Mzdy se v Evropě sbližují

VYDÁNÍ: 06/2020
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Za období od jedné krize ke druhé chudší východní země pomalu doháněly bohatší západní státy, a mzdové úrovně v Evropské unii se tak sbližovaly. České mzdy nabraly tempo až po roce 2016.

Jedním z prioritních ukazatelů Evropské unie je i v době koronavirové krize index nákladů práce (LCI), který čtvrtletně monitoruje vývoj mzdových a nemzdových nákladů zaměstnavatelů na zaměstnávání osob. Tento mzdový index ukazuje nominální růst či pokles hodinových mezd, ale je ho též možné použít spolu s historickými údaji o mzdových úrovních roku 2014 a propočítat, kolik byly hodinové mzdy v jednotlivých členských státech v loňském roce. Česká republika byla na úrovni 43 % celkového průměru EU podobně jako Polsko a Litva a o maličko lépe než Maďarsko a Slovensko (41 %). Chorvatsko a Lotyšsko dosáhly úrovně 37 % EU, Rumunsko se vyhouplo na 36 %. Poslední v pořadí zůstávalo Bulharsko s 21 % – v tomto státě jsou tedy mzdy v přepočtu kurzem měn poloviční v porovnání se mzdami u nás.
Naopak nejvyšší hodinové mzdy najdeme v Dánsku, kde dosahují 176 % průměru EU, dále v Irsku (155 %), v Lucembursku (148 %) a ve Švédsku (136 %). Eurostat sleduje mzdy také ve Velké Británii a na Islandu, které nejsou členskými státy a kde byla loňská úroveň 125 %, resp. 131 %.
Jádrem Unie jsou ekonomiky Německa, které má mzdy v úrovni 118 % průměru EU, Francie (110 %), pak Itálie (94 %) a Španělska (73 %) nacházejících se pod průměrem EU.
V absolutních hodnotách se evropská hodinová mzda zvýšila z 15,23 eura v roce 2014 na 17,15 eura v roce 2019, což je o více než 13 %. V Česku se za toto období zvýšila z 5,38 eura na 7,31 eura, což je nárůst o 36 %. Je tedy zjevné, že průměr EU doháníme, ostatně v roce 2014 byly naše mzdy jen na úrovni 35 % EU.
Z přiloženého grafu je též patrné, že přibližování unijnímu průměru je pro podprůměrné země spíše pravidlem a nominální nárůsty hodinové mzdy jsou zřetelně vyšší u chudších zemí. Premiantem v tom je Rumunsko, kde se mzda zvýšila z 2,79 eura na 6,23 eura, což je nárůst o stěží uvěřitelných 123 %. Také Litva má nárůst o 87 %, čímž předstihla ČR. Na druhé straně všechny bohaté státy „staré“ EU18 mají nárůsty pod 15 %. Nečlenský Island vyčnívá s hodnotou 40 %.

Průměrné hodinové mzdy v eurech, roky 2014 a 2019 (podniky s 10 a více zaměstnanci, bez zemědělství a veřejné správy)

Průměrné hodinové mzdy v eurech, roky 2014 a 2019 (podniky s 10 a více zaměstnanci, bez zemědělství a veřejné správy)

Inflace se příliš neliší

Uvedené hodnoty pochopitelně nemusejí správně vypovídat o nárůstu životní úrovně zaměstnanců, pokud by v různých zemích docházelo k výrazně odlišnému vývoji spotřebitelských cen. Jak ale vidíme v druhém grafu, není to až tak dramatické. Pokud očistíme nominální vývoj mezd právě o inflaci, dostaneme reálné nárůsty, které věrohodněji ukážou, jak se vyvíjela kupní síla výdělků.
Nyní se zaměříme na vývoj za celé předchozí desetiletí, tedy od roku 2010 do 2019. V ČR se za tuto dobu výdělky reálně zvýšily o 26 %, v celé EU to bylo jen o necelých 7 %. V Rumunsku však dokonce o 123 %, což znamená, že lidé si zde za svou mzdu mohli koupit více než dvojnásobek výrobků a služeb ve srovnání se situací před deseti lety.
Na druhé straně vidíme řadu států, kde mzdy reálně klesly, což znamená, že ceny tam vzrostly rychleji, než se zvýšily hodinové mzdy zaměstnanců. Jde o Belgii (–1 %), Španělsko, Velkou Británii a Itálii (shodně –2 %), Kypr (–6 %) a Portugalsko (–9 %). Speciálním případem je Řecko, kde mzdy neklesaly pouze reálně. V této zemi došlo k velkému nominálnímu propadu výdělků v první polovině desátých let, kdy se mzdy v průměru snížily o čtvrtinu. Od roku 2016 řecké mzdy rostou, ovšem tempem zhruba kopírujícím růst průměrné hodinové mzdy v EU, tedy pozvolna.
České mzdy naopak rostly podobně pozvolně jako celoevropský průměr v první polovině sledovaného období, ale pak se „utrhly“ a od roku 2016 pádí vzhůru. Ostatně období 2016–2019 bylo podstatně příznivější pro růst mezd ve velké části členských států, zejména těch východních, jak o tom svědčí graf.
Pokud se zaměříme na vývoj ČR versus průměr EU v jednotlivých odvětvích, pak najdeme pouze jediný obor, v němž české mzdy rostly pomaleji než evropský průměr. Je jím těžba a dobývání. V něm se hodinové mzdy za poslední desetiletí zvýšily reálně v Evropě o 14 %, ale v Česku jen o 10 %. Naopak nejvíce si polepšilo české školství, ve kterém se mzdy reálně zvýšily o 37 %, zatímco ty celoevropské jen o necelá 2 %, tedy pouze maličko nad úroveň růstu cen. Výrazně rychlejší tempa růstu u nás najdeme také v kultuře, ve zdravotnictví a v ubytování, stravování a pohostinství.

Reálný růst mezd a inflace (harmonizovaný index spotřebitelských cen, %)

Reálný růst mezd a inflace (harmonizovaný index spotřebitelských cen, %)

Vybraná zaměstnání

Nakonec se můžeme podívat už jen na české mzdy v běžných profesích a porovnat poslední – loňský rok s rokem 2011. Od té doby se ve strukturální mzdové statistice začala používat aktuální Klasifikace zaměstnání CZ-ISCO, a údaje za profese jsou tedy srovnatelné. Zároveň přejdeme k tradičnímu domácímu konceptu měsíčních mezd v Kč.
Nejčastějším zaměstnáním v Česku jsou dlouhodobě prodavačky v prodejnách (136 tisíc záznamů; 79 % ženy), které měly v roce 2019 mediánovou mzdu 22 697 Kč, což bylo o 66 % více než v roce 2011, kdy činila jen 13 640 Kč. To je výrazně vyšší nárůst než v případě celkové mediánové mzdy, která se zvýšila pouze o 44 %. Naopak nejčastějším typicky mužským zaměstnáním byli řidiči náklaďáků, tahačů či speciálních vozidel (99 % mužů), kteří vloni vydělávali standardně 25 840 Kč. To bylo jen o 35 % více než medián v roce 2011.
Další nejčastější profesí byly obsluhy vysokozdvižných vozíků a skladníci, mezi nimiž také dominují muži. Počet záznamů v této skupině se za uvedené období takřka zdvojnásobil, což patrně svědčí o perspektivnosti, leč mediánová mzda se zvýšila jen podprůměrně (o 40 %) z 20 520 Kč v roce 2011 na loňských 28 824 Kč.
Vysoký nárůst mezd najdeme u montážních dělníků (mimo mechanická a elektrická zařízení – 61 %), ze 17 060 Kč na 27 490 Kč, přičemž počet záznamů se zvýšil ze 40 tisíc na 69 tisíc. Ještě více narostly výdělky u číšníků a servírek (o 70 %), ovšem z velmi nízkých 10 121 Kč se dostaly jen na 17 192 Kč. Řidiči autobusů, trolejbusů a tramvají si polepšili o 60 %, z 22 291 Kč na 35 662 Kč.
K výraznému růstu došlo rovněž u učitelských profesí: učitelky předškolní výchovy se dostaly na 33 567 Kč (nárůst o 67 %), na 1. stupni ZŠ se mzdy vyhouply na 41 041 Kč (60 %), na 2. stupni a SŠ dosáhly 40 991 Kč (58 %) a nakonec učitelé vyšších a vysokých škol v roce 2019 vydělávali 46 280 Kč (47 %). V poslední uvedené kategorii již převládají muži.
Uklízečky v hotelech a dalších objektech – jedno z nejčastějších zaměstnání s vysokou převahou žen – měly vloni mediánové mzdy 17 022 Kč, což bylo o 45 % více než v roce 2011. Avšak v dalších častých ženských profesích byl růst spíše podprůměrný. Odborné pracovnice v administrativě si polepšily o 39 % na 34 122 Kč, odborné pracovnice v účetnictví, ekonomice a personalistice o 42 % na 34 564 Kč. Sekretářky (které se z naší ekonomiky zdá se postupně vytrácejí) měly nárůst mzdy jen o 36 % na 28 685 Kč. Úřednicím ve skladech zvýšilo nahrazování ma­nuální práce automatizací mzdy o 45 % na 28 653 Kč.
Ze skupiny zdravotnických profesí jsou nejčastější všeobecné sestry bez specializace, kterým mzdy vzrostly o 51 % na 35 173 Kč; těm se specializací poskočily o 64 % na 46 792 Kč. Lékařům specialistům se však zvýšily jen o 37 % na 67 105 Kč.
Asi nejvyšší růst mezd mezi více obsazenými profesemi najdeme u vývojářů softwaru, kde se zvýšily z 33 173 Kč v roce 2011 na 60 786 Kč v roce 2019, což je nárůst o 83 %.
Nejvyšší mzdu v absolutní úrovni najdeme u řídících letového provozu (158 857 Kč). Za osm sledovaných let se však zvýšila jen velice slabě o 6 %. Ve skupině řídících pracovníků vzrostly mzdy celkově o 52 %, avšak konkrétní úrovně u jednotlivých oborů jsou velice diferencované. Nejvíce zastoupeným manažerům v průmyslové výrobě se mzda zvýšila o 50 % na 70 743 Kč.
Mzda je cenou práce, která v tržním prostředí reaguje na nabídku a poptávku, tedy zda je na pracovním trhu dostatek vhodných pracovníků, či nikoli. Celkově si nejvíce za uvedené období pomohli nedostatkoví pracovníci ve službách a prodeji, a nejméně úředníci. Velmi výrazně se rovněž zvýšily platy v ozbrojených silách, tam však jde o politické rozhodnutí státu.

Autor: , ředitel odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí
Zatím zde není žádný komentář.