Jan Ernest: Životní prostředí patří mezi světové statistické priority

Statistika životního prostředí u nás byla etablována v roce 1993. Tehdy šlo o nutné doplnění oblasti, která byla před rokem 1989 opomíjena. Jak se od té doby posunula?

I když moje osobní statistická paměť až do roku 1993 nesahá, troufám si tvrdit, že posun je zásadní. Ne­smíme zapomenout na technologický pokrok, který od roku 1993 poměrně významně proměnil celou statistiku, nejen tu životního prostředí. Dnes jsme schopni zpracovávat větší množství dat, navíc rychleji a efektivněji. Změnily se i datové zdroje, kdy kromě výsledků statistických zjišťování existuje celá plejáda administrativních údajů, které mohou být v různé míře využity i pro sestavování statistik. Tenhle vý­voj bude pokračovat také v budoucnu. V souvislosti s digitalizací vznikají další možné zdroje dat, které na opravdu široké využití ve statistice teprve čekají. Po­kud jde vysloveně o problematiku životního prostředí, pak z té se v uplynulých letech stala zcela etablovaná statistická oblast. Produkuje stále širší množství dat a nové požadavky přibývají možná ještě rychleji. Životní prostředí obrovsky nabylo na významu a s tím samozřejmě souvisí i poptávka po statistických úda­jích. Když shrnu současná prioritní témata, která se v podnikových nebo sektorových statistikách objevují a roste v nich poptávka po nových datech, pak jsou to lepší podchycení globalizace, digitalizace, energetika a právě životní prostředí.

Téma životního prostředí se stává celoplanetární prioritou. Jak na tuto skutečnost reaguje statistika, respektive instituce, které ji zajišťují?

Tím, že se životní prostředí stává takovou prioritou, jsou jednotlivé země i političtí lídři nuceni plánovat, realizovat a samozřejmě i monitorovat opatření smě­řující k naplnění určitých cílů. Klíčovým slovem se pak stává indikátor, který slouží pro hodnocení stavu. Ty se množí jako houby po dešti. Přitom indikátor, který by opravdu výstižně zachytil nějaký obecný bo­hulibý cíl, není vůbec snadné navrhnout, protože ne všechno je snadno a objektivně měřitelné. Ne vždy jsou k dispozici všechna potřebná data, což zase vede k poptávce po primárních údajích, ne vždy je smysl ukazatelů pochopen správně. Mimochodem, tou hlavní prioritou není jen životní prostředí, ale obecně téma udržitelného rozvoje, které výrazně zasahuje i do dalších oblastí, ať už ekonomické, nebo sociální, anebo tyto oblasti propojuje. Asi nejvýznamnější in­dikátorová sada současnosti se váže k Agendě 2030 z dílny OSN. ČSÚ koordinuje kompilaci indikátorů a předsedá i Výboru pro indikátory Rady vlády pro udržitelný rozvoj. Intenzivně přitom spolupracu­jeme s Ministerstvem životního prostředí a dalšími resorty. Tyto aktivity nakonec podporuje i aktuální projekt Prosazování principů udržitelného rozvoje, který mimo jiné směřuje k naplnění dalších indiká­torových sad. Jestliže se ale vrátíme čistě k životnímu prostředí, pak velkým tématem je rovněž rozvoj en­vironmentálních účtů. ČSÚ již řadu datových sad sestavuje, ale jde nepochybně o oblast, kde nás čeká obrovský kus práce.

Na jaké úrovni nyní Český statistický úřad spolupracuje v otázce statistiky životního prostředí s Ministerstvem životního prostředí? Daří se například snižovat administrativní zátěž respondentů?

ČSÚ a ministerstvo spolupracují na mnoha téma­tech, ostatně téma životního prostředí se dotýká řady statistických oblastí, a MŽP je tak důležitým dodavatelem i uživatelem mnoha dat. Už jsem zmi­ňoval problematiku udržitelného rozvoje, kde je spolupráce velmi podnětná a oboustranně přínosná. Velmi specifickou oblast představuje statistika od­padů, kdy s MŽP v rámci pracovních týmů řešíme metodické otázky spojené s vykazováním údajů o odpadech. Cílem je najít cestu, jak by se admi­nistrativní zdroj dat ISPOP stal co nejjednodušeji využitelným pro statistické účely, neustále se vylep­šoval a byl tak naplněn obsah někdejšího ujednání mezi ČSÚ a ministerstvem. V oblasti odpadů je MŽP významný partner. Na vše jsme v minulosti neměli a ani nyní nemáme stejný názor, ale postupně se mravenčí prací společně posunujeme vpřed. Napří­klad v loňském roce byla uzavřena dohoda o pra­videlném předávání dat ze systému ISPOP, do té doby předávání dat probíhalo na bázi gentlemanské dohody. Tím oficiálně vznikl nový zdroj, který vý­znamně umožnil snížit administrativní zátěž respon­dentů. Samozřejmě platí, že o rozsahu a způsobu využití datových zdrojů rozhoduje ČSÚ. V momentě, kdy provedené analýzy potvrdily, že převažující část primárních dat z našeho statistického výkazu Odp 5-01 se neliší od dat ze systému ISPOP, bylo lo­gické tyto datové podklady v přiměřené míře využít. Statistické šetření pak může mít jen velmi omezený a speciálně zaměřený rozsah.

V médiích se občas objeví informace, že u nás existuje dvojí statistika životního prostředí. Je tomu skutečně tak?

O dvojích datech se mluví v souvislosti se statisti­kou odpadů, kdy Ministerstvo životního prostředí generuje řadu výstupů ze svého administrativního systému. Je to trochu nešťastné, že se tak vyspělá země, jakou je Česká republika, ocitla v této situaci. Statistika má být jen jedna. Nemá smysl zacházet do větších detailů, ale snažíme se najít vzájemně přija­telné řešení. Postup je ovšem s ohledem na složitost tématu poměrně pomalý. Mohu konstatovat, že ze­jména v posledním půlroce došlo k poměrně význam­nému posunu na naší straně. Dospěli jsme k řadě důležitých poznatků v oblasti komunálního odpadu, které momentálně posuzují odborníci z akademické sféry osvědčenou formou nezávislého statistického auditu. Tento proces koordinujeme s Eurostatem a momentálně čekáme na výsledky. Dokončení interního auditu očekáváme v září.

V současné době probíhají přípravy nového odpadového zákona. V prvotním návrhu byla zakotvena povinnost ČSÚ přebírat data od Ministerstva životního prostředí. Jaký byl v této věci vývoj?

Návrh zákona o odpadech, jak jej v loňském roce MŽP vyslalo do meziresortního připomínkového řízení, dokonce počítal s tím, že se ČSÚ stane sub­jektem státní správy v oblasti odpadů, který bude bezprostředně zapojen do administrativního sys­tému vykazování dat. To by ovšem bylo nepřijatelné jak z hlediska obecných principů pro oficiální sta­tistiky, tak z hlediska legislativy EU. O volbě dato­vých zdrojů i o metodách sestavování údajů musí rozhodovat statistický úřad nezávisle, což by se za daných okolností nedělo. Navíc nelze směšovat sběr administrativních dat, která na individuální úrovni slouží ke kontrolním účelům, se sběrem statistických údajů, při němž platí přísná pravidla pro ochranu důvěrných dat. Tento problém se ale v průběhu meziresortního připomínkového řízení podařilo vyřešit. Současný návrh, který se momen­tálně projednává ve Sněmovně, naopak ukládá mini­sterstvu povinnost poskytnout ČSÚ administrativní data pro statistické účely a spolupracovat na řešení kvalitativních problémů. To je naprosto v pořádku i z hlediska evropské legislativy, statistika je tak uživatelem nestatistických dat. Ostatně, v současné době se to děje i bez zákona.

Pro ČSÚ je zcela zásadní nezávislost oficiálních statistik. Cítíte, že by byla v současnosti nějak ohrožena?

Nezávislost není zásadní jen pro ČSÚ, ale pro všechny uživatele dat, kteří mají zájem na tom, aby získali ne­zkreslený obraz skutečnosti. Statistické údaje slouží často jako argument odůvodňující nějaké jednání nebo jako důkaz úspěšnosti nějaké akce, takže se často objevuje tendence je ovlivnit nebo přihnout tak, aby tomu, kdo je interpretuje, vyhovovaly. Vzpomeňte na okřídlenou větu „věřím jen těm statistikám, které jsem si sám zfalšoval“. Právě proto se objevila myšlenka nezávislosti statistiky i toho, že by se statistika měla chovat podle nějakých obecnějších pravidel, která v prostředí EU artikuluje Kodex evropské statistiky. Nezávislost neznamená, že statistika je sama sobě soudcem, ale to, že jedná pouze na základě odborných kritérií s využitím adekvátních metod a podle stano­vených metodik. Statistika nemusí být neomylná, ale měla by jednat transparentně a dát na stůl všechny karty, aby všichni uživatelé měli k dispozici stejné informace. Ale zpátky k původní otázce. Nemyslím, že by nezávislost statistiky byla aktuálně zásadním způsobem ohrožena. Výzvám bude čelit vždycky, což dokládá nejen diskuze zmíněná v předchozí otázce, ale i zkušenosti dalších zemí. Důležité je tento prin­cip hájit a v tomto ohledu má ČSÚ priority jasné.

Rozhovor si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.