Odpověď na tuto otázku není zdaleka jednoduchá. Velice závisí na tom, koho a jak se zeptáte. Experimentální statistika ČSÚ ukazuje výrazně nižší počty než Úřad práce ČR.
Počet volných pracovních míst je dlouhodobě registrován a zveřejňován Úřadem práce ČR. V mezinárodních přehledech však ČR výrazně vyčnívala, což vzbuzovalo pochybnosti o srovnatelnosti těchto údajů.
Proto jsme se v ČSÚ rozhodli do čtvrtletního výkazu Práce 2-04 experimentálně začlenit novou položku: od referenčního roku 2020 byl přidán počet volných pracovních míst. Souhrnné výsledky po dovážení na celé národní hospodářství jsou od dat Úřadu práce diametrálně odlišné.
Kde se ten rozdíl bere?
Rozdíly pochopitelně nezaznamenáváme jen v celkových souhrnech, ale nutně také na úrovni jednotlivých podniků. Právě od toho jsme se odrazili v detektivním pátrání, během něhož jsme oslovovali ty firmy či organizace, které do výkazu zapsaly výrazně jiná čísla, než nahlásily na Úřad práce (ÚP). Výsledky rozhovorů jsme zapisovali, a hledali shodné rysy.
Příčin, proč se výstupy z různých datových zdrojů o volných pracovních místech (VPM) liší, je podle našich zjištění více. Asi klíčovým objevem je to, že v podnicích (zejména těch větších) nefunguje dobře vnitřní komunikace ohledně informací o neobsazených místech, jelikož se standardně nedostávají do personálních systémů.
Další nepříjemné zjištění je, že člověk vyplňující výkaz Práce 2-04 bývá málokdy tím, kdo nahlašuje volná místa na Úřad práce. A oba tito lidé mají k dispozici různé informace. Výrazně se projevuje regionalizace u velkých zaměstnavatelů, kteří pro lokální jednotky nabízejí volné pozice prostřednictvím místní pobočky ÚP, zatímco statistický výkaz vyplňuje mzdová účtárna v centrále podniku. Skutečné počty volných míst v podniku tedy znají spíše jiní pracovníci než mzdové účetní, které standardně vyplňují oddíly výkazu Práce 2-04. Protože tyto údaje si pracovníci HR oddělení musejí předávat, zůstává položka ve výkazu také častěji nevyplněná, popř. mohou při předávání vznikat chyby.
Další významné rozdíly mezi datovými zdroji mohou vyplývat z toho, že seznamy VPM na ÚP často obsahují i reálně obsazená místa. Podle vyjádření některých respondentů přijímá ÚP odhlášky jen na speciálním formuláři přes datové schránky, což činí podnikům problémy, a tak mnohdy nově obsazené místo ze seznamu volných míst na ÚP neodhlásí. Do výkazu Práce 2-04 ale taková pracovní místa již podnik jako VPM neuvede. Pro mezinárodní přehledy proto ČSÚ nyní zasílá očištěné počty, kdy VPM z ÚP filtruje od zjevně zastaralých záznamů.
Problémy s cizinci
Do statistických výkazů se hlásí minulost, tedy údaje za uplynulé čtvrtletí. Naproti tomu žádosti o VPM podávají podniky na ÚP často s velkým předstihem, tedy v době, kdy ještě neznají skutečnou potřebu zaměstnanců. Vytvářejí si tak kapacitní rezervu. Tento fenomén se týká především cizinců.
Hlásit VPM na ÚP totiž není obecně ze zákona povinné, s výjimkou obsazení místa zahraničním zaměstnancem s pracovním vízem (tříměsíční schengenská víza, která využívali zejména zaměstnanci z Ukrajiny, dvouleté zaměstnanecké karty, modré karty). V takovém případě musí být VPM před zařazením do „centrální evidence VPM obsaditelných držiteli zaměstnaneckých karet“ inzerováno 30 dní na stránkách ÚP. Pokud se do 30 dnů nenajde český uchazeč, je následně možné obsadit pozici zahraničním zaměstnancem s pracovním vízem.
Tato zákonná úprava vede k tomu, že podniky musejí hlásit VPM v době, kdy ještě o přesné potřebě nemají jasno, a proto počty VPM nadsazují a zajišťují se pro případ větších náhlých zakázek. Jedna respondentka to vyjádřila následovně: „Místa na ÚP jsou odhad, dopředu nevíme, kolik lidí odejde a kolik jich budeme potřebovat.“
Někteří respondenti zaměstnance s tříměsíčním vízem neustále rotují, na jedno reálné VPM je taknna ÚP současně nahlášeno několik požadavků. Problém se tedy stupňuje s větší fluktuací.
Samotný Úřad práce ČR uvádí, že naprostá většina VPM je nahlášena jako „vhodná pro cizince“. Je tedy zřejmé, že proporčně je tento zdroj rozdílů nejdůležitější.
Porovnání počtu volných pracovních míst podle datových zdrojů
Pracovní agentury – další zdroj nepřesností
Ilustrativní příklad: Jedna agentura práce uvedla na výkaze Práce 2-04 nulu, na ÚP však nahlásila pro dané období 188 míst. Po urgenci z ČSÚ opravila údaj v obou zdrojích na 13 míst. Jiná agentura na ÚP zadala 1 552 míst, pro ČSÚ uvedla: „Na ÚP se jedná o hlášenky, aby bylo možné obsadit cizinci.“ Reálně má neobsazených 5 míst.
I volné pozice pro české pracovníky jsou často ve skutečnosti obsazené, např. pracujícími na dohody či jinak brigádnicky, ale nahlašují se na ÚP jako volná, neboť je podniky chtějí obsadit trvale. Typické je to třeba u řidičů. Jinými slovy: Podniky, které nemohou sehnat pracovníky do trvalého poměru, saturují potřebu pracovní síly alespoň dočasnými způsoby, přitom pokládají dané pracovní místo stále za neobsazené (vzhledem k ÚP). Na druhou stranu jiné podniky, které mají nestabilní přísun zakázek, preferují agenturní zaměstnávání před trvalými pracovními poměry.
Je otázka, kolik pracovních míst je hlášeno na ÚP samotným podnikem a zároveň i zprostředkovatelskou agenturou, která na ně pro tento podnik hledá pracovníky. To by znamenalo duplicitu údajů. Samotný Úřad práce ČR ve své datové analýze v roce 2018 uvedl, že 6,17 % z celkového počtu VPM bylo duplicitních.
Disproporce však není vždy jednosměrná, pouze ve formě „nafouknutých“ či duplicitních údajů na Úřadu práce. Zejména v případě některých organizací vládního sektoru se naopak VPM na ÚP často vůbec nehlásí, přičemž do výkazu Práce 2-04 jsou vyplňovány údaje o VPM podle systemizace. A to dokonce bez ohledu na skutečnost, zda se organizace snaží neobsazená tabulková místa skutečně aktivně obsadit, což je z hlediska metodiky nezbytná podmínka. Je také všeobecně známo, že na ÚP často nebývají hlášena vysoce kvalifikovaná místa (manažerů a specialistů).
To potvrzují i rozdílné disproporce v třídění podle odvětví (sekce CZ-NACE, viz graf). Zatímco ve většině odvětví je vyšší počet hlášených VPM na ÚP, pro odvětví se strukturou pracovních míst posunutou směrem k vysoce kvalifikovaným profesím je poměr opačný, neboť v těchto odvětvích je praxe VPM na ÚP nehlásit. Jde konkrétně o energetiku (NACE D), peněžnictví a pojišťovnictví (NACE K) a početně nejvýznamnější veřejnou správu a obranu (NACE O).
Na druhé straně v grafu vidíme, že u odvětví nemovitosti (NACE L) byla ve výkazu uvedena pouhá 4 % VPM nahlášených na ÚP, v administrativních a podpůrných činnostech pouze 12 % a ve stavebnictví (NACE F) 18 %. V tomto grafu jsou použity údaje, které již byly ČSÚ očištěny (odfiltrována byla starší VPM z ÚP hlášená před určitým datem), byl jim přidělen kód CZ-NACE podle Registru ekonomických subjektů, a které se takto posílají Eurostatu.
Také u výkazu Práce 2-04 je nutné rozlišovat vykazování volných míst podnikem, nebo agenturou práce, která pro podnik zaměstnance zprostředkovává. Respondentem by měl být ten, kdo bude s pracovníkem uzavírat smlouvu.
Počty volných pracovních míst podle odvětví (1. čtvrtletí 2022)
Je tam opravdu nula?
Ještě vážnější problém u statistického výkazu je rozlišování tzv. „skutečných nul“ (true zeros), tedy zda nevyplnění položky či uvedení nuly znamená, že podnik volná místa opravdu nemá, nebo jen příslušný pracovník zapomněl údaj vyplnit. Protože nuly často vykázaly i velké podniky, u nichž by se nějaká uprázdnění dala předpokládat, máme z takových opominutí (non-response) a tedy podhodnocení údajů obavy.
Zjistili jsme také, že většina respondentů mezi VPM obecně nezahrnuje ta místa, která jsou okamžitě přeobsazena, tedy na nichž k určitému datu zaměstnanec končí, ale již předem je vyhlášeno výběrové řízení, aby jeho práci plynule převzal nástupce. To je ovšem v rozporu s mezinárodní metodikou. Přestože pracovní místo není v referenčním období neobsazené, pokud je inzerováno navenek, je nutné ho po tuto dobu považovat za VPM (to neplatí jen pro interní výběrová řízení).
Naopak správné je, že většina respondentů dle svých vyjádření vykazuje jako VPM pouze pozice v režimu pracovního poměru, a nikoliv volné pozice na dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti. Mezinárodně se za pracovní místo (job) považuje jen trvalá pozice s řádnou pracovní smlouvou, brigádnické činnosti se v potaz neberou, takže tento přístup je odpovídající.
Závěr
Otázka na počet volných pracovních míst je trochu jako studium kvantové mechaniky. Záleží na způsobu sledování. Skutečnost může nabývat hodnot uváděných dvěma existujícími datovými zdroji, které oba trpí jistou chybovostí. Nelze říct, že jeden údaj je správný a druhý špatný. Celkové výsledky z ÚP jsou zjevně velmi nadhodnocené nad realitu, ovšem experimentální statistika z podnikového výkazu může být zase poněkud podhodnocená. Každý zdroj dat je nutné používat s ohledem na jeho vlastnosti. Do budoucna se budeme snažit užší spoluprací s respondenty údaje zkvalitnit.
Další podrobné a aktuální informace o volných pracovních místech najdete zde.
Článek si můžete přečíst také v časopise Statistika&My.
