Úskalí měření produktivity práce

VYDÁNÍ: 02/2020
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Co to znamená, když se řekne, že Česká republika má nízkou produktivitu práce a měla by ji zvyšovat? Nízká produktivita práce vzbuzuje negativní konotace v tom smyslu, že pracujeme málo, nebo neefektivně. Je to pravda, a nebo jak jinak bychom tedy měli tento ukazatel správně číst?

Produktivita je jeden z nejznámějších indikátorů pro měření výkonnosti. Poměřujeme výstup generovaný jednotkou vstupu. V případě produktivity práce se jedná o hodnotu výstupu na člověka, či hodinu.

Záludnosti monetizace produkce

Při sledování produktivity práce nelze porovnávat počet hřebíků s počtem vyrobených aut, ale je nutné produkci převést na hodnotu. Hodnota pak zahrnuje dvě složky. Z učebnic makroekonomie známe oblíbený vzorec V = P * Q, kde V je hodnota, P je cena a Q je množství výrobků. Například produktivita práce bankovního úředníka bude nepochybně daleko vyšší než produktivita pracovníka v pohostinství, přestože pracují oba stejný počet hodin. Nelze ovšem s klidným svědomím konstatovat, že pracovníci v pohostinství jsou lenivější a měli by přidat na tempu. Rozdíl bude v přidané hodnotě (ceně) produktu. Celý problém není v pracovním nasazení, ale právě ve schopnosti realizace – „monetizaci“ daného produktu. Ta je ovšem dána externě (trhem).
Podobný efekt můžeme pozorovat i v mezinárodním srovnání produktivity. Pro srovnání cen je nutné použít paritu kupní síly. V opačném případě budou mít země s vyšší cenovou hladinou automaticky vyšší produktivitu. To, že země s vyšší cenovou hladinou jsou obvykle rozvinutější, způsobí, že i v paritě kupní síly jsou obvykle na „vyšších příčkách“, ale nemusí to platit pokaždé.
Obecně doporučuji mít se na pozoru při použití vyšších agregátů, například HDP (hrubý domácí produkt), jako základny měření produktivity práce. Kromě náhrad zaměstnancům, obsahuje HDP saldo výrobních a dovozních daní a dotací, čistý provozní přebytek, čistý smíšený důchod a spotřebu fixního kapitálu. Pokud zahrneme celkovou pracovní sílu pracovníků, nikoli jen zaměstnanců, narazíme na problém vyjádřit hodnotu výstupu, která bude spolu s jinými položkami skryta v čistém provozním přebytku a smíšeném důchodu a je statisticky těžko rozlišitelná.

Náhrady zaměstnancům v PPS za hodinu v letech 2010–2018

Náhrady zaměstnancům v PPS za hodinu v letech 2010–2018

Produktivita práce v ČR ve srovnání s ostatními zeměmi eu

Produktivitu práce je tedy vhodné měřit jako náhrady zaměstnancům v paritě kupní síly (PPS) EU27 za odpracovanou hodinu. Produktivita práce českých zaměstnanců v období 2010 až 2018 sice rostla průměrným tempem 103,4 %, ovšem držela se v průměru na 61,3 % úrovně EU27. Ani teď nemůžeme podlehnout dojmu, že čeští zaměstnanci pracují méně, než je průměr v EU. Ukazatel je nutné číst tak, že za svoji práci si čeští zaměstnanci můžou koupit (vyrobili hodnotu) 61,3 % toho, co „eurozměstnanci“, nebo že za srovnatelnou práci dostali hodnotu o 38,7 % nižší, než byl průměr za EU27.

Autor: , oddělení statistiky práce
Zatím zde není žádný komentář.