„Pivo je důkazem toho, že Bůh nás miluje a chce, abychom byli šťastní.“ Tento citát je přisuzován Benjaminu Franklinovi, a ať už ho skutečně pronesl, či nikoliv, je potvrzením, že pivo má svou pevnou pozici v dějinách lidstva.
Teorií, jak vzniklo to úplně první pivo, existuje několik a ve všech hraje svou roli náhoda. Jedna z nich spekuluje o vniknutí dešťové vody do nádoby s uskladněným obilím, které následně začalo kvasit. Další tvrdí, že ke kvašení došlo v nádobě s těstem připraveným pro výrobu chleba. Ať tak či onak, ten, kdo mírně nasládlý mok ochutnal, na vlastní kůži zakusil jeho opojné účinky.
Hymnus Na Ninkasi
Úplně nejstarší nápoj, který by se s velkou nadsázkou dal nazvat pivem, tedy nápojem obsahujícím alkohol díky zkvašenému podílu obilí, najdeme již v neolitu. Ovšem důkaz v podobě písemného záznamu máme až od Sumeřanů. Postup výroby piva, tedy jakýsi prvotní recept, je zaznamenán na kamenných tabulkách, jež se zachovaly z Babylonské říše. Současnému konzumentovi by ale starověký nápoj od Eufratu moc pivo nepřipomínal. Mimo jiné v něm chyběl chmel a obiloviny byly také jiné, než používáme nyní. Staří Mezopotámci dochucovali pivo jinými hořkými bylinami, například pelyňkem či pražením sladu v popelu. Naopak sladkost získávalo pivo jednak z produktů kvašení, jednak také z přidaného medu.
Oblíbené klišé dnešní doby říká, že „pivo je tekutý chleba“. Naráží se tím na obilí, základní surovinu potřebnou k jeho výrobě. Také pojem chleba je postaven na reálném základě, neboť starověké pivo mělo výrazně hustší konzistenci a kaše, ať už husté, nebo řídké, byly v té době zcela běžným pokrmem. Hymnus pro Ninkasi, oslavný text pro bohyni piva, který vznikl roku 1800 př. n. l. (některé zdroje udávají datum vzniku 1900 př. n. l.), popisuje pivo vyrobené kvašením rozdrobeného chleba a pšeničného sladu, čímž vznikla nakvašená řídká kaše, jež se dala vypít. Na starosumerském zobrazení bohyně Ninkasi vidíme osoby pijící cosi z nádoby pomocí dlouhého brčka.
Trest smrti kvůli pivu
Díky starověkým záznamům víme, že domovinou piva je oblast mezi Eufratem a Tigridem. Babyloňané i Mezopotámci zkrátka pivu holdovali, a to dokonce natolik, že se tento nápoj dostal hned v několika paragrafech do proslulého Chammurapiho zákoníku. Jeden byl zaměřen na kvalitu piva: „Kdo bude míchat do piva vodu, bude utopen v sudu nebo trychtýřem bude lito do něj pivo tak dlouho, dokud nezemře.“ Jiný se snažil ohlídat řádné placení: „Šenkýřka, která si nechá proplatit čepované pivo stříbrem, místo aby přijala ječmen, bude utopena. Tentýž trest čeká šenkýřku, která prodává špatné pivo.“ A další dokonce pamatoval na to, že hospoda může být místem vzniku nepřátelských politických debat: „Šenkýřka, která ve své krčmě trpí politické debaty nebo jiné řeči poškozující stát a neudá tyto lidi vrchnosti, bude usmrcena!“
Politika a pivo tedy k sobě patří odedávna a jako doklad, že ne vždy se jedná o neškodné opilecké tlachy, může sloužit třeba tzv. pivní puč zosnovaný a 8. listopadu 1923 uskutečněný Adolfem Hitlerem. Ostatně i ustavující sjezd české sociální demokracie se konal 7. dubna 1878 v sále zájezdního hostince U Kaštanu a nejedna důležitá schůze mnohých politických stran a uskupení proběhla právě v hospodách. Laika napadá, jak moc byl Chammurapi prozíravý, když šenkýřce hrozil za politické debaty v hostincích trestem smrti.
Pivní styly
Bolivijské město Potosí je udáváno coby nejvýše položené město na světě a právě tam leží i nejvýše položený pivovar světa Cerveceria Nacional Potosí Ltd. Dokonce se v něm vaří pivo plzeňského typu, tedy pivo využívající spodního kvašení. Přestože „plzeňské“ je považováno za klasiku a tvoří drtivé procento u nás konzumovaného piva, zdaleka není jediným pivním druhem.
V Čechách se nabízelo od středověku nefiltrované pšeničné pivo, které bylo pro svůj typický zákal považováno za nehezké. Zákal byl důvodem pro podávání piva v kameninových džbáncích. V posledních letech se tato piva u nás opět dostávají do módy.
Pšeničná piva, jako je Weizen, Dunkel Weizen, Weizenbock…, mají vždy podíl pšeničného sladu přesahující 50 %. Jejich chuť bývá sladší, neprojevuje se v ní tolik chmelová hořkost a pivo má bohatou pěnu. Proto se často podává ve vysokých sklenicích, čímž bohatost pěny vynikne. Mimochodem víte, že jedním z argumentů pro pivní půllitr s uchem je fakt, že dokáže uchovat nápoj déle chladný? Podle znalců totiž sklenici bez ucha, i když má vysokou nožku, bere piják za kalich a tak ji vlastním teplem ohřívá.
India Pale Ale je styl svrchně kvašených piv, jenž vznikl ve Velké Británii. Jeho původ se odvozuje od silnějších, slušně chmelených piv vařených na podzim a dozrávajících zhruba dva roky. Takové pivo spadající do skupiny světle hnědých piv (tzv. Pale Ale) vyráběl i pivovar George Hodgsona, který díky tomu, že se nacházel blízko doků britské Východoindické společnosti, ovládl většinu indického obchodu s pivem. Exportní Pale Ale si získalo dobrou pověst a začalo se prodávat i doma, kde ho často vyhledávali navrátilci z britských kolonií. Získalo tak název India Pale Ale. Současná IPA je však proti té původní výrazně slabší. Zavinilo to jednak vysoké zdanění alkoholu během světových válek a následně postupná změna v chuťových preferencích britských pijáků. Dnes se jedná vlastně o silnější Bitter.
Bock je pivní styl spodně kvašených piv, tedy to, co v Česku známe jako ležák, nicméně jde o piva více alkoholická. Jejich stupňovitost má spodní hranici 6,7 % alkoholu. Eisbock je taková pivní vychytávka využívající faktu, že voda zamrzne dříve než alkohol. Nápoj se nechá zmrznout, odstraní se led a k pití zbude jakýsi pivní „likér“ s vyšším množstvím alkoholu.
Pivních stylů jsou desítky, ty základní, jako anglo-americké svrchně kvašené ALE, se dělí na jemnější úrovně podle celé řady parametrů. Například English Pale Ale využívá britské chmely, zatímco American Pale Ale preferuje chmely americké. Ovšem jedna skupina stojí za zmínku, a tou jsou piva z belgických trapistických klášterů. Ostatně jak ukazuje příklad Břevnovského kláštera, mniši měli k pivu vždycky blízko. Na alkoholu se nešetřilo, jde o piva se 7 až 9,5 % alkoholu. Průkopníkem tohoto stylu se stal trapistický pivovar Brasserie de Rochefort.
Piva typu Stout osloví milovníky kávy. Jedná se o nápoj tmavě hnědé až černé barvy s kakaovými a čokoládovými tóny. Jedná se o anglický pivní styl a na britských ostrovech je stále velmi rozšířený.
Světoví pivovarští přeborníci
Češi podle statistik patří mezi největší pijáky piva, ale rozhodně nejsou největšími výrobci. Přece jen jsme relativně malým národem.
Zpravodajský server AP News uvádí jako největší pivovarskou skupinu japonskou Asahi Group Holdings Ltd. Ta vlastní i Plzeňský prazdroj, takže svým způsobem největšímu pivnímu výrobci určitým dílem přispíváme. Na druhém místě je společnost Anheuser-Busch InBev NV/SA, která vznikla sloučením nizozemské a americké pivovarské skupiny.
Asiaté hůře metabolizují alkohol, což znamená, že jim k opilosti stačí menší množství. To ale čínskému pivnímu gigantu Beijing Yanjing Brewery Company Limited nebrání v tom, aby obsadil třetí příčku mezi největšími světovými výrobci piva.
Pivo v českých a moravských pivovarech
Jedna z nejstarších zmínek o vaření piva na našem území se vztahuje k Břevnovskému klášteru, který byl založen v roce 993 a pivo se v něm s přestávkami vaří dodnes. Už tehdy se k výrobě piva používal chmel, i když jeho speciální odrůdy, stejně jako kultivary ječmene či pivovarských kvasnic, se začaly šlechtit až mnohem později. Český chmel se už v 10. století vyvážel do Bavorska. V první publikaci z našeho území, která se přímo věnuje výrobě piva, se chmel zmiňuje. Pro každého kněze vyšehradské kapituly byl stanoven desátek chmele pro vaření piva. Hořčení piva chmelem bylo dlouho českou doménou, jinak se chmel používal jako léčivá rostlina. Chmelnice jako samostatný výraz se objevuje na počátku 14. století.
V českých zemích se výroba piva prudce rozvinula poté, co v 16. století získala právo vařit pivo díky Svatováclavské smlouvě šlechta. Ta disponovala potřebnými surovinovými zdroji a pivo jako nápoj bylo z domácích malovýrob dostatečně známé už několik století, takže se z hlediska ekonomického (vypusťme pro tuto chvíli možnost válečného konfliktu, kterými byl středověk proslulý) nejednalo o žádnou riskantní investici. V té době to bylo právě pivovarnictví, které se chlubilo vysokou mírou ziskovosti. Následné technické vynálezy a nové zemědělské postupy posunuly výrobu do fáze průmyslové.
„Před první světovou válkou se pivo vařilo ve skoro šesti stech městech a obcích, v této době fungovalo kolem 700 pivovarů. Odtržením pohraničních oblastí v roce 1938 došlo k zániku 202 pivovarů. Po druhé světové válce bylo v činnosti pouze 252 pivovarů,“ píše Kateřina Prexlová ve své diplomové práci Pivovarnictví v Česku. Následně začalo fungovat socialistické plánování, které počet pivovarů značně zredukovalo.
Další změna přišla až po revoluci v roce 1989, kdy do země vstoupil zahraniční kapitál a mnohé z pivovarů považovaných do té doby za jakési „národní bohatství“ získaly zahraniční majitele. Namátkou můžeme uvést pivovary skupiny Lobkowicz vlastněné čínskou skupinou CEFC nebo tak známé značky, jako jsou Krušovice, Zlatopramen, Starobrno vlastněné nizozemským koncernem Heineken. A klenot mezi českými pivy a zdroj národní hrdosti Pilsner Urquell patří japonské skupině Asahi Group Holdings. Ostatně první várku plzeňského v roce 1842 neuvařil Čech, ale německý sládek Josef Groll.
Na druhé straně se u nás raketovým tempem rozrostly minipivovary s nabídkou unikátních piv, které jsou stále v rukou českých majitelů. A už jich je více než čtyři stovky. Jakkoliv jsou velké pivovary zčásti rozprodané zahraničním majitelům, historie Čechů podpořená mohutnou konzumací je s tímto nápojem pevně spjata. Ostatně chválu piva zhudebnil i Bedřich Smetana v Prodané nevěstě: : „To pivečko, věru je nebeský dar, vše psoty a trampoty vede na zmar. A sílí a dává kuráže!“ Tak… Na zdraví!
Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.
