Ukrajinská statistika pracuje v režimu na dálku

V rámci pomoci válkou postižené Ukrajině nabídl ČSÚ ukrajinskému statistickému úřadu zorganizování tříměsíční stáže pro jeho zaměstnance. V reakci na tuto nabídku přijely dvě kolegyně, pro které ČSÚ zajistil ubytování a zázemí pro výkon jejich běžné práce i řadu seznamovacích stáží v rámci úřadu. Poté, co se Mariia Gulenko a Natalia Antonova u nás trochu zabydlely, položili jsme jim několik otázek.

Funguje statistický úřad v Kyjevě i teď v době války?

M: Ano, ale s určitými zvláštnostmi zapříčiněnými vojenskou invazí Ruska na Ukrajinu. Abychom chránili zpravodajské subjekty, sběr určitých statistických údajů se na Ukrajině neprovádí, ale bude obnoven během tří měsíců po ukončení stanného práva nebo válečného stavu. Většina statistik se nyní nezveřejňuje, budou však plně obnoveny po skončení zákonné uzávěrky pro výkaznictví.

N: Po začátku invaze pracuje Ukrajinská státní statistická služba v režimu na dálku. Za náš odbor mohu říci, že jsme se zabývali výpočty ročního HDP a sestavením účtů za rok 2021 a přitom jsme prakticky nevycházeli z úkrytů, protože termín zveřejnění údajů připadal na polovinu března, tedy nejaktivnější fázi bojů v Kyjevě a Kyjevské oblasti.

Co se týče statistických údajů za rok 2022, v naší Ukrajinské státní statistické službě byl mezi odbory proveden průzkum, jaké ukazatele bude možné za nastalé situace vypočítat. Bohužel, dokud trvají boje, ne všechny oblasti mohou podat zprávu a ne od všech vládních organizací můžeme získat údaje nutné pro výpočty, protože zavřely své registry a další zdroje informací z důvodu bezpečnosti.

Odjeli nějací vaši kolegové a kolegyně na podobné stáže do statistických úřadů jiných zemí?

M: V současné době vím o pozvání ze statistického úřadu Bulharska. Někteří kolegové tam odjeli, ale je to pravděpodobně spíše záležitost poskytnutí ochrany před nebezpečím, než stáž.

N: Protože pracujeme na dálku, nemohu odpovědět za celou Ukrajinskou státní statistickou službu. Vím, že z našeho odboru už nikdo další nejel. A pokud jde o kolegy muže, v současné době zákonodárství Ukrajiny zakazuje výjezd mužů ve vojenském věku za hranice.

Jaká bude hlavní úloha ukrajinského statistického úřadu, až válka skončí? Která statistická data budou podle vás nejvíce potřeba?

M: Statistika vždycky hrála významnou roli v hodnocení takto velkých historických událostí, jako jsou ty, které se nyní odehrávají na Ukrajině. Pro snazší překonání krize v poválečném období a pro správné nastavení strategie ekonomické obnovy jsou například důležité odhady ztrát: ztráty na životech, materiální ztráty, zničené budovy a byty, pokles produkce, plochy neobdělané půdy, snížení investic, ztráty dopravního systému, finančního systému a podobně. Statistické ukazatele budou hrát důležitou roli v rozvoji Ukrajiny po vítězství v této válce.

N: Upřímně řečeno, nikdy jsem se nezamýšlela nad statistikou poválečného období. Myslím si, že základní úloha Ukrajinské státní statistické služby bude spočívat v poskytování aktuálních statistických údajů, na jejichž základě vláda Ukrajiny, různí investoři, obchodníci a podnikatelé budou tvořit projekty na obnovu země, rozhodovat se o založení určitého podnikání v poválečné Ukrajině, o účelnosti těch či oněch investic do naší země. A úloha Ukrajinské státní statistické služby bude spočívat ve včasném poskytnutí statistických údajů, které budou takovým požadavkům vyhovovat a zároveň budou odrážet reálnou situaci na Ukrajině.

Dle mého názoru budou žádané údaje statistiky stavebnictví, statistiky průmyslu, statistiky bytového fondu a kapitálových investic. Již nyní je možné si všimnout, že vzrostl zájem o statistické údaje o migraci obyvatel, a to jak vnější, tak vnitřní. S největší pravděpodobností se po válce bude věnovat zvláštní pozornost statistice vojensko-průmyslového komplexu země.

Z které části Ukrajiny pocházíte?

M: Já jsem se narodila v Žitomiru. Posledních devět let jsem žila a pracovala v Kyjevě.

N: Já jsem z Krymu, ale posledních patnáct let žiji v Kyjevě.

Máte zprávy, jaká je u vás doma v současnosti situace?

M: Od začátku ruské invaze ukrajinské ozbrojené síly a regionální obrana vytlačily ruské okupační síly z mnoha regionů Ukrajiny, včetně Kyjeva a Kyjevské oblasti a celé Žitomirské oblasti, takže na rozdíl od prvních dnů války je situace poměrně klidná. Existuje plán na obnovu zničených objektů. Přesto musím často kontrolovat zprávy, protože dokud pokračuje válka, žádný Ukrajinec se nemůže cítit úplně v bezpečí. I když v určitém regionu neprobíhá žádná vojenská akce, hrozba raketového útoku zůstává.

N: V Kyjevě v tomto okamžiku bojové akce neprobíhají, i když sirény vzdušného poplachu jsou i nadále slyšet každý den. Je zakázáno navštěvovat většinu parků ve městě i lesy v okolí Kyjeva, protože ještě pokračuje jejich odminování. Palčivý problém způsobuje nedostatek benzínu, obyvatelům je doporučeno využívat pouze hromadnou dopravu. Ale celkově Kyjev trochu ožívá – otevírají se obchody a postupně se spouštějí všechny druhy veřejné dopravy.

Jak složité bylo rozhodování opustit Kyjev?

M: Bylo to těžké rozhodnutí opustit Ukrajinu během války. Vynucená cesta ze země v tak složité době se uskutečňuje v naprosto odlišném rozpoložení než nějaká plánovaná cesta v době míru… V den, kdy ruská armáda zaútočila na Ukrajinu, jsem byla v Žitomiru, takže jsem nemusela podstoupit to, co lidé, kteří se odvážili evakuovat z Kyjeva, který byl strategickým cílem ruského velení, a z Kyjevského regionu. Dopravní zácpy trvající 8 hodin nebyly pro lidi tím největším problémem. Nakonec se díky našim vojákům situace obrátila k lepšímu, ale hrůzné zprávy o zločinech spáchaných ruskou armádou na neozbrojených lidech, snažících se opustit některé oblasti a zachránit si životy, přicházejí stále dál.

N: Rozhodování bylo velice složité. Prvních 10 dní války jsem byla v Kyjevě. Všem se nám zdálo, že to všechno není nadlouho, že se politici na něčem dohodnou a celá tahle noční můra brzy skončí. Ale když se objevily ruské tanky v té části Kyjeva, kde jsme měli úkryt, bylo jasné, že odjíždíme teď hned. V té době byl Kyjev prakticky zcela obklíčen, aktivní boje probíhaly na všech předměstích, a poměrně bezpečný zůstal jen jediný výjezd. Měli jsme velké štěstí, že jsme potkali dobrovolníka, který pomáhal vyvážet lidi z města, protože už bylo nereálné, abychom vyjeli sami. Bylo těžké se rozhodnout i z toho důvodu, že jsme nevěděli, kam přesně jet. Jeli jsme prostě na západní Ukrajinu, kde bylo bezpečněji. Bydlení jsme hledali až na místě, když jsme tam přijeli.

Udržujete kontakt s rodinou a přáteli?

M: Pravidelně kontaktuji své příbuzné, přátele, kolegy, kteří zůstali na Ukrajině. Je pro mě důležité vědět, že je s nimi všechno v pořádku. Během prvních týdnů války bylo mnoho situací, které mohly v jednom okamžiku dramaticky změnit budoucnost lidí. Nevěděli jsme, co se stane na naší ulici, blízko našeho domu zítra nebo dnes v noci. Neustále jsme sledovali zprávy, protože ty, které byly zveřejněny před třemi, čtyřmi či před dvěma hodinami, byly zastaralé. Sirény často ohlašovaly vzdušný poplach po celé Ukrajině, lidé se necítili bezpečně nikde. Já osobně jsem vždy v noci měla nastavený budík, abych se vzbudila každé dvě hodiny a podívala se na zprávy, nebo abych slyšela, jestli byl poplach. Byly okamžiky, kdy jsem se probudila uprostřed noci do zvuku raket letících na obloze nebo nepřátelských letadel, která nad námi přelétávala z běloruského území. S tím vším na paměti se snažím být v neustálém kontaktu se svými příbuznými a přáteli, kteří nyní zůstávají na Ukrajině. Momentálně je situace nejsložitější na jihu a na východě Ukrajiny, kam naše armáda dokázala zahnat nepřítele. Zbytek regionů už nečelí tolika hrozbám jako dříve a vzdušné poplachy jsou méně časté.

N: Ano, samozřejmě, jsem neustále ve spojení s celou rodinou, s přáteli i s kolegy z práce.

Jak obtížná byla cesta z Kyjeva do Prahy?

M: Cestovala jsem autobusovou linkou Kyjev-Praha, která má zastávku v Žitomiru. Cesta byla celkem pohodlná, ale nebyla rychlá. Dlouho jsme čekali na ukrajinské celnici před překročením hranice s Polskem.

N: Před odjezdem do Prahy jsem už více než měsíc žila nikoliv v Kyjevě, ale na západní Ukrajině. Už jsem zmiňovala, že z Kyjeva jsme vyjížděli s dobrovolníkem během aktivní fáze bojových akcí. Tehdy byla cesta na západní Ukrajinu dlouhá a příšerná. Nekonečná kontrolní stanoviště s kontrolami, hluk výbuchů ze všech stran, rozstřílená vojenská technika podél cesty. V normální době zabere cesta z Kyjeva na západní Ukrajinu asi osm hodin, ale nám to autem trvalo více než dva dny. Ve srovnání s takovýmto „dobrodružstvím“ se mi cesta ze západní Ukrajiny do Prahy zdála jednoduše pohádková, o to víc, že hranici jsme, na rozdíl od Marii, projeli velice rychle.

Jaké pracovní úkoly jsou před vámi v Praze?

M: Domnívám se, že naším prvním úkolem je co nejvíce prostudovat vaše zkušenosti z práce se statistickými údaji, což budeme později moci využít v ukrajinské statistice. Zatím jsme se seznámily s určitými metodami zpracování informací, které jsou pro nás neocenitelnou zkušeností, a s novými možnostmi práce s daty. Doufám, že od vás získáme ještě více nových znalostí.

N: Za měsíc pobytu v Českém statistickém úřadě jsme se stihly seznámit s mnoha kolegy z různých oddělení a odborů. Ukrajinská státní statistická služba se adaptuje na statistické standardy Evropské unie, a proto je pro nás velmi zajímavé a užitečné dozvědět se, jak v české statistice probíhá sběr údajů, jak se vypočítávají, analyzují a zveřejňují ty či ony statistické ukazatele. Chci poděkovat všem českým kolegům, kteří si najdou čas na setkání a podělí se s námi o své profesionální zkušenosti.

Mohou nějak občané Česka více pomoci Ukrajině? Jaká pomoc je podle vás nejvíce potřeba?

M: Jsem přesvědčená, že občané České republiky toho udělali pro Ukrajince od začátku ruské vojenské invaze mnoho: poskytujete silnou mezinárodní podporu, přijímáte ukrajinské uprchlíky, pomáháte jim, poskytujete Ukrajině vojenskou pomoc, silně Ukrajinu podporujete na její cestě do EU. Vaše přispění k boji Ukrajiny proti bezprecedentní vojenské agresi Ruska je nedocenitelné. Naprosto každá vaše pomoc je super důležitá a my, ukrajinští lidé, jsme vám za ni nekonečně vděční!

Natalia a já chceme ještě poděkovat Českému statistickému úřadu za pozvání na stáž a celému vašemu týmu za pozornost, nové znalosti a přátelskou komunikaci. Praha je nesmírně nádherné místo, takže díky vám jsme obě měly mimořádnou příležitost spojit užitečné s krásným.

N: Připojuji se k vyjádření vděčnosti. Moc si ceníme vaší podpory a jsme vděčné vedení Českého statistického úřadu za možnost absolvovat stáž. Děkujeme!

Pokud jde o pomoc Česka občanům Ukrajiny, chci říci, že národ Ukrajiny ji vidí, váží si jí, je za ni vděčný a nikdy na takovou pomoc nezapomene. Při řešení našich sociálních záležitostí po příjezdu do Prahy jsme navštívily centra a využily speciální služby pro migranty z Ukrajiny. Jsme ohromeny organizací, tím, kolik lidí v těchto strukturách pracuje, kolik je zapojeno dobrovolníků. Pro pohodlí byly vytvořeny speciální mobilní aplikace, bylo zorganizováno bezplatné jízdné v hromadné dopravě. Taková pomoc od vlády a občanů Česka je neocenitelná.

Čemu se věnujete ve volném čase?

M: Obvykle ráda cestuji a navštěvuji nová místa na Ukrajině a v zahraničí, komunikuji s místními lidmi, dozvídám se o kulturách a mentalitách něco nového, dozvídám se více o místní historii a umění. Spolu s tím, co vytvořil člověk, se však také inspiruji přírodními krásami daného místa, jeho různorodostí. Přispívá to k vědomí, že Země je naším společným domovem a my všichni se můžeme cítit skutečně šťastní jenom tak, že se o ni budeme starat.

N: V současné době se snažíme trávit volný čas procházkami po Praze, ochutnáváme vaše národní jídla. Také se snažím psát diplomovou práci, kterou bych měla obhajovat koncem tohoto roku. Doufám, že se mi obhajoba za současných okolností podaří.

Stihly jste si už prohlédnout Pražský hrad a další památky, které v Praze máme?

M: Jsme rády, že jsme v Praze navštívily všechny známé pamětihodnosti, opravdu se nám moc líbil Pražský hrad, líbil se nám slavný Karlův most, viděly jsme také orloj na věži Staroměstské radnice, Tančící dům, Václavské náměstí, Prašnou bránu, zajímavou futuristickou sochu Franze Kafky a mnoho jiného. Snažíme se navštěvovat zajímavosti postupně, abychom se dokázaly více soustředit na detaily a nechtěly toho zároveň vidět za jediný den příliš mnoho.

N: Já už jsem v Praze byla před více než deseti lety s turistickým zájezdem. Teď mám možnost si Prahu více užívat, navštívit více zajímavých a krásných míst. Nedávno se nám podařilo dostat se na den otevřených dveří Pražského hradu. Plánujeme navštívit také další česká města, například Karlovy Vary.

Jaké jídlo si dáte, až se vrátíte na Ukrajinu?

M: Co se týče jídel, asi nikdo nepochybuje o tom, že ukrajinský boršč a vareniki jsou po dlouhé cestě nade vše. Doma ale také ráda připravuji čerstvá smoothie ze sezonního a bobulového ovoce, takže až přijedu na Ukrajinu, tak asi první věc, co udělám, bude nějaký cool čerstvý mix.

N: Boršč.

Rozhovor se uskutečnil v první polovině června a vyjde v letním dvojčísle časopisu Statistika&My.