Kvalita života nezávisí pouze na ekonomických faktorech

V evropském prostředí se kvalita života objevila v agendě Římského klubu. Jedním z programových bodů této nevládní organizace založené v roce 1968 ve Švýcarsku bylo zvyšování životní úrovně jedinců a kvality jejich života.

Krátký exkurz do historie

Od 60. let minulého století v USA a v západní Evropě sice roste příjem společnosti, ale životní spokojenost zaostává. Vztah mezi rostoucím příjmem a životní spokojeností se nevyvíjel rovnoměrně. Na základě tohoto poznatku proběhlo mnoho vědeckých dis­kuzí o tom, že kvalitu života není možné měřit jen podle ekonomických ukazatelů. V 70. letech došlo k odklonu od měření ekonomických a sociálních životních podmínek a k jeho nahrazování novým hodnocením životních stylů obyvatelstva.

Devadesátá léta byla dobou rozkvětu měření kvality života, které se zaměřovalo zejména na subjektivní hodnocení ve třech oblastech. První oblastí je celková spokojenost se životem, druhou spokojenost s jednotlivými součástmi života (bydlení, práce atd.). V rámci třetí části se hledají významné faktory, které zlepšují subjektivní pocit kvalitního a užitečného života.

Nové návrhy, jak měřit a pojmout kvalitu života, přinesla zpráva Stiglitzovy komise z roku 2009. Z ní vyplývá větší zaměření na domácnost, u které se měří příjem a spotřeba. Zpráva také poukázala na nerovnost mezi jednotlivci či skupinami a dopo­ručila k dalšímu zkoumání rovněž volný čas jedince, protože i ten je jedním z atributů kvality života. Jako reakci na tato doporučení definovala OECD 11 oblastí kvality života s cílem zaměřit se na lidi, a to nikoliv pouze z pohledu ekonomických indikátorů (např. HDP), ale prostřednictvím mnoha dalších nových ukazatelů.

ČSÚ a kvalita života

V letech 2016–2018 byl v rámci projektu Systém dlouhodobých priorit udržitelného rozvoje ve státní správě realizovaného Úřadem vlády ČR vytvořen ná­vrh indikátorů kvality života s cílem začlenit je syste­maticky do hodnocení úspěšnosti a dopadu státních politik. Při sestavování návrhu vycházel Úřad vlády z doporučení OECD. Celkem bylo vytvořeno 140 in­dikátorů (objektivních a subjektivních), rozdělených do 11 oblastí dle OECD (viz obrázek).

ČSÚ je zapojen do projektu Mechanismy prosazo­vání principů udržitelného rozvoje ve státní správě, jehož součástí je mimo jiné také indikátorová sada kvality života. Role ČSÚ spočívá především v získávání a zaznamenávání dat pro ukazatele kvality života.

V současné době, kdy je ze 140 indikátorů po­kryto daty 85, probíhá revize a následně bude sada indikátorů upravena tak, aby pro každý indikátor byla dostupná data.

Ze spolupráce partnerů projektu (MŽP ČR, MMR ČR, CENIA a dalších zainteresovaných skupin) vy­šla začátkem tohoto roku první Zpráva o kvalitě ži­vota a její udržitelnosti, která na základě indikátorů hodnotí vývoj v jednotlivých prioritních oblastech s konkrétní vazbou na strategické a specifické cíle.

Zpráva zahrnuje dvě sady indikátorů. První jsou indikátory ČR 2030 měřící udržitelný rozvoj na národní úrovni a druhé pak indikátory kvality života. Praktické využití indikátorů kvality života ve zprávě bylo omezené, protože se nepodařilo všechny indi­kátory naplnit daty. Bylo to zapříčiněno např. nepra­videlností výběrových šetření či nedostupností dat z jednorázových projektů nebo dosud nerealizova­ným sběrem dat. Výzvou pro letošní rok je tedy již zmíněná revize a výběr takových indikátorů, k nimž bude možné získat relevantní data.

Výstupy ze zprávy o kvalitě života

Ze zprávy je možné vyčíst řadu zajímavých infor­mací. Například v oblasti zdraví byl v ČR zazname­nán pozitivní vývoj hodnot naděje dožití při naro­zení. Průměrná délka života roste, u žen v roce 2019 byla 82,1 roku a u mužů 76,3 roku. Negativní trend naproti tomu vykazuje oblast životního prostředí, v níž se zvyšuje počet respondentů, kteří pokládají některé ekologické problémy, např. nedostatek pitné vody, za velmi závažné.

Více informací včetně kompletní Zprávy o kvalitě života a její udržitelnosti najdete zde.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.