Kdo (ne)čerpá příspěvky na bydlení

Podle mezinárodně platné metodiky stanovené Eurostatem trpí nadměrnými náklady na bydlení lidé v domácnostech, které vynakládají více než 40 % ze svých disponibilních příjmů na bydlení. Česká legislativa je ve stanovení hranice nadměrných nákladů na bydlení o něco benevolentnější. Stanoví, že nárok na příspěvek na bydlení jako dávku řešící nadměrné náklady má každý, kdo vydává na bydlení více než 30 % (v Praze 35 %) ze svých příjmů. Teoreticky by na tom tedy v tomto ohledu české domácnosti měly být dobře.

Simulace rozhodování o nároku na příspěvek

Jedna věc je existence dávek, druhá jejich využívání. O tom mnoho nevíme, o míře čerpání příspěvku na bydlení však můžeme získat poměrně dobrou představu díky datům ze šetření Životní podmínky. Ta totiž umožňují provést simulaci posuzování nároku na příspěvek na bydlení tak, jak jej provádějí úřady práce. Zahrnují jak příjmy domácností a jejich výdaje na bydlení, tak počet osob v domácnosti, velikost obce a zda jde o nájemní, nebo vlastnické bydlení. Díky tomu je možné ke každé z více než 8 tisíc domácností zahrnutých do šetření Životní podmínky přiřadit odpovídající výši tzv. normativních nákladů na bydlení. Ty každoročně vyhlašuje ve svém nařízení vláda ČR a hrají klíčovou roli při posuzování nároku na příspěvek na bydlení a stanovení jeho výše. Fungují jako jakýsi strop, kterým se stát snaží zamezit tomu, aby vyplácel finanční podporu domácnostem, které žijí ve „zbytečně drahém“ bydlení. Pokud jsou skutečné náklady na bydlení domácnosti vyšší než ty normativní, pracuje se při výpočtu nároku na příspěvek na bydlení s těmi normativními. Některé domácnosti, jejichž skutečné náklady na bydlení jsou vyšší než normativní, tak nemusejí mít na příspěvek na bydlení nárok, přestože vydávají na bydlení více než 30 % ze svých příjmů (a nárok by tak měly mít).

Ze šetření Životní podmínky lze zjistit i to, zda jednotlivé domácnosti příspěvek na  bydlení pobírají. Výběrový soubor je přitom z hlediska čerpání příspěvku na bydlení reprezentativní – celkový počet českých domácností pobírajících příspěvek na bydlení odhadnutý na základě Životních podmínek je prakticky shodný s počtem domácností tuto dávku skutečně pobírajících (150 tisíc = 4 % ze všech domácností v ČR). Nic tedy nebrání spočítat, jaká část domácností má nárok na příspěvek na bydlení a jaká část jej skutečně pobírá.

Překvapivý výsledek

Nárok na příspěvek na bydlení by mělo mít přibližně 850 až 1 050 tisíc (19–21 %) ze 4,5 milionu českých domácností. Míra čerpání příspěvku na bydlení se tedy pohybuje pouze mezi 15 až 20 % vzhledem k tomu, že tuto dávku pobírá pouze přibližně 150–170 tisíc domácností. Nejméně příspěvku na bydlení jako možnosti řešení problému nadměrných nákladů na bydlení využívají domácnosti seniorů nad 65 let. Pobírá jej pouze jedna z deseti způsobilých seniorských domácností. Relativně nejvíce příspěvek na bydlení čerpají rodiny s dětmi do 18 let. Ale i pro ně platí, že příspěvek pobírá přibližně jedna ze tří rodin, které na něj mají nárok.

Významnou roli v nízké míře čerpání příspěvku na bydlení pravděpodobně hraje výše potenciálního příspěvku. Příspěvek na bydlení je vyplácen jen do částky, která pomůže domácnostem dosáhnout stavu, kdy náklady na bydlení tvoří 30 % (v Praze 35 %) z jejich příjmů. To znamená, že v případě domácností vynakládajících na bydlení těsně nad 30 % z příjmů se může příspěvek na bydlení pohybovat pouze v řádu stokorun měsíčně. Není překvapivé, že tyto domácnosti příspěvek nečerpají. Úsilí spojené se získáním a udržením nároku na dávku jim za to nemusí stát, jelikož by se tím jejich finanční situace příliš nezlepšila. Z dat je zřejmé, že se jedná o poměrně častou situaci. Na částku do tisíce korun měsíčně by si mohlo přijít přibližně 430 tisíc (45 %) z přibližně 950 tisíc domácností způsobilých k pobírání příspěvku na bydlení dle dat ze šetření Životní podmínky.

Zdroj: Platforma pro sociální bydlení

Podíl domácností, které mají nárok na příspěvek na bydlení (%)

Zdroj: Platforma pro sociální bydlení

Senioři přicházejí o tisíce

Při zaměření pouze na domácnosti, které by pravděpodobně mohly pobírat příspěvek na bydlení vyšší než tisíc korun měsíčně, stoupne celková míra čerpání na 25 až 35 %. V případě rodin s dětmi do 18 let se pohybuje kolem 40 %. U seniorských domácností ovšem stále zůstává velmi nízká (20–25 %). Příspěvek na bydlení nepobírá přibližně 220 až 260 tisíc domácností seniorů, kteří by si díky němu mohli přilepšit o více než tisíc korun měsíčně. A míra čerpání příspěvku na bydlení zůstává nízká (kolem 33 %) i mezi seniorskými domácnostmi s nárokem na příspěvek na bydlení vyšším než dva tisíce korun měsíčně. To vzhledem ke zpravidla nízkým příjmům v této kategorii domácností není zanedbatelná částka.

Data nám neumožňují dát jednoznačnou odpověď na otázku, čím je nízká míra využívání příspěvku na bydlení, zejména mezi seniory, způsobena. Vyčíst lze to, že téměř devět z deseti domácností seniorů, které nečerpají příspěvek na bydlení, žije ve vlastním (nebo družstevním) bydlení. Velkou roli může hrát nízká informovanost o příspěvku na bydlení a o tom, že na něj mají nárok i lidé žijící ve vlastním bydlení (nejen ti v nájemním). Jinou bariérou může být i náročnost vyřízení sociálních dávek. Ale roli bude jistě hrát i celá řada dalších důvodů, jejichž odhalení by mělo být předmětem dalšího zkoumání.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.