Kapitola 01 O statistice bez čísel

Most mezi pojmy a ukazateli

Adekvační problém je pojmem, který málokdo z nás slyšel. A přesto je to něco, co ve statistice potkáváme na každém kroku. Statistici se jej snaží co nejlépe vyřešit a uživatelé si jej musejí uvědomovat, aby byli schopni statistické ukazatele dobře interpretovat. Oč se jedná?

Začněme obecně. Ekonomická a sociální statistika se pomocí svých ukazatelů snaží co nejlépe zachytit (popsat) jevy, k nimž ve společnosti dochází a které se různé vědní obory rozhodly zkoumat. K tomuto účelu si věda jasně definuje teoretické pojmy, pod kterými si i v obecné rovině každý z nás obvykle něco představí. Řekněme například, že zkoumáme růst cen čili všeobecný nárůst cenové hladiny v ekonomice, tzv. inflaci.

Pokud chceme inflaci zkoumat, je třeba ji měřit (kvantifikovat). A v ten moment se vynoří adekvační problém neboli problém přiřazení vhodných statistických ukazatelů zkoumaným teoretickým pojmům. Je totiž otázkou, jaký zvolit ukazatel, aby co nejlépe postihl jev, který zkoumáme (tj. všeobecnou cenovou hladinu). Nejznámějším statistickým ukazatelem v případě vývoje cen je patrně index spotřebitelských cen. Ten však sleduje ceny jen z pohledu průměrného spotřebitele. Nenaleznete zde například parní válec nebo lokomotivu, protože ty se v rozpočtu domácností obvykle nevyskytují, v ekonomice ale pochopitelně ano. Pokud chceme sledovat všeobecnou cenovou hladinu, musíme vzít do úvahy třeba i ten parní válec, tj. i ceny, za které mezi sebou obchodují firmy. A ty jsou jiné než ceny, za něž nakupují domácnosti. Proto máme další cenové ukazatele, například indexy cen výrobců. Ani ty však nezachycují přímo všeobecnou cenovou hladinu. Jinými slovy, ani jeden z výše zmíněných indexů nevypovídá zcela „adekvátně“ (shodně) o všeobecné cenové hladině. K tomuto účelu totiž nebyly zkonstruovány, není to jejich chyba… Nemůžeme jim to mít za zlé. Byly zkonstruovány s cílem vystihnout vývoj cen pro průměrného spotřebitele nebo výrobce.

Dojmy a pocity nezměříme!

Přesto se pro účely hodnocení vývoje celkové cenové hladiny v ekonomice občas používají. Jsou k dispozici rychle a lze podle nich (při vědomí adekvačního problému) usuzovat, jak se celková cenová hladina v ekonomice zhruba vyvíjí. Ukazatel, který by byl svým obsahem všeobecné cenové hladině nejblíže, je deflátor hrubého domácího produktu. Ale mnoho z nás o něm nikdy neslyšelo, že? Deflátor HDP není k dispozici tak často (pouze čtvrtletně) jako třeba index spotřebitelských cen (měsíčně), a hlavně jeho konstrukce trvá podstatně déle (v rámci čtvrtletního odhadu HDP).

Statistická praxe je prostě kompromisem mezi tím, co jsme si teoreticky vymezili, a tím, co je prakticky možné a včas dostupné. Proto existuje více ukazatelů měřících jeden a tentýž jev (ale z různých pohledů). To samozřejmě může uživatele neznalého existence adekvačního problému mást a klade si otázku, proč tolik ukazatelů k jednomu a témuž jevu. Inu právě proto, že život není teorie a není snadné zkonstruovat dostatečně kvalitní statistický ukazatel, který by přesně vystihl teoreticky vymezené (někdy pouze všeobecně chápané) pojmy.

Adekvační problém se samozřejmě netýká pouze inflace, ale v podstatě všech případů, kdy ke zkoumanému jevu přiřazujeme statistický ukazatel. Ať už se jedná o nezaměstnanost, chudobu, ekonomickou výkonnost, zahraniční obchod nebo zcela jiné oblasti zkoumání.

Ukažme si problém adekvace na zcela hypotetickém příkladu: ve městě jsme vybudovali dětská hřiště a chceme zjistit, zda jsou oblíbená. Zkoumáme tedy oblíbenost dětských hřišť. Každý si pod tímto pojmem intuitivně něco představí. Každý ale možná něco zcela jiného. Jak potom oblíbenost měřit? Podle rozjasněných dětských očí a úsměvů na tváři? Nebo podle hlasitosti radostného výskotu? Podle počtu rodinných hádek typu „nechci jít nakupovat, chci na hřiště“? Hezké nápady, a možná by skutečně nejlépe vystihly podstatu oblíbenosti, ale prakticky jsou všechny tyto nápady těžko uchopitelné.

Most mezi pojmy a ukazateli

Musíme tedy najít kompromis mezi obecnou představou oblíbenosti a praktickými možnostmi: budeme měřit návštěvnost. Ale ani to není úplně jasné. I návštěvnost lze měřit mnoha způsoby. Definujeme proto dva odlišné ukazatele. Prvním je rychlost ošoupání klouzačky, druhým je doba strávená na hřišti. Jedno lze změřit šuplérou (je to levnější, ale možné jen jednou ročně), druhé lze měřit díky instalaci turniketu u branky (je to dražší, ale informace máme měsíčně). Zdá se to jasné, avšak i zde jsou praktická „ale“… Neměli bychom vzít v úvahu materiál klouzačky? Některé se ošoupávají rychleji než jiné. A co s výrostky, kteří neprojdou turniketem a lezou přes plot?

Jak zjistíme, co je oblíbené?

Oblíbenost: tak jednoduchý pojem, a tolik otázek! A to jsme ještě nestanovili hranice oblíbenosti. Je za oblíbené hřiště možné považovat to, kde se klouzačka ošoupe o 3 mm, nebo o 5 mm za rok? Když tam dítě stráví v průměru 15, nebo 30 minut? Všechny tyto věci musí vzít do úvahy statistik, který ukazatele teoreticky vymezí a prakticky zkonstruuje.

A v neposlední řadě by si adekvačního problému měli být vědomi uživatelé při analýzách a interpretaci výsledků. Oba naše ukazatele mají své opodstatnění, ale v konečném důsledku nemusejí nabízet zcela stejné výsledky. Přesto ani jeden z nich není chybný. Ano, ukazatele jsou nedokonalé. Neumějí přímo změřit dětskou radost. Měří pouze to, co by mělo vypovídat o oblíbenosti a co lze měřit rozumnými nástroji.

Tereza Košťáková:
O složitém jednoduše