porevoluční privatizace, kdy se města zbavovala bytového fondu a nájemníkům nabízela předkupní právo. Noví majitelé tak mohli získat byt za velmi nízkou cenu. Naopak v Německu a v Rakousku tradičně převládá nájemní bydlení, které vlastní sama města.
Specifika nových členských států Unie potvrzuje i podíl vlastníků zatížených hypotékou či úvěrem. Nejnižší je právě v zemích východní Evropy (Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko…), i když je zde domácností bydlících ve vlastním nejvíce.
Podíl domácností, které bydlí ve vlastním domě či bytě, 2017 (%)
Družstevní bydlení na ústupu
Český statistický úřad vydává v rámci výsledků šetření příjmů a životních podmínek domácností ještě podrobnější kategorizaci bytové situace českých domácností. V té je kromě bydlení ve vlastním bytě uveden i podíl domácností, které bydlí v bytech družstevních. Kromě nájemního bydlení existuje i kategorie bydlení u příbuzných či známých.
V roce 2018 bydlelo 38,7 % českých domácností ve vlastním domě a 28,8 % v bytě v osobním vlastnictví (dohromady 67,5 %, pro účely tohoto textu budeme jako vlastnické bydlení označovat právě součet těchto dvou kategorií). Podíl domácností, které bydlí ve vlastním bytě či domě, po roce 2009 narostl, a to na úkor ostatních forem bydlení, zejména družstevního. To se nachází na pomezí vlastnického a nájemního bydlení. Takto v roce 2018 bydlelo 7,9 % domácností. Podíl družstevního bydlení tak od roku 2009 (11,1 %) významně klesl. Zejména s rozvojem hypotečního trhu totiž kolektivní formy pořízení bydlení ztrácely na přitažlivosti. V poslední době však opět vycházejí na světlo a v některých velkých městech se připravují nové projekty družstevního bydlení. Důvodem jsou rostoucí náklady na pořízení bytu do osobního vlastnictví, které právě ve velkých městech téměř znemožnily pořízení vlastní nemovitosti některým skupinám obyvatel. Družstevní bydlení umožňuje snížení nákladů, které by pro individuálního vlastníka byly neúnosné (náklady na úvěr či právní služby).
Nájemní bydlení v roce 2018 využívalo 19,0 % domácností. Četnost této kategorie se v porovnání s rokem 2009 snížila o 2,7 p. b. Nejméně četnou skupinou jsou domácnosti, které bydlí u příbuzných či známých (5,6 %).
Struktura bydlení v Česku v letech 2009 a 2018 (%)
Nejvíce nájemního bydlení je v Praze
Struktura bydlení se liší podle jednotlivých krajů. První specifickou oblastí je hlavní město, kde je pro Česko nadprůměrný podíl nájemního bydlení (31,3 % v roce 2018). Ve srovnání s hlavními městy Německa či Rakouska však jde o velmi nízké číslo (podle údajů z roku 2011 bydlelo v nájmu v Berlíně 84,6 % domácností, ve Vídni 75,6 %). Ve vlastním domě či bytě bydlelo 55,9 % domácností. Družstevní bydlení využívalo 9,3 % domácností.
Vysoký podíl lidí v nájemním bydlení měl v roce 2018 i Moravskoslezský kraj (25,3 %). Ve svém domě či bytě žilo 49,4 % domácností. Výrazně převládali ti, kteří žili ve vlastním domě (33,3 %). Vlastní byt obývalo 16,1 % domácností. Nízký podíl „čistého“ vlastnického bydlení vyvažovalo družstevní bydlení. To využívalo 17,1 % domácností. Třetí nejvyšší podíl domácností bydlících v nájemním bydlení měl Ústecký kraj (24,5 %). I zde je podíl vlastnického bydlení nižší, než je celorepublikový průměr (55,5 %) a doplňuje jej družstevní forma (17,7 % domácností, nejvíce v Česku).
Kraje Moravskoslezský a Ústecký mají společný i vysoký podíl domácností pod hranicí příjmové chudoby. Právě mezi domácnostmi s nejnižšími příjmy byl v roce 2018 vyšší podíl těch, které žijí v nájemním bydlení (35,8 % v nejnižším decilu, 20,3 % v 2. decilu). Nájemní bydlení však s sebou nese i zvýšenou nestabilitu. Pro domácnosti jde rovněž o dražší alternativu, než je vlastnické bydlení. Nejnižší příjmový decil dokonce v roce 2018 v průměru vynakládal druhou největší částku na bydlení ze všech příjmových skupin (6 314 Kč měsíčně). Domácnosti v nejvyšším příjmovém decilu, které rovněž častěji bydlí v nájemních bytech (tyto domácnosti žijí zejména ve městech nad 100 tis. obyvatel), přitom na bydlení vydaly měsíčně jen o málo víc (6 338 Kč). Náklady na bydlení pro domácnosti pod 40 % příjmového mediánu klesají při každém přesunu do vyššího decilu.
V Karlovarském kraji zcela dominuje vlastnické bydlení (81,9 % v roce 2018). Z toho 52,0 % domácností bydlelo ve vlastním bytě. Středočeský kraj následuje se 76,4 % domácností ve vlastním. Zároveň je zde druhý nejvyšší podíl domácností, které bydlí ve vlastním domě (53,3 %, více má jen Kraj Vysočina). Stejný podíl domácností ve vlastním bytě či domě byl vloni v Jihomoravském kraji. První trojici uzavíral Plzeňský kraj se 75,1 % domácností ve vlastním.
