Stavebnictví potřebuje dlouhodobý výhled

S prezidentem Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiřím Nouzou jsme hovořili o současnosti i budoucnosti oboru v České republice.

Jak moc je stavebnictví v Česku ovlivněno vysokou inflací a rostoucími cenami energií?

Nejprve musím říct, že jsem na české stavebnictví pyšný. Výsledky za tři čtvrtletí loňského roku jsou i přes nepříznivé vnější vlivy velmi slušné. Ale na druhé straně je cítit, že na trhu vládne nervozita. Stavební firmy sice zatím rozjednané zakázky na příští období mají, ale investoři nejsou schopni predikovat ceny, za které se bude stavět, a výrobci stavebních materiálů už pociťují snížení poptávky ze strany drobných investorů, tedy lidí, kteří třeba rekonstruují rodinný domek, staví garáž a podobně. Rozhodující proto budou výsledky za celý rok a vývoj situace v dalších měsících.

Obejde se české stavebnictví v této době bezpomoci státu?

Stát musí pomoci celému průmyslu, ne jenom jednomu vybranému odvětví. Jsem rád, že se společným úsilím mnoha profesních svazů a asociací podařilo s vládou domluvit regulaci cen pro celou ekonomiku, a ne pouze pro domácnosti. Detailní podmínky konkrétního vládního nařízení se ještě ladí, ale já věřím, že se je podaří dotáhnout do konce a že regulace cen energií v Česku bude fungovat i v případě, když nedojde k přijetí společného evropského řešení. Pokud by průmyslu žádná pomoc nepřišla, mohl by nastat skutečně Armagedon.

Která část stavebnictví je energeticky nejnáročnější?

Jednoznačně výroba stavebních materiálů a hmot. Pro tento sektor jsou energie klíčové. Ještě před několika měsíci byl podíl energií v ceně hotových produktů do třiceti procent, dnes je to často i šedesát. Řadě výrobců na přelomu roku končí fixace cen energií, a i přesto, že mnozí investovali do alternativních zdrojů, dojde zcela jistě ke zdražení.

Je třeba si uvědomit, že bez energeticky náročných výrobků se ve stavebnictví neobejdeme. Možnosti úspor určitě existují a výrobci se jimi velmi seriózně zabývají, ale všechno má své limity. Fyzikální zákony obejít nemůžeme.

Jak je na tom české stavebnictví s využíváním recyklovaných materiálů?

Primární zdroje ubývají, a to nutí nějak se touto otázkou zabývat každého. Je to nevyhnutelný trend, ale opět jsme u té míry a vhodnosti. Všechno prostě recyklátem nahradit nelze. Například do podloží vysokorychlostních tratí je potřeba přírodní kámen. Takže pokud chceme budovat kvalitní a moderní infrastrukturu, nemůžeme před problémem nedostatku primárních surovin zavírat oči. Až zjistíme, že nemáme kámen, písek a další materiály, bude už pozdě.

Co je tedy třeba udělat?

Začít otvírat nová ložiska. Kapacita těch stávajících se vyčerpává a zprovoznění nových naráží na značné překážky. Firmy jsou ochotné poskytnout obcím, kterých by se těžba dotýkala, různé kompenzace, splnit přísné ekologické podmínky, ale těžko vést debatu s někým, kdo jenom tvrdošíjně opakuje: „Já to tady nechci.“ V tomto směru se snažíme státní správu i samosprávu edukovat.

Měl by stát v době krize více investovat do výstavby infrastruktury?

Určitě ano, a já bych v této souvislosti chtěl pochválit Ministerstvo dopravy, které je největším investorem v českém stavebnictví. Pro rok 2022 se mu podařilo udržet rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury na úrovni 130 miliard korun a na letošek je vyčleněna částka 150 miliard. Snaha zachovat veřejnou investiční aktivitu je evidentní. Ministerstvo ale financuje jenom zhruba čtvrtinu celkových stavebních investic. Druhou čtvrtinu zajišťují obce a kraje a polovina jsou investice soukromé.

S kraji nyní řešíme otázku kompenzace zvýšených nákladů vlivem inflace a zdražování energií. V případech, kdy ve smlouvách nebyly sjednány inflační doložky, mají stavební firmy obrovské ztráty, což pro některé může být smrtící. Zatímco některé kraje to chápou a se zhotoviteli o navýšení cen vyjednávají, jiné se tímto problémem vůbec nezabývají. To považuji za nekorektní a snažím se to politikům a úředníkům vysvětlit.

Jak úspěšně se v českém stavebnictví prosazuje digitalizace a moderní metody jako např. BIM?

Při srovnání s ostatními evropskými zeměmi určitě nejsme v digitalizaci někde na chvostu. Naši pozici odhaduji někde mezi prvními deseti. Samozřejmě by se řada věcí dala dělat lépe, ale ono to souvisí i s legislativním prostředím. Pokud máme špatně nastavený proces pro povolování staveb, jeho digitalizací nic nezlepšíme. Nejprve musíme dobře nastavit fungování celého systému, aby běžel efektivně i na papíře, a pak má smysl digitalizovat.

Která ustanovení stavebního zákona stále nejvíce komplikují proces stavebního řízení?

Klíčovým tématem je integrace orgánů státní správy. Ty by si měly vyřešit své připomínky mezi sebou, a pak vydat jedno společné stanovisko.

S ministry pro místní rozvoj a dopravy jsme na toto téma vedli dlouhá jednání a došli jsme ke shodě, že integrace má být povinností dotčených orgánů. Novela s tímto ustanovením jde do Parlamentu. Věřím tedy, že během letošního roku se dočkáme toho, že se stavební řízení skutečně zrychlí a zefektivní.

Mně osobně by se ještě líbilo, kdyby otázky vlivu staveb na životní prostředí byly vyřešeny už v rámci územního plánu. Pokud by v něm byla zakreslena třeba dálnice, vymezily by se přesně podmínky pro její umístění. A vydání stavebního povolení by pak záviselo jen na tom, zda stavba tyto podmínky splňuje, či nikoliv. Vliv na životní prostředí už by se znovu posuzovat nemusel.

Po skončení války na Ukrajině se jistě budou investovat obrovské částky na obnovu tamní zničené infrastruktury. Pomáháte už teď otvírat českým stavebním firmám vstup na ukrajinský trh?

Skupina, která se tímto tématem zabývá, vznikla na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Firmy z oblasti stavebnictví se o tyto aktivity zajímají, a dokonce už proběhla i mise do Kyjeva. V tuto chvíli ale ještě obnova ukrajinského hospodářství není na pořadu dne.

Musíme však počítat s tím, že asi dojde k dalšímu odlivu ukrajinských pracovníků z našeho stavebnictví, protože odjedou rekonstruovat vlastní domov.

Pociťujete stále nedostatek pracovních sil ve stavebnictví?

Ano a mám pocit, že to je problém celé ekonomiky. Současná úroveň nezaměstnanosti se pohybuje kolem tří procent, což nepřispívá k tomu, aby byl pracovní trh dostatečně flexibilní.

Jak velkou část tvoří v českém stavebnictví zahraniční dělníci?

Přesné číslo neznáme, ale odhaduje se do 50 tisíc osob. V našem stavebnictví přitom celkem pracuje 350 až 370 tisíc lidí..

Co byste označil za největší úspěch Svazu podnikatelů ve stavebnictví z poslední doby?

Myslím, že jsme byli úspěšní v debatách s ministerstvy o regulaci cen energií pro podnikatelský sektor, o nutných úpravách stavebního zákona i o výši rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury. Snažíme se jednat konstruktivně, a to přináší výsledky.

Jaké důležité úkoly čekají svaz v letošním roce?

Doufám, že se nám podaří zdárně dokončit vše, co jsem jmenoval v odpovědi na předchozí otázku. Dále bychom se rádi více věnovali tématu podpory dostupného bydlení. V tuto chvíli pro mnoho lidí přestaly být dosažitelné hypotéky, takže je třeba hledat jiné způsoby financování. Věřím, že v této snaze nás podpoří nejen vláda, ale také obce a kraje, kterých se bydlení týká především. Municipality by ale neměly stavět, jejich úkolem je vytvářet příležitosti. Vlastní stavbu a developerské činnosti mají zajišťovat profesionálové.

Usilovat hodláme také o hledání alternativních způsobů financování stavebních projektů, kdy by se spojily zdroje veřejného a soukromého sektoru. A nemám na mysli jenom klasické PPP projekty, ale také využití Národní rozvojové banky a Národního rozvojového fondu k vytvoření velkého investičního balíku, na němž by se mohli podílet třeba i penzijní fondy. Ten by zajišťoval stabilní úročení a zároveň jistotu investic do veřejné infrastruktury na mnoho let dopředu. Stavební firmy potřebují mít výhled na dlouhou dobu. Když se z roku na rok změní investice do oboru o desítky miliard nahoru nebo dolů, vznikají vážné problémy s nedostatkem, nebo naopak nadbytkem kapacit. A to jsou náklady navíc. Stabilní finanční zdroj a plánování investic dlouho dopředu by trhu významně pomohly.

Mohl byste jmenovat nějaké stavby z posledních let, kterými by se české stavebnictví mohlo chlubit ve světě?

Těch je celá řada. Náš svaz se podílí na pořádání soutěže Stavba roku, do níž se každý rok přihlašují desítky staveb, a nikdy jsem tam neviděl něco, co by nesneslo mezinárodní srovnání. Soutěží a vyhrávají dokonce i projekty, které české firmy realizují v zahraničí. Když se podíváte na web stavbaroku.cz najdete tam zdařilých staveb spoustu.

Rozhovor vyšel v lednovém čísle časopisu Statistika&My.