V celém Československu jezdilo v roce 1926 méně než sedmnáct tisíc osobních automobilů.
Detailní přehled o počtu a struktuře vozového parku v Československu v polovině 20. let minulého století poskytuje časopis Zprávy Státního úřadu statistického Republiky československé. Zdrojem dat článku s názvem „Motorová vozidla v Československé republice podle stavu z 1. října 1926“ byl soupis automobilů, který vyhotovilo Ministerstvo národní obrany. To mohlo v případě ohrožení státu zabavovat pro vojenské účely civilní vozidla, proto o nich potřebovalo mít přesný přehled.
Jedno vozidlo na sto třicet Pražanů
Na podzim roku 1926 úřady registrovaly 16,9 tisíce osobních automobilů, 14,6 tisíce motocyklů, 6,4 tisíce nákladních automobilů a téměř 700 autobusů. Z tabulek se dozvídáme i o počtech automobilů v jednotlivých městech a okresech. V Praze bylo evidováno 1 613 motocyklů, 3 775 osobních a 1 236 nákladních automobilů, 60 autobusů, 23 sanitek, 52 zametacích a 17 hasičských vozů. Jedno vozidlo tak připadlo zhruba na 133 tehdejších obyvatel města. V Brně jezdilo 404 motocyklů, 517 osobních a 155 nákladních vozů, 14 autobusů a 8 sanitek a na jedno vozidlo vycházelo 204 obyvatel. Například v Kladně jste mohli potkat 99 motocyklů, 86 osobních a 62 nákladních vozidel a 6 autobusů a jedno vozidlo připadalo na 320 obyvatel tohoto středočeského průmyslového města. Na Podkarpatské Rusi jezdilo v roce 1926 pouze 74 motocyklů, 112 osobních a 20 nákladních vozidel a 34 autobusů. Jedno vozidlo zde bylo evidováno na 2 639 osob.
Přestože Čechy a Morava byly mezi dvěma světovými válkami ze všech regionů Československa automobilově zdaleka nejrozvinutější, tehdejší řidiči si na silniční kolony rozhodně stěžovat nemohli. Během století však počet automobilů vzrostl natolik, že se zácpy na silnicích staly noční můrou každého řidiče. Zatímco po revoluci v roce 1989 bylo na území Česka registrováno o něco méně než dva a půl milionu vozů, do roku 2020 jejich počet narostl na více než 6 milionů osobních vozidel, 1,2 milionu motocyklů, 19 tisíc autobusů a 728 tisíc nákladních automobilů.
Téměř dvě třetiny vozidel z Tuzemska
Díky rozmanitosti konstrukčních řešení a pestré nabídce se Československo stalo jedním z nejvýznamnějších producentů automobilů v Evropě. Celkem 57 % zde provozovaných osobních automobilů sjelo z výrobních pásů domácích firem. Ze Spojených států pocházelo 8 % produkce, z Francie 10 %, z Itálie a Německa 8 %, z Rakouska 7 %. U nákladních vozů mělo domácí původ 46 % vozidel, z USA jich bylo 24 % a z Rakouska 17 %. Odlišná situace byla u motocyklů, kde převažovaly zahraniční značky: 35 % všech motorek pocházelo z Anglie, 18 % z USA a stejně z Německa. Na československou produkci připadlo 17 %.
V roce 1926 byla nejrozšířenější značkou osobních vozů v Československu Praga (3 365 automobilů) následovaná značkami Laurin & Klement (2 686), Tatra (2 114) a Walter (904). V roce 1925 koupil mladoboleslavskou automobilku Laurin & Klement strojírenský a zbrojařský gigant Škoda. O rok později vyjel z továrny první model značky Škoda – Hispano Suiza, který se mimo jiné stal oficiálním vozem československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Logo s okřídleným šípem v kruhu je od té doby symbolem moderní konstrukce a nadčasově elegantního designu. V současnosti patří Škodovky k nejpočetnějším osobním automobilům, které jezdí na našich silnicích.
Americkou produkci v meziválečném Československu zastupovaly Ford (487 automobilů), Chevrolet (242) a Studebaker (145), z Francie se k nám dostalo 252 vozidel značky Citroën, 381 vozů Renault, 108 vozů Peugeot a dále produkty značek Mathis (148) a Salmson (126). Nejpočetnějšími německými značkami byly Opel (257), Mercedes (198), Wanderer (181) a Benz (169). Hojně byl zastoupen rovněž italský Fiat s 1 190 osobními vozidly. Na tuzemských silnicích jste se mohli dále setkat například i s rakouskými vozy Austro Daimler (368), Steyr (272) a Puch (196). Dnešní řidiči mají nejvíce v oblibě vozy značek Škoda, Volkswagen, Ford, Renault a Peugeot.
Motocyklům u nás tehdy vládla americká značka Indian s 1 803 motorkami následovaná anglickou B. S. A. (1 120), německou D. K. W. (836) a až dalším v pořadí byl domácí Laurin & Klement (759). Oblíbené a početné byly už v té době motocykly Harley-Davidson (606) a anglický Triumph (609). V přehledu rovněž nalezneme mnoho dnes již zcela neznámých domácích značek, například Achilles, Aspa, Bekamo, Č. A. S., Diks, Itar, Kan, Orion, Premier, Raf, Rössler a Jauernig, Start, Šibrava, Torpedo, Weber a Reichmann. Relativně málo početné bylo zastoupení dávno zaniklých anglických výrobců, jako Ariel, Connaught, Douglas, Francis Barnett, Humber, New Hudson, New Imperial, Raleigh, Sunbeam a The Sun. Z Francie pocházely značky Amilcar, Ballot, Buchet, Delage, Dion Bouton, Donnet-Zedel, Salmson nebo Sénéchal, z Itálie pak Bianchi, Frera, Itala a O. M. Německý původ měly motocykly značek Adler, Ardie, Mars, N. A. G., N. S. U., Phänomen, Stoewer a Zündapp.
Bližší informace o statistice dopravy naleznete na webové stránce ČSÚ.
Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.
