Jiří Vopravil: Respondentovi bychom měli věřit to, co nám odpoví

Díky kvalitní tazatelské síti ČSÚ je snaha respondentů účastnit se šetření a odpovídat na otázky stále relativně vysoká. I přesto se však ochota domácností postupně snižuje, říká ředitel odboru šetření v domácnostech Jiří Vopravil.

Můžete čtenářům představit, čím se zabývá odbor šetření v domácnostech?

Náš odbor má dvě oddělení. První připravuje a realizuje tři sociální šetření: Životní podmínky do­mácností, Rodinné účty a Finanční situace domác­ností. Šetření Životní podmínky domácností vychází z nařízení Evropské komise a v celé Evropské unii se provádí na jednotném základě pod zkratkou EU-SILC (Statistics on Income and Living Condi­tions). Tazatelé při něm zjišťují příjmy domácností a hlavním výstupem jsou informace, jak jsou na tom domácnosti z hlediska ohrožení příjmovou chudobou a materiální deprivací. Statistika rodinných účtů se zabývá výdaji domácností, sleduje, kolik peněz vy­dávají za různé zboží a služby. Šetření Finanční si­tuace domácností jsme naostro zahájili teprve letos. Spolupracujeme na něm s Českou národní bankou a domácností se ptáme, jaký mají majetek, úspory, cennosti nebo naopak dluhy a závazky. Výsledky ze všech tří šetření nám umožní spočítat takzvané čisté bohatství domácností, z něhož bude patrné, jak na tom skutečně po ekonomické stránce jsou.

Úkolem našeho druhého oddělení je příprava elek­tronických dotazníků, které mají tazatelé v notebooku při návštěvách domácností. Vedle toho připravujeme i elektronickou podobu dotazníků pro další výzkumy prováděné ČSÚ. A do budoucna nás čeká překlopení všech dotazníků do verze pro tablety, s nimiž by naši tazatelé měli vyrazit do terénu od roku 2023.

Máte pod sebou i tazatelskou síť?

S tazateli úzce spolupracujeme, ale jejich řízení spadá pod krajské správy ČSÚ.

Jak konkrétně probíhají jednotlivá šetření?

Všechna jsou vzájemně provázaná a tazatelé zjišťují údaje přímo v domácnostech. Na příjmy za předchozí rok v rámci SILC se ptáme od začátku února do konce května, letos jsme kvůli covid-19 prodloužili termín až do konce července. Každý rok oslovíme 4 750 nových domácností a šetření se opakuje ještě v následujících třech letech. V první vlně s námi spolupracuje něco přes 60 procent oslovených domácností, v dalších le­tech už jsou odmítnutí minimální. Celkem tak každý rok vyšetříme více než 8 000 domácností.

Ve třetím roce SILC požádá tazatel domácnost, zda by se chtěla účastnit rovněž šetření Rodinné účty. Při něm respondenti po dobu dvou měsíců shromažďují všechny účtenky a do speciálních deníků zazname­návají výdaje, na které účtenky nemají. Toto šetření se v téže domácnosti opakuje ještě další rok, ale v ji­ném období, abychom získali výdaje rozložené rov­noměrně v průběhu celého roku.

Když toto vše proběhne, nabídneme domácnostem ještě účast v šetření Finanční situace domácností. To spočívá ve vyplnění dotazníku o majetkových po­měrech. Jsou to dosti citlivé údaje, ale domácnosti nás už znají a ČNB pro ně připravila krásný dárek v podobě sady šesti pamětních mincí vyražených ke stému výročí vzniku Československa. Ochota respondentů k účasti je tedy podle prvních poznatků poměrně vysoká.

Ing. Jiří Vopravil, Ph.D.

Vystudoval ekono­mickou statistiku na VŠE. V ČSÚ působí od roku 1996, prošel odborem národních účtů, pracoval v od­dělení ekonomicko­-statistických analýz a nyní vede odbor šetření v domácnos­tech. Od roku 2011 také spolupracuje s Klinikou adikto­logie na 1. lékař­ské fakultě Univer­zity Karlovy v Praze a provádí odhady objemu a výnosů nelegální ekono­miky v České re­publice. Je autorem nebo spoluautorem desítek vědeckých a odborných článků.

Jak průběh jednotlivých šetření ovlivnila pandemie covid-19?

Tazatelé nesměli od půlky března do konce května navštěvovat domácnosti, takže se úplně zastavil ná­bor nových respondentů. Ti stávající mohli vyplňo­vat dotazníky po telefonu. Jejich vyšetřenost se tedy až tolik nesnížila, mnozí byli dokonce rádi, že se o ně v době, kdy museli sedět doma, někdo zajímal a mluvil s nimi.

Nově nabíraným domácnostem jsme dávali do poštovních schránek lístek s informacemi a telefon­ním kontaktem na tazatelku, ale ohlas byl minimální. Od června opět probíhají osobní návštěvy, ovšem vzhledem k obavám z nákazy, a také proto, že začíná období dovolených, očekáváme pokles úspěšnosti.

Připravujete nějaká zjednodušení, aby domácnostem vyplňování dotazníků nezabralo tolik času? Nebo abyste ušetřili práci tazatelům?

Stejně jako dotazníky pro tablety bychom mohli při­pravit i dotazník, který by domácnosti vyplňovaly samy přes internet. Dotazování pro SILC je ale po­měrně rozsáhlé a nedovedu si představit, že by ně­kdo vydržel třeba hodinu zodpovědně sám vkládat do počítače údaje. V tom hrají velkou roli tazatelky, které působí zároveň jako moderátorky a celým pro­cesem respondenty provádějí.

Co se týká deníků pro záznamy výdajů, vím, že některé země zavedly pro domácnosti elektronickou variantu. Ale moc se to neosvědčilo, vyplněnost se pohybovala jen kolem dvou procent. My jsme před několika lety nabízeli dotazník ve formátu pdf a zá­jem o něj byl také minimální.

V současné době tedy spíš zvažujeme, jak zjed­nodušit práci zpracovatelkám, které všechny sebrané účtenky z domácností převádějí do elektronické formy. Už teď mají k dispozici rozsáhlý slovník, který jim po zadání počátečních znaků nabídne vhodné položky (třeba jab – jablka) a zatřídění do adekvát­ních kategorií (například ferrero – cukrovinky). Do budoucna bychom chtěli účtenky skenovat a načí­tání položek a jejich zatřiďování by pak probíhalo automaticky.

Sběr informací v domácnostech se už v některých zemích částečně nahrazuje získáváním dat z admi­nistrativních zdrojů. Příjmy se zjišťují z daňových přiznání nebo z registrů sociálního zabezpečení, ke sledování útrat se využívají bankovní data z plateb­ních karet a podobně. Ale v Česku k těmto zdrojům nemáme přístup. Jsou to velmi citlivé informace, u nichž je veliké riziko zneužití. Musela by se změ­nit legislativa a připravit adekvátní způsoby ochrany. A nakonec bychom my museli vymyslet, jak spojit administrativní data s konkrétní náhodně vybranou domácností, v níž probíhá dotazování. Ale jak už jsem řekl, v řadě zemí už to funguje, hodně daleko jsou třeba v Dánsku a v dalších skandinávských zemích. Určitě bychom se dokázali inspirovat a pro naše pod­mínky upravit postupy osvědčené jinde. Do budoucna se tímto směrem určitě chceme vydat.

Jak jsou na tom podle vašich šetření české domácnosti ve srovnání s domácnostmi v jiných evropských zemích?

Domácnosti v České republice jsou na tom poměrně dobře. Míra ohrožení příjmovou chudobou se zde pohybuje dlouhodobě mezi 9 a 10 procenty. To je jeden z nejlepších výsledků v rámci Evropské unie a zatím to nevypadá, že by v dohledné době mělo dojít k nějaké změně. Položkami, které si domácnosti nemohou z finančních důvodů dovolit, bývají u nás nejčastěji dovolená nebo neočekávaný výdaj 12 tisíc korun. Obecně nejhůř jsou na tom v Česku matky samoživitelky, domácnosti s dětmi a také důchodci, nebo spíš důchodkyně, které žijí samy.

Zajímavým poznatkem, který z našich šetření vy­plývá, také je, že proti jiným zemím je u nás vysoký podíl vlastnického bydlení. Zatímco v zahraničí žijí lidé častěji v nájmu, a jsou tedy flexibilnější třeba při stěhování za prací, u nás, když si to spočítají, vyjde jim, že se jim vyplatí vzít si hypotéku a investovat do vlastního.

Ze změn, ke kterým v průběhu sledování domác­ností došlo, je asi nejvýraznější prohození pořadí vý­dajů za potraviny, které tvořily největší položku na konci osmdesátých let minulého století. Pak je začaly dohánět výdaje za bydlení, kolem roku 2000 se obě křivky protnuly a teď jsou výdaje za bydlení a energie s 23 procenty na prvním místě. Za potraviny vydávají domácnosti zhruba 20 procent svých výdajů.

Jak se mění ochota domácností k účasti v šetřeních?

Před deseti či dvaceti lety byla vyšší. Díky kvalitní tazatelské síti ČSÚ máme vyšetřenost stále poměrně vysokou, ale v některých oblastech, jako je SILC, ochota odpovídat klesá. Podle mého názoru je to hlavně proto, že Eurostat nás neustále nutí do do­tazníku přidávat otázky, takže je pak velmi rozsáhlý a tazatelka stráví v domácnosti i víc než hodinu. To řadu lidí odradí.

Pro odbor národních účtů v ČSÚ provádíte odhady objemu a výnosů nelegální ekonomiky. Kde pro tyto odhady získáváte podkladové informace?

Spolupracuji převážně s Národním monitorovacím střediskem pro drogy a drogové závislosti. To každoročně vydává Výroční zprávu o stavu ve věci drog a v ní jsou na základě poznatků z terénu uvedeny údaje o spotřebě drog u nás. Z nich ve svých odha­dech vycházím. Informace o sexbyznysu zase zís­kávám od neziskové organizace Rozkoš bez rizika.

Nejprve spočítám celkový objem, kolik peněz se v těchto oblastech pohybuje, a následně pak přida­nou hodnotu. Ta se v národních účtech srovnává s HDP. Přidaná hodnota představuje nově vytvořenou hodnotu na určitém území za určité období. Zjed­nodušeně to je rozdíl mezi produkcí a náklady na ni.

A jak velkou část národního hospodářství nelegální ekonomika u nás tvoří?

Podíl přidané hodnoty z nelegální ekonomiky na HDP se pohybuje kolem čtyř promile.

Kromě těchto údajů jsme s kolegy také několikrát vyčíslili společenské náklady vyplývající z drogových závislostí a závěr byl takový, že je lépe investovat do prevence a léčby než do restrikce. Nicméně policisté dostávají pořád mnohem víc než terénní pracovníci, kteří chodí do ulic a působí preventivně.

Také moc nerozumím cenové politice, kdy léčebné konopí na předpis v lékárně je dražší než na černém trhu. Myslím, že opatření na boj s drogami a závis­lostmi by se dala vymyslet efektivněji.

Jak si Česko stojí ve spotřebě drog ve srovnání s jinými zeměmi?

Pořád někde čtu, jak je na tom ta Česká republika špatně, jak tady máme nejvyšší spotřebu alkoholu a užíváme drogy. Ale ono to ve skutečnosti tak hrozné nebude.

Odhad spotřeby nelegálních drog máme v České republice myslím dost reálný. Vychází z údajů z terénu a je provedený dobře. Podezíral bych však některé země, že své odhady podhodnocují.

Odhady spotřeby alkoholu vycházejí z metodiky Světové zdravotnické organizace, která počítá s tím, že pivo má pět procent alkoholu a víno čtrnáct. Když českou spotřebu piva vynásobíme pěti procenty, vyjde nám obrovská spotřeba čistého alkoholu. Ale plzeňská dvanáctka má alkoholu 4,4 procenta, běžné desítky ještě míň. Také víno u nás neobsahuje alkoholu víc než 12 procent. Kdybychom tedy vzali skutečná čísla, dostali bychom se na nějaké patnácté místo za Francii a řadu dalších států.

Rozhovor si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.