Statistika&My https://www.statistikaamy.cz Magazín Českého statistického úřadu Wed, 12 Aug 2020 09:24:00 +0000 cs hourly 1 https://wordpress.org/?v=5.4.2 Obyvatelé Vysočiny mají nízké příjmy, ale bydlí levně https://www.statistikaamy.cz/2020/08/12/obyvatele-vysociny-maji-nizke-prijmy-ale-bydli-levne Wed, 12 Aug 2020 09:19:06 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16088

Nejnižší měsíční náklady na bydlení, nejčastější plat dvanáct až patnáct tisíc korun a subjektivní pocit dotazovaných, že s penězi vycházejí dobře. To jsou výstupy z šetření životních podmínek domácností na Vysočině, které každoročně provádí Český statistický úřad.

Obyvatelé kraje Vysočina si loni pochvalovali, že lépe vycházejí s penězi. Oproti roku 2018 se loni výrazně zvýšil počet těch, kteří vycházejí se svým příjmem snadno a velmi snadno.

Lidé na Vysočině nemají zrovna nejvyšší platy, v roce 2019 naopak měli ze všech krajů nejvyšší příjem v naturáliích, téměř deset tisíc korun. Na druhou stranu však v penězích dosáhli průměrných ročních příjmů jen přes sto jednaosmdesát tisíc korun, což byla pátá nejnižší hodnota ze všech čtrnácti krajů.

Přepočteno na měsíce byl průměrný čistý příjem člena domácnosti lehce nad patnáct tisíc korun. Nejvíce, tedy přes jednu čtvrtinu, domácností na Vysočině mělo předloni dle statistiků čistý měsíční příjem mezi dvanácti a patnácti tisíci korunami na osobu. Následuje rozmezí patnáct až dvacet tisíc korun, tolik má téměř každý čtvrtý.

„Celkově na Vysočině klesl podíl domácností s nižšími příjmy a vzrostl podíl domácností lépe situovaných,“ říká Vlastislav Valda z jihlavské pobočky Českého statistického úřadu. Zajímavé je, že měsíční náklady na bydlení ve výši 4 641 korun byly v mezikrajském srovnání nejnižší. „Tomu odpovídá i nejvyšší podíl domácností bydlících ve vlastním rodinném domě,“ odhaluje důvody Valda.

Naopak ze všech krajů nejvyšší podíl mají na Vysočině náklady na elektřinu, které tvoří více než třetinu. „Celkové náklady na bydlení jsou na Vysočině s přehledem nejnižší v republice. A jelikož je cena elektřiny prakticky stejná v celé zemi, je pak její podíl na celkových nákladech opticky vyšší,“ vysvětluje mluvčí společnosti ČEZ Roman Gazdík.

Podrobnosti najdete v publikaci Českého statistického úřadu Příjmy a životní podmínky domácností 2019 dostupné na webu ČSÚ.

]]>
Práva k hudebním dílům vydělala v Česku 1,2 miliardy https://www.statistikaamy.cz/2020/08/12/prava-k-hudebnim-dilum-vydelala-v-cesku-1-2-miliardy Wed, 12 Aug 2020 07:56:03 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16081

Čeští a zahraniční autoři a nakladatelé inkasovali v roce 2019 prostřednictvím autorských odměn 811,7 mil. Kč. Interpreti a výrobci hudebních nahrávek obdrželi 377,1 mil. Kč. To vyplývá z čerstvě zveřejněných výročních zpráv českých kolektivních správců práv k hudebním dílům.

Příjmy za užití hudebních děl a nahrávek například ve vysílání, na diskotékách, v restauracích nebo obchodech hrají každoročně důležitou roli pro české hudebníky a autory. To dokládá mimo jiné nejnovější zpráva České národní skupiny Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI), která zastřešuje výrobce hudebních nahrávek. Zatímco v mezinárodním průměru tvoří provozovací práva pouze jednu osminu příjmů z hudebních nahrávek, v rámci českého trhu se podílejí na celkových příjmech dvěma pětinami.

Velký rozdíl mezi strukturou českého hudebního trhu a mezinárodním průměrem může být způsoben relativně nízkým počtem českých uživatelů zpoplatněných streamingových služeb. Podle údajů Českého statistického úřadu zakoupilo v roce 2019 hudbu nebo film přes internet (včetně downloadu a streamingu) pouze 7 % osob starších 16 let. Mezinárodním statistikám přitom vévodí příjmy ze streamingu s více než polovičním podílem. Vzhledem k rychlé dynamice růstu podílu streamingových platforem na příjmech českých výrobců nahrávek (mezi lety 2018 a 2019 vzrostly příjmy ze streamingu o 34 %) však lze očekávat, že se tento rozdíl bude v příštích letech vyrovnávat a příjmy ze streamingu budou i v Česku tvořit největší část hudebního trhu.

Struktura hudebního trhu v roce 2019 (%)

Autorům jde nejvíc z vysílání a veřejných produkcí

Významnými nositeli práv k hudebním dílům jsou vedle výrobců hudebních nahrávek také samotní autoři (hudební skladatelé, textaři) a nakladatelé. Ti jsou v České republice zastupováni Ochranným svazem autorským (OSA), který v roce 2019 inkasoval za užití autorských práv více než 1,1 mld. Kč. Nejvyšší podíl z této částky (42 %) tvořily příjmy plynoucí z vysílání a online médií ve výši 469,8 mil. Kč. Podrobný pohled na vývoj struktury těchto příjmů zobrazuje přiložený graf.

Na celkové částce plynoucí z vysílání a online médií se v roce 2019 nejvíce podílely příjmy z užití děl v televizním a rozhlasovém vysílání (67 %), které však ve sledovaném období mírně klesaly. Naopak nejdynamičtěji se v posledních letech vyvíjely příjmy z online médií – ty vzrostly mezi lety 2015 a 2019 více než pětkrát. I přes výrazný meziroční nárůst tvořily příjmy z online médií v roce 2019 pouze desetinový podíl na celkové vybrané částce. To může být způsobeno mimo jiné relativně nízkým poplatkem za jedno přehrání hudebních nahrávek ve srovnání s částkami putujícími z rozhlasu a televize. Zbytek příjmů (22 %) plynul v roce 2019 z práv k přenosu vysílání (poplatky provozovatelů převzatého vysílání – například kabelové televize).

Další významnou součást příjmů z autorských práv tvořilo v roce 2019 podle OSA veřejné provozování (40 %). Na celkové vybrané částce ve výši 447,2 mil. Kč se nejvyšší měrou podílely příjmy z užití reprodukované hudby v prostorách určených pro veřejnost (229,1 mil. Kč) a z koncertů (199,2 mil. Kč). Zbývající příjmy za užití autorských práv (18 %) ve výši 194,3 mil. Kč plynuly z fyzických nosičů, ze zahraničí či z agenturního zastupování autorů. Samotným autorům a nakladatelům pak bylo po odečtení režijní srážky za kolektivní správu vyplaceno 811,7 mil. Kč. Z této částky připadlo 577,7 mil. Kč tuzemským nositelům práv a 234 mil. Kč putovalo do zahraničí.

Vývoj struktury příjmů plynoucích z vysílání a online médií (%)

Interpreti obdrželi téměř 200 mil. Kč

Mezi další nositele práv patří interpreti (hudebníci, zpěváci). Ti se podílejí mimo jiné například na studiovém nahrávání skladeb a jejich rukopis utváří výslednou podobu nahrávek. Interpreti jsou spolu s výrobci hudebních nahrávek zastupováni kolektivním správcem Intergram. Z celkové částky ve výši 377,1 mil. Kč, kterou Intergram vyplatil v roce 2019 nositelům práv k hudebním dílům (interpretům a výrobcům), obdrželi interpreti 195,3 mil. Kč. Velký podíl mělo, stejně jako u autorských odměn, veřejné provozování (27 %) a televizní a rozhlasové vysílání (16 %). Další významné položky celkových příjmů interpretů tvoří odměny z reprízovaných pořadů (28 %), příjmy z nenahraných nosičů (12 %) či příjmy z rozpuštěných rezerv (10 %).

Celková struktura příjmů z autorských práv (mil. Kč)

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

]]>
Bezprecedentní propad HDP https://www.statistikaamy.cz/2020/08/11/bezprecedentni-propad-hdp Tue, 11 Aug 2020 13:28:47 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16076 Předběžný odhad vývoje HDP za 2. čtvrtletí byl k dispozici dříve, výsledky však nejsou příznivé.

Na konci července ČSÚ poprvé zveřejnil odhad růstu hrubého domácího produktu za předchozí čtvrtletí již 30 dní po ukončení referenčního období, a nikoli 45 dní, jak tomu bylo dříve. Rychlejší uveřejnění pravděpodobně potěšilo analytiky, první výsledky však příznivé nebyly.

Druhý kvartál letošního roku byl plně zasažen opatřeními proti šíření koronaviru, což se projevilo na ekonomických výsledcích v Česku i ve světě. Podle údajů ČSÚ byl HDP ve 2. čtvrtletí mezičtvrtletně nižší o 8,4 %. Meziroční propad dosáhl 10,7 %. Hlavní příčinou poklesu byl nepříznivý vývoj zahraniční poptávky. Snížila se ale také domácí spotřeba a investice.

Propad české ekonomiky přitom nebyl tak hluboký jako ve zbytku EU. Podle údajů Eurostatu se HDP v Evropské unii mezičtvrtletně snížil o 12,1 % a meziročně o 15,0 %. Dostupná data ukázala, že k nejhlubšímu mezičtvrtletnímu propadu došlo ve Španělsku (-18,5 %, meziročně zde poklesl HDP o více než pětinu). Silnější poklesy než v ČR ale zaznamenali i naši sousedé a nejbližší ekonomičtí partneři – Německo (-10,1 % mezičtvrtletně) a Rakousko (-10,7 % mezičtvrtletně).

Reálný růst HDP v ČR a EU (očištěno o sezónní a kalendářní vlivy, %)

]]>
Svět na cestě z chudoby https://www.statistikaamy.cz/2020/08/11/svet-na-ceste-z-chudoby Tue, 11 Aug 2020 10:38:15 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16070

Svět bohatne. Křivka průměrného věku roste ve všech zemích, stejně tak hrubý národní produkt. To ale neznamená, že se na Zemi neumírá hladem.

Světová banka definuje od roku 2015 extrémní chu­dobu jako živobytí za méně než 1,90 dolaru na osobu a den. Kurz dolaru se v polovině července 2020 po­hyboval kolem 23,30 Kč. Při hodně skromném stylu života, v nepříliš velké nadsázce „o chlebu a vodě“, se za dva dolary lze najíst i u nás, ale kde jsou ná­klady na bydlení, energie, ošacení, dopravu, nemluvě o kroužcích pro děti či jakémkoli společenském vyžití pro vás? OSN je sice ve vnímání té nejhorší chudoby o několik desítek centů přísnější než Světová banka, což může vycházet buď z jiné metriky výpočtu, nebo jiného data, nicméně ukazuje světlo na konci tunelu. „Počet lidí žijících v extrémní chudobě se od roku 1990 celosvětově snížil z 1,9 miliardy na méně než polovinu. Jejich počet ale stále přesahuje 836 mili­onů. Každý pátý člověk v rozvojových zemích žije za méně než 1,25 dolaru na den.“

Server https://worldpoverty.io/ neustále aktuali­zuje data o počtu lidí žijících v extrémní chudobě. V době psaní tohoto příspěvku na monitoru blikalo číslo 705 130 881. Máte-li chvíli, podívejte se sami, kam se svět za měsíc, než tento článek vyjde, po­hnul. Zajímavá jsou čísla o poměru lidí, kteří v da­nou chvíli do extrémní chudoby spadli, a naopak těch, kteří se z ní vymanili. Dne 18. 7. ráno (čísla se rychle mění) to bylo v prvém případě 11 605 ne­šťastníků a 11 681 těch, kterým se dařilo o zlomek lépe než předtím.

Vnímání chudoby je subjektivní

„Milionář je u nás každý, kdo vlastní byt,“ zaznělo v hospodské diskuzi, která krom samotných disku­tujících neměla pro nikoho dalšího žádný význam. Nicméně nese dvě zásadní informace. Za prvé: bohat­ství se neměří jen tím, co máme aktuálně na kontě, ale i tím, co vlastníme či jaké máme výhledy do bu­doucna. A za druhé: i když si podle české letory stě­žujeme a nadáváme, stále patříme k té bohatší části světa, byť exekuce patří k velmi žhavým problémům české společnosti.

Na první pohled to může vypadat, že jsme náro­dem dlužníků, byť by se podle zprávy České exekuční komory vydané 5. března 2020 měla situace zlepšo­vat: „V roce 2019 poklesl počet fyzických osob evi­dovaných v Centrální evidenci exekucí. Zatímco ke konci roku 2018 jich bylo 821 337, nyní se v evidenci nachází 783 053 osob. Počet lidí v exekuci se tedy snížil o 38 284 osob. Proti těmto fyzickým osobám je vedeno celkem 4 476 069 exekucí.“ V průměru je tedy na jednu fyzickou osobu vedeno 5,72 exekuč­ního řízení. Česká republika měla k 31. březnu 2020 celkem 10 694 364 obyvatel. V praxi to znamená, že v té době byly vedeny exekuce proti 7,322 % obyva­tel. Srovnání našeho „chudáka“ se středoafrickým se dá ilustrovat na anekdotě, v níž africká žena jdoucí několik kilometrů od nejbližší studny s plastovým barelem plným vody říká své kamarádce: „Představ si, že existují země, kde lidem teče zdarma pitná voda z kohoutku přímo v kuchyni, a oni si kupují drahou vodu v plastových lahvích někde úplně jinde.“ Samo­zřejmě, že kohoutková voda není zdarma, nechme anekdotě její nadsázku, nicméně něco podobného je skutečně pro miliony lidí naprosto nepředstavitelný, až neuvěřitelný luxus.

Středoafrická republika

Za nejchudší zemi je považována Středoafrická re­publika a nejde jen o peníze. Průměrná délka života je zde podle americké CIA 52,2 roku. Stejný zdroj pro Česko uvádí 79,3 roku. Rozdíl činí více než 27 let, což je v zásadě jedna generace. Představa, že by český padesátiletý člověk byl v podstatě stařec nad hrobem, je pro nás špatně přijatelná, zvláště když uvážíme, že se zdaleka nejedná o důchodový věk. Sa­mozřejmě by bylo fér vzít v úvahu všechny odlišnosti, životním stylem počínaje a klimatem či nemocemi konče. Takto z kontextu vytržené číslo slouží jen k je­dinému: zas a znovu by si našinec měl uvědomit, že žijeme v bezpečné zemi a žijeme dlouho.

Vraťme se opět ve srovnání do střední Afriky. V roce 2017 činil zdejší hrubý národní produkt 3,39 miliardy dolarů. Ve stejném období CIA pro Česko udávala 375,9 miliardy dolarů.

„O něco více než polovina populace Středoafrické republiky žije ve venkovských oblastech, ale více než 90 % těch, kteří žijí ve městech, živoří ve slumech. Středoafrická republika je jedinou zemí s dostup­nými údaji, v níž je více než polovina všech občanů (61,8 %) podvyživená. Země má také třetí nejvyšší kojeneckou úmrtnost na světě a jednu z nejnižších průměrných délek života,“ píše deník USA Today o zemi, která snad ve všech myslitelných ohledech tvoří dno chudoby celosvětové populace.

Podle stejného deníku je druhou nejchudší zemí Burundi následovaná Demokratickou republikou Kongo, Nigerem a Malawi. Výčet jasně ukazuje, že Afrika bez ohledu na své nerostné bohatství, diamanty počínaje a ropou konče (shodou okolností bohatá ropná naleziště jsou právě v Nigeru i Středoafrické republice), je kontinentem pro část své populace ve­lice nepřívětivým. Mapa ukazující rozložení bohatství a chudoby na výše zmíněném serveru https://world­poverty.io/map mluví jasně. Afrika je kontinentem chudobou zasaženým nejvíce.

Vydělávání na chudobě

Nikdo vám nezaplatí tolik jako ten, kdo nic nemá. To, co zní jako fráze či bonmot, je vlastně návod na byznys model orientující se na ty nejchudší. „Chudí lidé nenakupují prací prášek jednou za měsíc v ki­lovém balení. Ne proto, že ho nepotřebují, ale proto, že si takové množství nemohou dovolit. Pokud jim však nabídnete prášek po gramech, budou ho kupovat každý týden. Stejný model lze použít u služeb, jako je elektřina. Zatímco u nás konzumujeme elektřinu po kilowattech, v Africe ji spotřebovávají po wattech a platí po centech. Díky tomu se i v zapadlé africké vesnici vyplatí pořídit solární panel, u kterého si každý obyvatel dobíjí telefon,“ píše ve svém blogovém příspěvku český diplomat a ředitel české rozvojové agentury CzechAid Michal Kaplan.

Za příklady o vydělávání na chudobě není nutno putovat až do Afriky, nejeden subjekt v Česku má svůj byznys model založený na poskytování předra­ženého ubytování či půjček nemajetným a mnohde se kalkuluje s následným soudním vymáháním ne­jen půjčky, ale i vysokých úroků, které si ta méně finančně gramotná část společnosti dostatečně nepropočítala.

COVID mění trend

Světová banka udává, že trendem poslední doby bylo celosvětové snižování chudoby, což je z globálního hlediska bezesporu dobrá zpráva. Jenže zdá se, že nejaktuálnější vývoj v sobě nese smutné poselství. Na stránkách banky se píše, že „vzhledem ke krizi covid-19 a poklesu cen ropy se však tento trend v roce 2020 pravděpodobně změní. Krize covid-19 bude mít nepřiměřený dopad na chudé vzhledem ke ztrátě pracovních míst, ztrátě schopnosti hradit pravidelné náklady, rostoucím cenám a přerušení služeb, jako je vzdělávání a zdravotní péče.“ A nemusí se jednat jen o ty africké nejchudší. V USA onemocnění radikálním způsobem zahýbalo s nezaměstnaností a vzhledem k jinému způsobu systému placení zdravotnických výkonů sáhlo do peněženek obrovského množství Američanů. Ve zprávě ČTK z května letošního roku se píše, že „ve Spojených státech v dubnu zaniklo re­kordních 20,5 milionu pracovních míst. Míra neza­městnanosti vzrostla na 14,7 procenta z březnových 4,4 procenta. Dostala se tak na nejvyšší úroveň od velké hospodářské krize ve 30. letech minulého století.“

Je zvyšování životní úrovně dobrou zprávou?

Existují tisíce statistických parametrů, od HDP přes průměrnou délku života až například po délku nově postavených dálnic či nemocnic. To vše ukazuje úro­veň života daného regionu. Bez kvalitních dálnic není kvalitního zásobování, bez dostatečného množství lékařů nepřichází první pomoc včas a bez dobrých učitelů žijí lidé stále v zajetí svých dávných stereotypů. Pořád existují vesnice, kde se styk s pannou považuje za lék proti AIDS. Švédský vědec, lékař a statistik Hans Rosling jasně ukazuje, že není kladného vývoje (snižování chudoby a zvyšování životní úrovně) bez negativních dopadů na prostředí. Množství oxidů uhlíku v atmosféře odráží vzestup životní úrovně. „Když jste v bídě, všechno je jen o přežití. Jde jen o to, mít jídlo.“

Zároveň ale vysvětluje, že startovní pozice stře­doafrických zemí byla ještě před 50 lety tam, kde se Evropa nacházela v hlubokém středověku. Pomocí drobných, ale důležitých kroků lze v oblasti chudoby stále kráčet mílovými kroky vpřed, ale podle Roslinga je nutné opustit stupidní polarizovaný koncept nazí­rání na svět rozvojový/rozvinutý a hledat způsoby, jak je možno posunout Afriku kupředu jinak než tradiční rozvojovou pomocí ukrytou ve financích a potravi­nové pomoci. Je to otázka vzdělání, zemědělských technologií, školství a zdravotnictví.

V souladu s ním je i Michal Kaplan, který jasně píše: „Tradiční rozvojový přístup nahlíží na problém chudých shora. Považuje je za pasivní oběti, kterým je třeba pomoci. Většina firem se spokojí s charita­tivními gesty zvanými Corporate Social Responsibi­lity. Pohled zdola pyramidy je však jiný. Nepovažuje chudé lidi za objekty, nýbrž za aktivní hráče-inová­tory, podnikatele a spotřebitele. Neklade si otázku, jak jim pomoci, nýbrž jaké zboží a služby jim nabídnout. Pokud firmy změní své inovační, marketingové a dis­tribuční postupy, otevře se jim trh se čtyřmi miliar­dami zákazníků. Pokud firmy změní svůj pohled na světovou chudobu, mohou na jejím odstranění sku­tečně vydělat… Slyšeli jste o silnicích v Ugandě, které jsou vyrobené z plastového odpadu, nikoliv z asfaltu? Nebo o zateplení budov v Mongolsku, ke kterému se používá odpad z ovčí vlny?“ Tím se ovšem nemyslí systém výše zmíněných spotřebitelských úvěrů.

Trocha poezie na závěr

Mít báseň v časopise o statistice je poněkud netra­diční. Leč udělejme výjimku, neboť pojem chudoba je pro jednoho mít méně než dva dolary na den a pro jiného méně než dolarů dvě stě. Sebastian Brant ve své Lodi bláznů praví: „Nikdo věru neuváží, že chudoba nic nemít blaží. Ten plove lehce, vesele, kdo nahý je, nic na těle. Jen chudý chodí s písní v lese: nic neztratí – i raduje se.“ Každý, kdo někdy byl v zemi, kde skutečně znají, co je chudoba, ví, že i opravdu chudí lidé dokážou být šťastní. Někdy možná více než my bohatí.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

]]>
Mladé Češky se chtějí obejít bez služeb salonů krásy https://www.statistikaamy.cz/2020/08/10/mlade-cesky-se-chteji-obejit-bez-sluzeb-salonu-krasy Mon, 10 Aug 2020 13:07:16 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16066 Uzavřená kadeřnictví, kosmetické salóny a nehtová studia během epidemie koronaviru donutila české ženy pečovat o svůj vzhled doma. Podle průzkumu společnosti STEM/MARK mezi více než 500 ženami ve věku 25 až 60 let z celého Česka si tuto praxi velká většina oblíbila a chce v ni pokračovat i nadále.

Nejčastěji si Češky při uzavření salonů barvily vlasy, pečovaly ale také o pleť a nehty. Návštěvy salónů jako v minulosti nyní neplánuje 78 % žen do 29 let. Průzkum dále ukázal, že při uzavření salonů o sebe samo pečovalo 49 % žen, 8 % Češek požádalo o pomoc známé, kteří ale nejsou odborníky. Barvení vlasů si doma vyzkoušelo 66 % žen, u Češek nad 45 let to byly tři čtvrtiny. Kadeřníka, kosmetičku či jinou specialistku na péči si domů pozvala pětina žen, 37 % Češek čekalo na otevření salonů.

Nové přípravky pro úpravu vzhledu si v minulých týdnech pořídilo 89 % žen, v případě respondentek ve věku mezi 45 a 60 lety to bylo 96 %. Největší poptávka byla po barvách na vlasy. Přípravky na péči o pleť si pořídily více než dvě pětiny žen, 26 % Češek nakoupilo zboží pro domácí manikúru a pětina oslovených investovala do produktů na úpravu obočí.

Některý salon podle průzkumu před koronavirovou krizí navštěvovaly tři čtvrtiny žen. Služeb kadeřnictví využívalo 69 % Češek, do kosmetických salonů chodila pětina, nehtová studia navštěvovalo 16 % respondentek.

Více zde.

]]>
Jak se žilo Čechům ve 14 letech https://www.statistikaamy.cz/2020/08/10/jak-se-zilo-cechum-ve-14-letech Mon, 10 Aug 2020 11:48:33 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16058

Současní dospělí vypovídali o tom, jaká byla situace v jejich rodině v době dospívání. Za 35 sledovaných let se mnohé změnilo.

Součástí šetření Životní podmínky domácností 2019 byl také speciální tematický modul na mezigene­rační srovnání sociálních a materiálních podmínek českých obyvatel. Konkrétní otázky se týkaly rodičů dotazovaného, domácnosti, ve které vyrůstal, její finanční situace a rovněž materiálních podmínek všech dětí v domácnosti. Veškeré otázky směřovaly na období, kdy bylo respondentovi 14 let, tedy ra­ného dospívání.

Modulový dotazník vyplňovaly pouze osoby ve věku 25 až 59 let, čili lidé narození v letech 1959 až 1994.

Roste počet neúplných rodin

Nejprve se zaměříme na rodinné prostředí, v ja­kém respondenti vyrůstali ve 14 letech. Ze zjišťo­vání vyplynulo, že 85,6 % respondentů žilo v da­ném období v úplné rodině s oběma rodiči. Dalších 12,5 % respondentů žilo pouze s matkou, přičemž 5,1 % z nich bylo v kontaktu se svým otcem a 7,4 % s ním v kontaktu nebylo (buď s ním neudržovali styky, nebo svého otce ani neznali, nebo již otec v té době nežil). Pouze 1,4 % respondentů žilo v té době pouze se svým otcem a naprostá většina z nich nebyla v kontaktu se svou matkou. V ojedinělých případech (0,5 %) žili dotazovaní bez obou rodičů, tj. u příbuzných nebo v pěstounské péči.

Podíváme-li se na typ domácnosti podle věku dotazovaných, vidíme nezanedbatelné rozdíly. S klesajícím věkem se snižuje podíl těch, kteří vy­růstali v úplných rodinách. Osoby starší 55 let žily s oběma rodiči v 89 % případů a jen každý devátý člo­věk žil pouze s jedním rodičem. Oproti tomu osoby mladší 35 let žily v úplné rodině s oběma rodiči v 83 % případů a každý šestý člověk žil pouze s jedním ze svých rodičů, zpravidla s matkou.

Pro porovnání lze uvést, že dnešní 14leté děti žijí v úplné rodině s oběma rodiči v necelých 82 % pří­padů. To odpovídá zmíněnému trendu, že se postupně snižuje podíl dětí vyrůstajících v úplných rodinách.

Pozornému čtenáři asi neujde fakt, že osobám, které ve svých 14 letech zažily sametovou revoluci v České republice (listopad ‘89), bylo v době dota­zování přesně 44 let. Tento věk zároveň tvoří hranici u zvolených věkových skupin dotazovaných osob, podle níž tak lze respondenty rozdělit na před-revo­luční a po-revoluční ročníky. Jednou z příčin rozdílů v jejich odpovědích tedy může být i skutečnost, že jedni vyrůstali ještě v socialistickém zřízení a druzí již referovali o období po revoluci.

Typ domácnosti, ve které žil respondent ve věku 14 let (%)

Typ domácnosti podle věku respondenta (%)

Velikost obce se moc nemění

Další sledovanou charakteristikou v rámci modulo­vých otázek byla velikost obce, ve které žil dotazovaný ve 14 letech. Obce byly rozděleny do tří kategorií – vesnice či menší města do 10 tisíc obyvatel, středně velká města od 10 do 100 tisíc obyvatel a velká města nad 100 tisíc obyvatel.

Téměř tři čtvrtiny osob, které ve 14 letech žily ve velkém městě nad 100 tisíc obyvatel, v něm žijí i nadále, avšak 18 % z nich se přestěhovalo na ven­kov. Naopak z těch osob, které ve 14 letech žily na vesnici či v malém městě, se pouze 8 % respondentů přestěhovalo do velkého města a bezmála tři čtvrtiny z nich stále bydlí v malé obci. Největší podíl stěhování jsme zaznamenali u středně velkých měst, z nichž se téměř polovina respondentů přesunula na venkov či do velkého města. V mezigeneračním pojetí je tedy typ a velikost obce poměrně stabilní.

Velikost obce, kde respondent žil ve 14 letech a kde žije nyní (%)

Děti jsou vzdělanější než rodiče

V šetření jsme rovněž zjišťovali nejvyšší dokončené vzdělání rodičů respondenta v době, kdy mu bylo 14 let. Dotazovaní, kteří dosáhli maximálně středního vzdělání bez maturity (tj. ukončili jen základní školu nebo obdrželi výuční list), měli v 73 % také rodiče s tímto stupněm vzdělání. Pouze 3,3 % z nich měla alespoň jednoho z rodičů vysokoškoláka. Téměř po­lovina dnešních středoškoláků s maturitou, případně s nástavbou nebo absolventů vyšší odborné školy měla také matku či otce s úplným středoškolským vzdělá­ním. Velká část z nich (41,2 %) ale měla oba rodiče bez maturity. Osoby, které úspěšně dokončily studium na vysoké škole, měly nejčastěji rodiče středoškoláky (44,6 %), avšak 36,1 % z nich mělo alespoň jednoho rodiče s vysokoškolským diplomem.

Celkově můžeme říci, že z výsledků je jasně pa­trný pozitivní posun ve vzdělání českých obyvatel oproti jejich rodičům. Téměř třetina osob (30,8 %) dosáhla vyššího stupně vzdělání, než měli jejich otec či matka. Více než polovina (54,4 %) má stejné vzdě­lání jako jejich rodiče a pouze každý sedmý člověk získal nižší vzdělání, než měli jeho rodiče. Pokud se zaměříme zvlášť na vzdělání matky a otce, zjistíme, že nárůst vzdělání dotazovaného oproti matce je o jeden procentní bod vyšší než nárůst vzdělání oproti otci.

Vzdělání respondenta oproti vzdělání jeho rodičů (%)

Mladší hodnotí finanční situaci lépe

V loňském modulu byla také otázka na to, jak respon­dent vnímal finanční situaci své rodiny v době, kdy mu bylo 14 let. Obecně Češi vnímali finanční situaci své rodiny v mládí jako spíše dobrou až dobrou. Při bližším pohledu a rozdělení dotázaných do věkových skupin se ukázalo, že s rostoucím aktuálním věkem respondentů bylo jejich hodnocení méně příznivé.

Pokud bychom chtěli porovnat, jak se stejným re­spondentům daří dnes, máme k dispozici ukazatel, jak domácnost respondenta v současnosti vychází se svým čistým měsíčním příjmem.

Skoro polovina osob, které v současnosti vycházejí se svým měsíčním příjmem snadno až velmi snadno, vnímala finanční situaci své rodiny ve 14 letech jako dobrou či velmi dobrou. Jenom 3,8 % z nich ozna­čila finanční situaci rodiny v té době jako špatnou až velmi špatnou. Naopak 13 % osob, které nyní vychá­zejí se svými měsíčními příjmy s obtížemi až velkými obtížemi, vnímalo finanční situaci své rodiny jako špatnou už v mládí. Přesto 26,6 % dotázaných, kteří mají aktuálně nedostatek příjmů, hodnotilo finanční situaci své rodiny ve 14 letech jako dobrou, nebo do­konce velmi dobrou.

Z tohoto subjektivního hodnocení nelze přímo usoudit, zda si lidé pohoršili, nebo polepšili oproti mládí. Jedná se o mírně odlišné otázky. Někteří re­spondenti mohli mít tendenci idealizovat svoje dětství, pro jiné mohlo být obtížné vzpomínání na období 14 let. Současnost člověk častěji posuzuje vůči ostat­ním a mnohdy má náročnější představy. Přesto nám tohle srovnání může poskytnout zajímavý pohled na finanční situaci Čechů z aktuální doby a z jejich mládí.

Poslední okruh otázek se týkal materiálních pod­mínek dětí v domácnosti respondenta v jeho 14 le­tech. Otázka zněla, zda měly všechny děti z domác­nosti dostupné určité položky. Jednalo se o možnost odjet alespoň na týdenní dovolenou, letní tábor či školu v přírodě, dále zda mohly děti jíst denně maso a zda měly všechny děti z domácnosti k dispozici základní školní pomůcky, jako jsou sešity, učebnice, psací a výtvarné potřeby, kružítko nebo kalkulačka. Cílem bylo zjistit, zda si to rodina v té době mohla dovolit, anebo tuto možnost neměla z finančních či jiných důvodů.

Odpovědi dotazovaných se poměrně významně li­šily podle stáří respondenta. Osoby starší 55 let mohly odjet v mládí na týdenní dovolenou či dětský tábor v 74 % případů, zatímco u osob mladších 35 let ne­mělo ve 14 letech problém s týdenní dovolenou 84 % z nich. Možnost jíst denně maso mělo v období 14 let věku 78 % občanů starších 55 let, zatímco mladší lidé mohli konzumovat maso v té době v 88 % případů. Na dotaz, zda měly všechny děti k dispozici základní školní pomůcky, odpovědělo kladně 97 % starších a 99 % mladších respondentů, kteří byli v rámci še­tření osloveni.

Finanční situace domácnosti ve 14 letech respondeta (%)

Vycházení s příjmy v současnosti oproti finanční situaci ve 14 letech (%)

Materiální podmínky dětí ve 14 letech respondenta (%)

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

]]>
Jan Ernest: Životní prostředí patří mezi světové statistické priority https://www.statistikaamy.cz/2020/08/07/jan-ernest-zivotni-prostredi-patri-mezi-svetove-statisticke-priority Fri, 07 Aug 2020 10:00:46 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16046

„Velkým tématem je i rozvoj environmentálních účtů. ČSÚ již řadu datových sad sestavuje, ale jde nepochybně o oblast, kde nás čeká obrovský kus práce,“ říká Jan Ernest, ředitel sekce produkčních statistik.

Statistika životního prostředí u nás byla etablována v roce 1993. Tehdy šlo o nutné doplnění oblasti, která byla před rokem 1989 opomíjena. Jak se od té doby posunula?

I když moje osobní statistická paměť až do roku 1993 nesahá, troufám si tvrdit, že posun je zásadní. Ne­smíme zapomenout na technologický pokrok, který od roku 1993 poměrně významně proměnil celou statistiku, nejen tu životního prostředí. Dnes jsme schopni zpracovávat větší množství dat, navíc rychleji a efektivněji. Změnily se i datové zdroje, kdy kromě výsledků statistických zjišťování existuje celá plejáda administrativních údajů, které mohou být v různé míře využity i pro sestavování statistik. Tenhle vý­voj bude pokračovat také v budoucnu. V souvislosti s digitalizací vznikají další možné zdroje dat, které na opravdu široké využití ve statistice teprve čekají. Po­kud jde vysloveně o problematiku životního prostředí, pak z té se v uplynulých letech stala zcela etablovaná statistická oblast. Produkuje stále širší množství dat a nové požadavky přibývají možná ještě rychleji. Životní prostředí obrovsky nabylo na významu a s tím samozřejmě souvisí i poptávka po statistických úda­jích. Když shrnu současná prioritní témata, která se v podnikových nebo sektorových statistikách objevují a roste v nich poptávka po nových datech, pak jsou to lepší podchycení globalizace, digitalizace, energetika a právě životní prostředí.

Téma životního prostředí se stává celoplanetární prioritou. Jak na tuto skutečnost reaguje statistika, respektive instituce, které ji zajišťují?

Tím, že se životní prostředí stává takovou prioritou, jsou jednotlivé země i političtí lídři nuceni plánovat, realizovat a samozřejmě i monitorovat opatření smě­řující k naplnění určitých cílů. Klíčovým slovem se pak stává indikátor, který slouží pro hodnocení stavu. Ty se množí jako houby po dešti. Přitom indikátor, který by opravdu výstižně zachytil nějaký obecný bo­hulibý cíl, není vůbec snadné navrhnout, protože ne všechno je snadno a objektivně měřitelné. Ne vždy jsou k dispozici všechna potřebná data, což zase vede k poptávce po primárních údajích, ne vždy je smysl ukazatelů pochopen správně. Mimochodem, tou hlavní prioritou není jen životní prostředí, ale obecně téma udržitelného rozvoje, které výrazně zasahuje i do dalších oblastí, ať už ekonomické, nebo sociální, anebo tyto oblasti propojuje. Asi nejvýznamnější in­dikátorová sada současnosti se váže k Agendě 2030 z dílny OSN. ČSÚ koordinuje kompilaci indikátorů a předsedá i Výboru pro indikátory Rady vlády pro udržitelný rozvoj. Intenzivně přitom spolupracu­jeme s Ministerstvem životního prostředí a dalšími resorty. Tyto aktivity nakonec podporuje i aktuální projekt Prosazování principů udržitelného rozvoje, který mimo jiné směřuje k naplnění dalších indiká­torových sad. Jestliže se ale vrátíme čistě k životnímu prostředí, pak velkým tématem je rovněž rozvoj en­vironmentálních účtů. ČSÚ již řadu datových sad sestavuje, ale jde nepochybně o oblast, kde nás čeká obrovský kus práce.

Na jaké úrovni nyní Český statistický úřad spolupracuje v otázce statistiky životního prostředí s Ministerstvem životního prostředí? Daří se například snižovat administrativní zátěž respondentů?

ČSÚ a ministerstvo spolupracují na mnoha téma­tech, ostatně téma životního prostředí se dotýká řady statistických oblastí, a MŽP je tak důležitým dodavatelem i uživatelem mnoha dat. Už jsem zmi­ňoval problematiku udržitelného rozvoje, kde je spolupráce velmi podnětná a oboustranně přínosná. Velmi specifickou oblast představuje statistika od­padů, kdy s MŽP v rámci pracovních týmů řešíme metodické otázky spojené s vykazováním údajů o odpadech. Cílem je najít cestu, jak by se admi­nistrativní zdroj dat ISPOP stal co nejjednodušeji využitelným pro statistické účely, neustále se vylep­šoval a byl tak naplněn obsah někdejšího ujednání mezi ČSÚ a ministerstvem. V oblasti odpadů je MŽP významný partner. Na vše jsme v minulosti neměli a ani nyní nemáme stejný názor, ale postupně se mravenčí prací společně posunujeme vpřed. Napří­klad v loňském roce byla uzavřena dohoda o pra­videlném předávání dat ze systému ISPOP, do té doby předávání dat probíhalo na bázi gentlemanské dohody. Tím oficiálně vznikl nový zdroj, který vý­znamně umožnil snížit administrativní zátěž respon­dentů. Samozřejmě platí, že o rozsahu a způsobu využití datových zdrojů rozhoduje ČSÚ. V momentě, kdy provedené analýzy potvrdily, že převažující část primárních dat z našeho statistického výkazu Odp 5-01 se neliší od dat ze systému ISPOP, bylo lo­gické tyto datové podklady v přiměřené míře využít. Statistické šetření pak může mít jen velmi omezený a speciálně zaměřený rozsah.

Jan Ernest

V médiích se občas objeví informace, že u nás existuje dvojí statistika životního prostředí. Je tomu skutečně tak?

O dvojích datech se mluví v souvislosti se statisti­kou odpadů, kdy Ministerstvo životního prostředí generuje řadu výstupů ze svého administrativního systému. Je to trochu nešťastné, že se tak vyspělá země, jakou je Česká republika, ocitla v této situaci. Statistika má být jen jedna. Nemá smysl zacházet do větších detailů, ale snažíme se najít vzájemně přija­telné řešení. Postup je ovšem s ohledem na složitost tématu poměrně pomalý. Mohu konstatovat, že ze­jména v posledním půlroce došlo k poměrně význam­nému posunu na naší straně. Dospěli jsme k řadě důležitých poznatků v oblasti komunálního odpadu, které momentálně posuzují odborníci z akademické sféry osvědčenou formou nezávislého statistického auditu. Tento proces koordinujeme s Eurostatem a momentálně čekáme na výsledky. Dokončení interního auditu očekáváme v září.

V současné době probíhají přípravy nového odpadového zákona. V prvotním návrhu byla zakotvena povinnost ČSÚ přebírat data od Ministerstva životního prostředí. Jaký byl v této věci vývoj?

Návrh zákona o odpadech, jak jej v loňském roce MŽP vyslalo do meziresortního připomínkového řízení, dokonce počítal s tím, že se ČSÚ stane sub­jektem státní správy v oblasti odpadů, který bude bezprostředně zapojen do administrativního sys­tému vykazování dat. To by ovšem bylo nepřijatelné jak z hlediska obecných principů pro oficiální sta­tistiky, tak z hlediska legislativy EU. O volbě dato­vých zdrojů i o metodách sestavování údajů musí rozhodovat statistický úřad nezávisle, což by se za daných okolností nedělo. Navíc nelze směšovat sběr administrativních dat, která na individuální úrovni slouží ke kontrolním účelům, se sběrem statistických údajů, při němž platí přísná pravidla pro ochranu důvěrných dat. Tento problém se ale v průběhu meziresortního připomínkového řízení podařilo vyřešit. Současný návrh, který se momen­tálně projednává ve Sněmovně, naopak ukládá mini­sterstvu povinnost poskytnout ČSÚ administrativní data pro statistické účely a spolupracovat na řešení kvalitativních problémů. To je naprosto v pořádku i z hlediska evropské legislativy, statistika je tak uživatelem nestatistických dat. Ostatně, v současné době se to děje i bez zákona.

Pro ČSÚ je zcela zásadní nezávislost oficiálních statistik. Cítíte, že by byla v současnosti nějak ohrožena?

Nezávislost není zásadní jen pro ČSÚ, ale pro všechny uživatele dat, kteří mají zájem na tom, aby získali ne­zkreslený obraz skutečnosti. Statistické údaje slouží často jako argument odůvodňující nějaké jednání nebo jako důkaz úspěšnosti nějaké akce, takže se často objevuje tendence je ovlivnit nebo přihnout tak, aby tomu, kdo je interpretuje, vyhovovaly. Vzpomeňte na okřídlenou větu „věřím jen těm statistikám, které jsem si sám zfalšoval“. Právě proto se objevila myšlenka nezávislosti statistiky i toho, že by se statistika měla chovat podle nějakých obecnějších pravidel, která v prostředí EU artikuluje Kodex evropské statistiky. Nezávislost neznamená, že statistika je sama sobě soudcem, ale to, že jedná pouze na základě odborných kritérií s využitím adekvátních metod a podle stano­vených metodik. Statistika nemusí být neomylná, ale měla by jednat transparentně a dát na stůl všechny karty, aby všichni uživatelé měli k dispozici stejné informace. Ale zpátky k původní otázce. Nemyslím, že by nezávislost statistiky byla aktuálně zásadním způsobem ohrožena. Výzvám bude čelit vždycky, což dokládá nejen diskuze zmíněná v předchozí otázce, ale i zkušenosti dalších zemí. Důležité je tento prin­cip hájit a v tomto ohledu má ČSÚ priority jasné.

Rozhovor si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

]]>
Příjmy domácností stoupají. Proč tedy i chudoba? https://www.statistikaamy.cz/2020/08/07/prijmy-domacnosti-stoupaji-proc-tedy-i-chudoba Fri, 07 Aug 2020 09:30:57 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16039

Stále více domácností deklaruje, že se svými příjmy vycházejí snadno. Jak je tedy možné, že zároveň s tím stoupá počet lidí ohrožených takzvanou příjmovou chudobou?

Příjmy českých domácností ze zaměstnání, podni­kání, důchodů či sociálních dávek v posledních le­tech rychle stoupaly. Potvrzují to i závěry posledního ukončeného šetření Životní podmínky domácností 2019, známého pod zkratkou SILC (Statistics on In­come and Living Conditions), které vedle aktuální životní úrovně mapovalo i příjmovou situaci domác­ností za předchozí rok 2018. Vyplynulo z něj, že na každou osobu v domácnosti připadal za rok 2018 prů­měrný čistý příjem 195,1 tis. Kč. Oproti předešlému roku to bylo o 12 700 Kč více, což znamená meziroční růst o 6,9 %. Měsíční průměr čistých příjmů na osobu činil 16 256 Kč. Pokud bychom odečetli vliv inflace, vzrostly meziročně příjmy reálně o téměř 5 %. Uve­dený přírůstek představuje sumu peněz, o něž si do­mácnosti mohly pořídit více zboží či služeb.

Růst průměrných čistých peněžních příjmů domácností na osobu v období 2009-2018

Nejlépe jsou na tom mladší jednotlivci

Nejvyšší příjmy zaznamenaly domácnosti jednotlivců. Ti mladší 65 let přitom příjmově nejsou v průměru daleko od hranice 300 tis. Kč za rok, tedy o více než 100 tis. Kč nad příjmy domácností jednotlivců star­ších 65 let. Z pohledu ekonomické aktivity se prů­měrně zvýšily příjmy všem skupinám domácností. Čisté roční příjmy domácností zaměstnanců s vyšším vzděláním vzrostly na 220,3 tis. Kč na osobu (o 5,6 %). Ještě větší meziroční růst zaznamenaly příjmy domác­ností zaměstnanců s nižším vzděláním, které v prů­měru dosáhly 177,9 tis. Kč čistého na osobu za rok, tedy o 7,4 % více než v roce 2017. Absolutně nejvyšší průměrné čisté peněžní příjmy měly domácnosti sa­mostatně výdělečně činných, a to 222,2 tis. Kč, což je o 19 tis. Kč (9,5 %) více než za předešlý rok. Pří­jmy domácností nepracujících důchodců se zvýšily na 156,1 tis. Kč na osobu a rostly opět o něco větším tempem než v předchozím roce (4,4 %).

Roční čisté peněžní příjmy domácností na osobu podle typu domácnosti za rok 2018

Příjmy rostou nerovnoměrně

Nepřekvapí tudíž, že velká většina domácností vy­chází se svými příjmy docela snadno nebo jen s men­šími obtížemi. Mezi domácnostmi, v jejichž čele stojí zaměstnaná osoba, je takových 90 %. Značný problém představovaly nedostatečné příjmy v roce 2019 pouze pro 14 % domácností, přičemž rok před­tím to bylo 18 %. Uvedený problém se týká zejména samoživitelek s dětmi a žen starších 65 let, které žijí samy. Z pohledu ekonomické aktivity osoby v čele domácnosti jde hlavně o nezaměstnané.

Když tedy položíme na misku vah tato vesměs pozitivní zjištění, měl by nám displej ukázat, že Češi stále bohatnou, jsou spokojeni s financemi, jimiž disponují, a nemají důvody k obavám. Jak ovšem ve světle těchto skutečností přijmout loňský výsledek ukazatele, který se jmenuje míra ohrožení příjmo­vou chudobou?

Pro připomenutí – míra ohrožení příjmovou chu­dobou je indikátor, který se počítá podle mezinárodně platné metodiky stanovené Eurostatem. Udává podíl osob v domácnostech, které svými příjmy nedosa­hují stanovené hranice. Ta je definována jako 60 % mediánu národního ekvivalizovaného disponibil­ního příjmu a liší se podle jednotlivých typů domác­ností. V Česku v roce 2019 činila 12 818 Kč za měsíc (153 811 Kč za rok) pro domácnost jednotlivce, ale pro rodiče se dvěma dětmi mladšími 13 let se ovšem jedná o 26 917 Kč na domácnost za měsíc.

Vlivem rostoucích příjmů se uvedená hranice každým rokem zvedá a zároveň stoupá počet Če­chů, kteří se ocitají pod ní. Konkrétně z 9,6 % v roce 2018 na loňských 10,1 %. To znamená, že ohrožení příjmovou chudobou se momentálně dotýká asi milionu obyvatel České republiky. Vznikl tedy ur­čitý paradox. Zatímco peněžní příjmy domácností v průběhu let postupně rostou, míra ohrožení pří­jmovou chudobou v posledních dvou letech rovněž stoupá. Tento ukazatel odráží příjmové rozdělení v každé jednotlivé zemi a v České republice rostly příjmy v posledních letech nerovnoměrně. U nejniž­ších příjmových skupin, tedy těch z 1. decilu, začala v letech 2018–2019 rychlost růstu příjmů poměrně významně zaostávat za tempem růstu skupiny se středními příjmy, tedy kolem příjmového mediánu, který je z hlediska metodiky výpočtu míry ohrožení příjmovou chudobou klíčovou charakteristikou.

Z grafu je patrné, že v letech 2015 a 2016 se tempa růstu příjmů v 1. decilu a v mediánu téměř nelišila a pohybovala se v rozpětí 3 až 5 %. V roce 2017 tempo růstu nízkopříjmových skupin dosáhlo dokonce až na 6,1 % a významně převýšilo tempo středněpříjmových domácností. Zároveň s tím také významně poklesl ukazatel míry příjmové chudoby, a to až na 9,1 %. Následně došlo k naprostému pře­vrácení uvedeného trendu.

Přírůstky ve skupině ohrožených příjmovou chu­dobou za poslední dva roky tvoří prakticky jen jednotlivci starší 65 let, tedy zejména domácnosti osamělých nepracujících důchodců (většinou žen). Odpovídá to i subjektivnímu vnímání finanční si­tuace této skupiny domácností, z nichž téměř pě­tina uvedla, že se svými příjmy vychází s obtížemi až velkými obtížemi.

V této souvislosti je vhodné mít neustále na my­sli, že indikátor míry ohrožení příjmovou chudo­bou primárně nevypovídá o počtu „chudých“ lidí ve smyslu hmotné nouze, ale spíše o tom, jak jsou pří­jmy rozloženy v dolní polovině příjmového spektra populace. Zároveň se hranice příjmové chudoby každým rokem mění. Pokud by loni zůstala stejná jako v roce 2018 (tehdy to bylo 143 555 Kč), míra chudoby by v roce 2019 činila jen 7,7 %.

Jaká ale bude míra příjmové chudoby a jak se změní celková příjmová situace domácností za rok 2020? To je dnes přinejmenším stejně obtížné od­hadnout, jako předpovědět komplexní následky virové pandemie, která aktuálně obrací všechny ekonomické veličiny vzhůru nohama.

Míra příjmové chudoby jako odraz vývoje příjmů „dolní” poloviny populace

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

]]>
Rut Kolínská: Chtěla bych mít víc statistik o rolích otců a matek v péči o rodinu https://www.statistikaamy.cz/2020/08/06/rut-kolinska-chtela-bych-mit-vic-statistik-o-rolich-otcu-a-matek-v-peci-o-rodinu Thu, 06 Aug 2020 10:27:32 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16034

Rozhovor s Rut Kolínskou, zakladatelkou prvního mateřského centra v Česku a manažerkou organizace Síť pro rodinu, která tato centra sdružuje.

Jakou úlohu ve společnosti hrají mateřská centra, u jejichž zrodu v ČR jste stála?

Myšlenka mateřských center k nám přišla krátce po revoluci z Německa. Prvním cílem bylo poskytnout veřejný a bezpečný prostor ke sdílení matkám na mateřské dovolené. Ty byly dost často samy s dětmi doma a cítily se izolované od společnosti. V mateř­ském centru jsme jim nabídli prostor pro společné hraní a ranou socializaci dětí, kontakt s ostatními maminkami, možnost probrat své problémy s ostat­ními… Postupně se nabalovaly další aktivity a pro­gramy. Kdybych dnes měla říct, co je mateřské cen­trum, tak je to bezpečné komunitní místo pro celou rodinu a pro všechny generace. Dnes už nepřicházejí pouze matky, i když jich je stále většina, ale také tá­tové, babičky, sourozenci…

Kromě sdílení a vzájemné podpory mají centra rovněž významnou úlohu v prevenci rizikových jevů v rodině a ve společnosti. Díky atmosféře bezpečí a důvěry se v nich daří odhalovat problémy daleko dřív, než by se lidé sami odhodlali navštívit nějakého odborníka.

Mateřská centra se zároveň stávají přirozenou školou občanského života v daných lokalitách. Tím, že vznikají zespodu, z potřeb komunity, se lidé zá­roveň učí prosazovat demokratickou cestou své zájmy, diskutovat o možnostech, jak něco zlepšit, a rozhodovat o tom, co bude realizováno. Už ně­kolik volebních období ženy z mateřských center kandidují v komunálních volbách a řada jich je úspěšných. Máme i starostky. Věřím tomu, že za pár let se dostanou také na kraje a že přibude i žen ve vrcholové politice.

V poslední době rovněž sílí zaměření na životní prostředí. V mnoha mateřských centrech se toto téma hodně probírá a lidé se snaží měnit věci k lepšímu.

Co musí mateřské centrum splňovat, aby se mohlo takto nazývat?

My nikomu neříkáme, že se musí jmenovat mateřské centrum. Název si může zvolit každý sám. Vedle ma­teřských center tak máme centra rodinná, pro rodinu, mateřská a otcovská, komunitní… Know-how mateř­ských center, jehož je Síť pro rodinu nositelkou, staví na otevřenosti pro všechny příchozí a na neziskové bázi. Chceme, aby se aktivit centra mohly účastnit i ekonomicky slabé rodiny, protože právě pro ně to má veliký význam. Pokud nemohou zaplatit, měly by mít možnost si pobyt třeba odpracovat.

Striktně daná není ani otevírací doba ani skladba programu. Náplň činnosti musí vycházet z potřeb místní komunity a ty se samozřejmě liší podle toho, kde se centrum nachází. Jiné jsou ve velkém městě, jiné v obci s pěti sty obyvateli, kde také naše centra vznikají.

Zásadní je otevřenost a prostor pro sdílení.

Využíváte při své práci nějaké statistické údaje?

Využíváme zejména genderová data, protože často realizujeme projekty, které se týkají trhu práce. Zajímají nás hlavně informace o rozdílech v platech mužů a žen. Sledujeme ale také statistiky týkající se natality, situace rodin a podobně.

Moc ráda bych byla, kdyby existovalo víc statistik, které se vztahují k rovným příležitostem otců a matek v rodině. Jak si rozdělují péči o domácnost, starost o děti a tak. Ale nevím, jak takové informace získat.

Rut Kolínská

Absolventka etno­grafie a folkloristiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V roce 1992 stála u zrodu prvního mateřského centra v České republice, nyní vede střešní organizaci Síť pro rodinu. Je členkou Rady vlády pro rov­nost žen a mužů a předsedkyní Výboru pro sladění pracovního, soukro­mého a rodinného života. V roce 2003 byla oceněna titulem Žena Evropy 2003, následně získala ocenění Sociálně prospěšná podnika­telka 2005. Opako­vaně od roku 2015 byla zařazena mezi 25 top žen veřejné sféry v Česku.

Jak vy osobně vnímáte rovnost mužů a žen v rodinách?

Myslím, že už se hodně změnilo, ale pořád jsou to častěji ženy, které přijdou domů z práce, a nastává jim druhá směna s péčí o domácnost. Muži se doma víc věnují odpočinku a volnočasovým aktivitám. Neří­kám, že to je vždycky jenom jejich vina, mnohdy je ženy k domácím pracím nepustí.

Já jsem vyrostla v rodině evangelického faráře. Můj táta studoval po válce v Americe a tam se naučil, že muž po jídle vstane a jde umýt nádobí, že vaří, že vypere prádlo… Neměl s tím problém, ale žili jsme na vesnici a pro sousedy byl bačkora. Změna tohoto vnímání je dlouhodobý proces. Určitě se to už hodně posunulo, ale pro nějaké komplexní posouzení situace nemáme vhodná statistická data.

A jak to vypadá s rovností pohlaví na pracovním trhu?

V Síti pro rodinu prosazujeme, aby bylo samozřej­mostí, že firma přijímá zaměstnance, a je jedno, zda ženu, či muže, s celou rodinou. Zákaz ptát se na počet dětí považuji za nesmysl. A preferenci zaměstnanců mužů, protože oni se přece nebudou muset starat o děti, taky. Copak muži nemají děti?

Pro zaměstnavatele je určitě daleko lepší vědět, že přijímá šikovného člověka, který se občas bude muset věnovat dětem nebo péči o seniora, což už dnes také v řadě rodin bývá běžné.

Když budu mít zapálenou zaměstnankyni, tak pro mě udělá všechno, pokud jí někdy umožním jít s dětmi či s matkou k lékaři nebo práci z domova. Chytrý zaměstnavatel dokáže vytáhnout potenciál ze zaměstnance tím, že mu nabídne benefity, které mu pomůžou ulehčit každodenní starosti.

Nehrozí potom, že zaměstnanci začnou benefity zneužívat?

Myslím si, že když se vytvoří prostředí důvěry, tak to lidé zneužívat nebudou. V roce 1980 se mi poda­řilo vyjet za hranice na Západ. Vybavuji si, jak jsem v Bruselu šla do samoobsluhy a úplně mě zarazilo, že tam lidé chodili bez košíku. Vzali si zboží a u po­kladny ho zaplatili. Teď už to u nás leckde funguje taky a úplně stejně by to mělo být v zaměstnání. Chce to jenom začít. Když se tomu budeme pořád bránit a vymlouvat se na českou povahu, tak se nikam ne­posuneme. A když o to zaměstnanci nebudou žádat, tak to také zaměstnavatelé nejspíš sami nezavedou. Je to otázka změny názoru a pohledu na život. Možná nás k tomu přinutí mladá generace, u ní už jsou ty tendence vidět.

Co si myslíte o kvótách pro zařazování žen na různé pozice?

Já jsem zastánkyně kvót. Kvóty pomáhají dokázat, že ženy umějí zvládat určité funkce stejně dobře jako muži, jen se na ně bez kvót těžko dostávají. Ženské vidění je většinou jiné než mužské a je prima, když se oba pohledy dají dohromady a hledá se nějaký kompromis. Třeba v politice by určitě pomohly zipové kandidátky. Vždy střídavě žena, muž, žena, muž…

A co když se těch žen hlásí na kandidátku málo?

Tak by mohl být zip alespoň na předních místech. Ale u nás je spíš zvykem dávat ženy až na konec, odkud nemají velkou šanci předstihnout své muž­ské kolegy.

Kvóty jsou nástrojem, jehož cílem je zlepšit stav společnosti, nikoliv prosazovat slabší ženy. Určitě není třeba se jich bát.

Vyrovnané šance pro ženy a muže ve firmách posuzujete i v programu Společnost přátelská rodině. Jak toto hodnocení vlastně probíhá?

Ve firmách, které o to mají zájem, nejprve provedeme audit zaměřený na čtyři oblasti: zaměstnavatelské podmínky včetně rovných příležitostí, prorodinné benefity, vztah k životnímu prostředí a společen­ská zodpovědnost. Zástupci firmy vyplní poměrně rozsáhlý dotazník a po jeho vyhodnocení následuje návštěva ve firmě. Na místě ověřujeme reálný stav firemní kultury, klademe doplňující otázky a hovo­říme i se zaměstnanci. Nakonec vše znovu posoudí pětičlenná komise, která rozhodne, zda se firmě při­dělí certifikát. Ten má platnost tři roky a v současné době se jím může chlubit zhruba desítka firem.

Jaký je o tento certifikát mezi firmami zájem?

Do letošního roku postupně narůstal, hlásily se o něj nejen velké nadnárodní společnosti, ale i lokální české firmy. Obávám se však, že teď v důsledku ko­ronavirové krize zájem poklesne a bude dost těžké s programem opět prorazit.

V tomto vydání našeho časopisu přinášíme zprávu o finanční situaci českých rodin. Jak vy vnímáte roli peněz v životě rodiny?

Já se věnuji rodinám s dětmi, s manželem jsme vy­chovali pět vlastních dětí. Je celkem evidentní, že když do rodiny přibude dítě, tak se ze dvou příjmů stane jeden. Rodičovský příspěvek není zas až tak velký, abychom ho mohli považovat za rovnocenný příjem. Vydání s dítětem je mnoho a rodina má na­jednou o krk víc. Rodiny s malými dětmi automaticky klesají po ekonomické stránce níž.

Někteří politici říkají, že je věcí rodiny, zda a ko­lik bude mít dětí a jak je dokáže zabezpečit. Děti ale vyrostou a budou platit daně a daně se budou dělit mezi všechny. Rodiče, kteří ty děti vychovali, z toho žádný mimořádný profit mít nebudou.

Chceme-li, aby z dětí vyrostli dobří plátci daní, měli bychom jim zajistit vzdělání a rozvíjení ta­lentů. Vzdělání je u nás v uvozovkách zdarma a většina rodin ho dokáže zvládnout. Ale rozvíjení talentu už stojí peníze, které si ne každý může do­volit. Na různé kroužky, hudebky, sportovní oddíly by tedy stát měl přispívat. Příspěvek by měl být motivační, stát by ho mohl vyplácet organizáto­rům těchto aktivit a děti by je pak měly zadarmo nebo se slevou. To by rodiče motivovalo, aby své děti přihlásili, i když v současné situaci na to ne­mají peníze.

Jsem přesvědčená, že příspěvky na rozvíjení talentů a vzdělávání dětí jsou investicí do budouc­nosti celé společnosti. Určitě by to nebyly ztrátové výdaje.

Je něco, čeho se ve společenském vývoji do budoucna obáváte?

Pořád mám trochu strach z toho, že se nedaří vy­manit se ze zajetí konzumu a spotřební společnosti. Nedovedeme vyvažovat potřeby planety Země s po­třebami lidí. Neuvědomujeme si, že jsme tady jenom na návštěvě. Obávám se, že nedokážeme vyrovnat porušenou rovnováhu a předat Zemi dětem, vnou­čatům a pravnoučatům k udržitelnému žití.

A co vám v poslední době udělalo radost?

Úplně nejčerstvější radost mám z toho, že aniž by to někdo diktoval shora, bez ohledu na někdy chaotická a nekoordinovaná opatření vlády, se v době pandemie běžní lidé zcela spontánně chopili své občanské role a začali si navzájem pomáhat, šít roušky, zařizovat nákupy seniorům, pečovat o děti záchranářů… To mě velmi povzbudilo, že navzdory současnému příliš konzumnímu způsobu života si většina společnosti dokázala uchovat humánnost. Že lidé v pravou chvíli pochopili, kde je jejich místo. To je dnes opravdu vzácné a je důležité si to podržet.

Rozhovor si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

]]>
Pračka, telefon a televizor již nevypovídají o materiální deprivaci https://www.statistikaamy.cz/2020/08/06/pracka-telefon-a-televizor-jiz-nevypovidaji-o-materialni-deprivaci Thu, 06 Aug 2020 09:53:24 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16027

Do kategorie takzvaně materiálně deprivovaných spadá stále méně osob. Mezi znaky, podle nichž se posuzuje, nyní patří i finanční možnosti udržování sociálních kontaktů.

Většina domácností v České republice nemá pro­blém s pořízením základních věcí a služeb, které pa­tří k běžnému životu. Za posledních pět let se počet domácností, které se potýkají s materiální deprivací, významně snížil a ruku v ruce s tím ubylo i položek, které si tyto domácnosti nemohou dovolit. Stále však existují takové, pro něž jsou některé nákupy či výdaje prakticky nedostupné.

Domácnostem se dařilo stále lépe

S ohledem na uvedený vývoj došlo k přehodnocení ukazatele míra materiální deprivace, jenž byl dosud pravidelným výstupem celoevropského šetření Ži­votní podmínky domácností. To pod názvem SILC loni proběhlo v České republice již po patnácté.

Od roku 2019 šetření nepočítá s několika dříve užívanými položkami, naopak přibyly jiné, které sle­dují i sociální stránku života. Nově upravený indiká­tor se jmenuje míra materiální a sociální deprivace.

Které položky nyní domácnosti z hlediska dostup­nosti posuzují a kolik jich vlastně je? Jak se v posled­ních letech příslušný ukazatel vyvíjel a co o součas­ných finančních možnostech českých rodin vypovídá?

Míra materiální deprivace tradičně odrážela ma­teriální podmínky i vybavenost domácností a stala se jedním z významných atributů při hodnocení jejich celkové životní úrovně. Až do roku 2018 udávala po­díl osob, jejichž domácnosti si z finančních důvodů nemohly dovolit alespoň čtyři z devíti sledovaných položek. Byly jimi neočekávaný finanční výdaj (v roce 2018 ve výši 10 700 Kč), možnost zaplatit týdenní dovolenou pro všechny členy domácnosti, vyba­venost domácnosti automobilem, pračkou, televizí a telefonem, možnost jíst maso či jeho vegetariánské náhražky alespoň ob den, schopnost domácnosti včas hradit pravidelné platby či splátky spojené s bydlením a dostatečné vytápění bytu.

Indikátor materiální deprivace udávající podíl osob žijících v domácnostech, které postrádaly nej­méně 4 položky z 9 sledovaných, se v České repub­lice dlouhodobě pohyboval v rozmezí 6 až 7 %. Od roku 2014 však nabral výrazně klesající tendenci. Za rok 2018 jeho hodnota spadla až na úroveň 2,8 %, což bylo o 0,9 procentního bodu méně nežli rok předtím. Nejčastěji si přitom domácnosti nemohly dovolit zaplatit desetitisícový neočekávaný výdaj a týdenní dovolenou pro všechny své členy. V tako­vých domácnostech žila v roce 2018 zhruba pětina deprivovaných osob. Kromě neočekávaného výdaje a týdenní dovolené se ostatní vybrané položky stá­valy stále více marginálními. To se týkalo přede­vším položek, jako jsou pračka, telefon a televizor, které se zařadily mezi běžné součásti vybavení do­mácností, a jejich vliv na míru materiální deprivace prakticky vymizel.

Pokud bychom použili dřívější metodiku, míra materiální deprivace si uchovala klesající tendenci i loni. Podíl osob žijících v domácnostech, které po­strádaly nejméně 4 položky z 9 sledovaných, se v roce 2019 oproti předchozímu roku snížil z 2,8 % na 2,7 %. Materiální deprivace se v roce 2018 týkala 293 tisíc osob, v roce loňském 281 tisíce. Mezi nejvíce mate­riálně deprivované patří dlouhodobě nezaměstnaní (20,3 %) a osoby z neúplných rodin s dětmi (8,1 %). Vyšší míru materiální deprivace zaznamenali jed­notlivci mladší 65 let (4,4 %) než ti ve věku 65 a více let (3,5 %). Průměrně postrádaly domácnosti v roce 2019 podle starší metodiky 4,3 položky.

Materiální a sociální deprivace (více než 5 položek) podle typu domácnosti za rok 2019 (%)

Výsledky podle nových ukazatelů

Aby sledovaný ukazatel deprivace lépe zohlednil ak­tuální finanční a materiální situaci v domácnostech, začaly jednotlivé země na doporučení Eurostatu při šetření využívat upravenou metodiku, která počítá s rozšířeným souborem sledovaných položek.

Těch je podle nových pravidel třináct a za mate­riálně a sociálně deprivovanou je považována osoba, jejíž domácnost si nemůže z finančních důvodů do­volit pět a více z nich. Spolu s některými položkami původní materiální deprivace zahrnuje upravený se­znam také pořízení nového nábytku, věci pro osobní potřebu (obuv, nové oblečení), kontakt s přáteli či příbuznými, placené volnočasové aktivity, útratu určité finanční částky pro vlastní potřebu a připo­jení k internetu.

V roce 2019 se tak u nás podle nové metodiky do­stala míra materiální a sociální deprivace domácností na hodnotu 5,3 %. Nejčastěji udávanou položkou, kterou si domácnosti nemohou dovolit, bylo pořízení nového nábytku za opotřebovaný (30,2 %). Zhruba pětina domácností nezvládne uhradit neočekávaný výdaj ve výši 11 200 Kč a týdenní dovolenou.

Míra materiální a sociální deprivace se výrazně liší podle složení domácnosti. Nejohroženější skupinou jsou domácnosti tvořené samotným rodičem s jed­ním či více dětmi a jednotlivci ve věku 65 let a starší. Naopak jednoznačně nejmenší riziko ohrožení ma­teriální a sociální deprivací ze sledovaných typů do­mácností se týká úplných rodin s dětmi. Pokud jde o převažující ekonomickou aktivitu osob, nejvyšší míru materiální a sociální deprivace zaznamenaly v roce 2019 nezaměstnané osoby, konkrétně téměř třetina z nich. Z pracujících postrádala 5 a více polo­žek ze 13 jen necelá 3 procenta, důchodců přibližně dvojnásobek. Průměrně deprivované domácnosti postrádaly podle nové metodiky 5,9 položky.

Podíl osob z domácností, které si nemohly dovolit danou položku v roce 2018 (%)

Podíl osob z domácností, které si nemohly dovolit danou položku v roce 2019 (%)

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

]]>