Statistika&My https://www.statistikaamy.cz Magazín Českého statistického úřadu Tue, 01 Dec 2020 14:51:39 +0000 cs hourly 1 https://wordpress.org/?v=5.5.3 Minisčítání – O sčítání lidu https://www.statistikaamy.cz/2020/12/01/miniscitani-o-scitani-lidu Tue, 01 Dec 2020 14:51:36 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16742

Co je to sčítání lidu? Je povinné pro každého? A jak může být užitečné?

]]>
Tvorba a užití HDP – 3. čtvrtletí 2020 https://www.statistikaamy.cz/2020/12/01/tvorba-a-uziti-hdp Tue, 01 Dec 2020 11:03:28 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16737

Hrubý domácí produkt oproti 2. čtvrtletí vzrostl o 6,9 % a ve srovnání s loňským 3. čtvrtletím byl nižší o 5,0 %.

Poptávka

Po většinu 3. čtvrtletí domácí ekonomiku nesvazovala omezující opatření, což je důvodem masivního přírůstku ve srovnání s 2. čtvrtletím. Jarní propad se ale zcela dohnat nepodařilo. Domácí spotřeba ve srovnání s loňským 3. čtvrtletím zaostávala o 2,7 %, z toho spotřeba domácností klesla o 3,9 %. Meziroční výpadek trval u spotřeby služeb i zboží střednědobé spotřeby, tedy segmentů, které byly ve 2. čtvrtletí nejvíce postižené restrikcemi.

Zotavení se ve 3. čtvrtletí vyhýbalo investiční aktivitě. Výdaje na tvorbu hrubého fixního kapitálu ve srovnání s 2. čtvrtletím klesly o 5,0 % a za úrovní loňského 3. čtvrtletí zaostaly o 10,7 %. Oproti loňsku se výrazně propadaly investice ve většině kategorií – nejvíce u dopravních prostředků a zařízení, produktů duševního vlastnictví (software, patenty, apod.), ale také u obydlí. Z toho lze usuzovat, že domácnosti i podniky byly v oblasti investic ve 3. čtvrtletí velmi zdrženlivé.

Všeobecné uvolnění opatření ve 3. čtvrtletí napomohlo oživení zahraniční poptávky. Vývoz oproti 2. čtvrtletí narostl o více než čtvrtinu. Za úrovní 3. čtvrtletí 2019 export stále zaostával (pokles o 3,1 %). Dovoz meziročně klesl o 5,1 %. Výsledný přebytek bilance byl rekordní (126,6 mld. korun) a jeho zvýšení o 36,7 mld. oproti loňsku tak tlumilo dopad oslabené domácí poptávky. Popsané oživení lze připsat výhradně obchodu se zbožím, u služeb propad trval.

Nabídka

Hrubá přidaná hodnota oproti 2. čtvrtletí vzrostla o 7,3 %. Ve srovnání se 3. čtvrtletím 2019 se snížila o 4,8 %.

Pokles HPH ve srovnání s loňským 3. čtvrtletím nejvíce ovlivnila skupina odvětví obchodu, dopravy, ubytování a pohostinství (pokles o 9,3 %). Zejména odvětvím souvisejícím s cestovním ruchem chyběla obvyklá letní poptávka zahraničních návštěvníků. Slabá tržní poptávka způsobovala i pokles HPH profesních, vědeckých, technických a administrativních činností o 14,1 %. O 4,9 % klesla HPH ve zpracovatelském průmyslu. Růst zaznamenalo zemědělství, skupina odvětví veřejné správy, vzdělávání, zdravotní a sociální péče a informační a komunikační činnosti.

Objem mzdových nákladů oproti loňskému 3. čtvrtletí vzrostl o 0,1 %. Celková zaměstnanost se zvýšila oproti 2. čtvrtletí o 0,2 % a meziročně se propadla o 1,7 %. Počet odpracovaných hodin se vrátil mírně nad úroveň loňského 3. čtvrtletí (0,3 %).

Mezinárodní vývoj

Podle dostupných dat byl vývoj v EU ve 3. čtvrtletí podobný jako v Česku. Oproti 2. čtvrtletí došlo k nárůstu o 11,6 %, ale ve srovnání s loňskem HDP Unie zaostal o 4,3 %. Nejsilnější přírůstky proti 2. čtvrtletí měly státy jihu (Francie 18,7 %, Španělsko 16,7 %, Itálie 16,1 %). I naši nejbližší sousedé ve 3. čtvrtletí zaznamenali silný růst oproti 2. čtvrtletí (Německo 8,5 %, Rakousko 11,1 %, Slovensko 11,7 %, Polsko 7,9 %). Za úrovní loňského 3. čtvrtletí ale jejich ekonomiky stále zaostávaly.

]]>
Jaroslav Šebek: Intenzifikace zemědělství regionům nepomáhá https://www.statistikaamy.cz/2020/11/30/jaroslav-sebek-intenzifikace-zemedelstvi-regionum-nepomaha Mon, 30 Nov 2020 09:04:26 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16733

Předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek považuje za nejlepší lék pro nápravu zdevastované krajiny a obnovu života na venkově podporu malých rodinných farem.

Podle odhadů ČSÚ je letošní úroda zemědělských plodin v ČR většinou vyšší než loni. Potvrdilo se to i na vašem rodinném statku v Kyškovicích?

My jsme jen malá specifická rodinná farma, kterou nemůžeme považovat za typický příklad. Ale sklizeň u nás nedopadla špatně, v některých komoditách skončila dokonce velmi dobře. Myslím, že podobně lze hodnotit i celkovou sklizeň v republice. V souhrnu byla mírně nadprůměrná, ale v detailnějším pohledu zaznamenáváme rok od roku větší regionální rozdíly. Někde jsou výnosy rekordní a jinde sedláci už třetí nebo i čtvrtý rok za sebou hlásí velký propad.

Jak se výše a kvalita úrody promítá do cen? Budou díky vyšší úrodě potraviny levnější?

Tady zemědělec tahá za nejkratší konec provazu. V globální ekonomice nemá téměř žádnou šanci cenu potravin ovlivnit.

Ceny na otevřeném trhu se nastavují na velkých plodinových burzách v Chicagu, v Hamburku, a s nimi úroda v Česku nijak zásadně nepohne.

Další věc je špatně nastavená struktura českého zemědělství, která moc nepřeje tuzemským zemědělcům, aby svou produkci uplatnili alespoň na lokálním trhu. U nás se podporují většinou velké zemědělské a zpracovatelské podniky a ty malé a střední jsou pak znevýhodněny. Přitom, kdyby menší farmáři měli lepší podmínky pro prodej výrobků na lokálním trhu a kdyby fungovali malí lokální zpracovatelé, výrazně by se zkrátil řetězec od výrobce ke spotřebiteli a jak zemědělec, tak i konečný zákazník by spolu mohli napřímo jednat o ceně a slaďováním nabídky s poptávkou určovat její konečnou výši. Dnes ceny, bohužel, většinou určují obchodníci a vliv zemědělce, ale i spotřebitele, je minimální.

A když se zemědělci ozvou, že výkupní ceny jsou pro ně nepřijatelné, lidé, kteří zemědělství nerozumějí, řeknou: Zemědělcům se přidávat nemusí, vždyť přece dostávají dotace.

A jak je to tedy s těmi dotacemi? Dostávají je zemědělci?

Dostávají, ale jejich rozdělování není podle našeho názoru správně nastaveno. Hlavní rámec určuje společná evropská zemědělská politika, ale ta dává poměrně velký prostor pro úpravu konkrétních parametrů jednotlivým státům.

Základním typem dotací je přímá platba na hektar, která má plnit funkci doplnění příjmů farmáře a jeho rodiny. Z tohoto účelu jasně vyplývá evropská podpora rodinných farem. V Česku je to však postavené na hlavu, protože se peníze vyplácejí na všechny hektary i velkým podnikům. Neexistuje žádné omezení a podporují se i obrovské firmy, v nichž už žádná rodina farmáře nefiguruje.

Druhý dotační pilíř představuje podpora investic. Zemědělec dostane finance na konkrétní projekty či opatření. U nás je možné takto podpořit projekty až do výše 75 milionů korun a dříve dokonce až do 150 milionů. To je hrozně moc, většinu alokace tak vyčerpají velké podniky na projekty směřující k další intenzifikaci. Částka 75 milionů by se přitom dala rozdělit na řadu malých projektů pro malé firmy, kterým by to pomohlo, a navíc by to mělo příznivé dopady na kvalitu života a životního prostředí na venkově. Velké podniky jsou důležité, ale využívají své výhody z velikosti, takže přínos k nim směrovaných veřejných podpor už není tak velký.

Pak jsou ještě další typy dotací, například na hospodaření ve znevýhodněných podmínkách nebo na určitá environmentální opatření. Ty už však z celkového pohledu nehrají tak významnou roli.

Vedle evropských dotací máme také národní, jejichž pravidla plně určuje Ministerstvo zemědělství. Ty rovněž zvýhodňují velké firmy. Například program podpory zpracování zemědělské produkce je určený jen potravinářským podnikům nad 250 zaměstnanců.

Ing. Jaroslav Šebek

Vystudoval Agronomickou fakultu Zemědělské univerzity v Praze a Právnickou fakultu na Panevropské vysoké škole v Bratislavě. S rodinou hospodaří na statku v Kyškovicích na Roudnicku. Řadu let působil ve funkci tajemníka Asociace soukromého zemědělství ČR a od roku 2009 je předsedou regionální organizace ASZ v Litoměřicích. Od roku 2019 je také předsedou celostátní organizace.

Proč podle vás dotace pro velké zemědělské firmy nepomáhají rozvoji venkova?

Není to úplně tak, že by velké subjekty nepatřily na venkov, ale nemohou jej samy dost dobře zajistit tak, aby byl tím, co se od venkova všeobecně očekává – tedy ekonomicky funkčním prostorem s vazbou podnikatelů na konkrétní lokalitu, s přirozeným vztahem k okolí a se zajištěnou generační kontinuitou, která je existencionálním základem a zdravým podhoubím pro jeho setrvalou budoucnost.

Přímé platby jako základní zemědělské dotace jsou v podstatě navázané na konkrétní hektar v konkrétní vesnici. Když je čerpá malý sedlák, investuje ty peníze většinou zase v lokalitě, kde žije a hospodaří. Velká firma shromáždí všechny vyplacené prostředky ze všech svých pozemků a pak je zpravidla investuje do nějakého velkého projektu na jediném místě, nebo ještě hůř, na skoupení konkurence. Takže nijak nepomůže regionu, na který dotace získala, ale dál prohloubí intenzifikaci.

Podporou menších firem se naopak zvýší lokální konkurence, čímž se zlepší dostupnost zemědělských produktů a zvýší se stabilita. V případě, že dojde k nějakým kolapsům, se lokální trh o sebe dokáže postarat mnohem líp než koncentrovaný globální. Když například zasáhne velkochov nějaká infekce, musíte vybít tisíce nebo i miliony zvířat a způsobí to obrovský výpadek v zásobování. Když vypadne jedna místní farma, dá se nahradit mnohem snáz a riziko není tak veliké.

O rozdílné ekologické stopě malých a velkých hospodářství už vůbec nemluvím, tam je to zcela evidentní. Pokud to skutečně myslíme s uhlíkovou bilancí vážně, je třeba zastavit rostoucí zbytečné převozy zemědělských produktů či krmiv (ve své podstatě převážíme stejně jen vodu) na velké vzdálenosti. To je tedy další nebezpečí, které plyne z podpory koncentrovanému zemědělství.

Ubývá tedy v Česku malých zemědělců?

Naštěstí zatím v absolutních číslech ne, v posledních letech dochází dokonce k mírnému, ale trvalému nárůstu počtu farmářů i obhospodařované výměry. V současné době je zhruba 38 procent výměry v Česku v rukou soukromých zemědělců.

Ale těch 62 procent obhospodařují velké firmy a právě v nich dochází k další koncentraci. Zatím se navzájem kupují právnické osoby – eseróčka, akciovky, družstva. Velké firmy dále rostou a získávají stále větší ekonomický i politický vliv na tvorbu opatření pro podporu zemědělství. Tím je vytvářen tlak na farmáře, na které skupování zatím nedošlo, protože pro ně je to srdeční záležitost a svá hospodářství prodávat nechtějí. Ale pokud dál budou znevýhodňováni vůči velkým gigantům, můžou je k tomu ekonomické podmínky časem donutit. Podpora klasického malého a středního zemědělce v Česku je opravdu mizerná a namísto využívání možností, které společná zemědělská politika EU nabízí, se zdejší ministerstvo vehementně brání nastavit mechanismy pro podporu modelu menších rodinných farem.

V této souvislosti je důležité si uvědomit, že do koncentrace zemědělské výroby u nás bude stále více zasahovat cizí kapitál. Češi nebudou mít takové peníze, takže firmy u nás skoupí americké fondy, čínští, arabští, ruští či holandští investoři, a ti už nebudou mít žádný zájem o českou krajinu a její udržování. Budou chtít jenom zisky z investovaných financí. To vidím jako obrovský problém, do kterého se české zemědělství řítí a z něhož nebude cesta zpátky. Bude to problém ekonomický, národněhospodářský, ekologický i bezpečnostní. Hrozí nám, že nebudeme mít potřebný vliv na to, co se na české zemědělské půdě bude dít.

ČSÚ právě dokončuje sběr dat pro letošní agrocenzus. Využíváte souhrnné údaje z tohoto šetření?

Budu upřímný. Zemědělce samozřejmě trochu rozčiluje požadavek na množství údajů, které musejí vyplňovat. Je to spousta papírů, řadu věcí už na nějaký úřad hlásíme a teď je musíme uvádět znovu. I když vnímáme, že ČSÚ se snaží omezovat administrativní zatěžování zemědělců a přebírat již existující data odjinud, rádi bychom, aby se v tom postupovalo rychleji.

Na druhé straně chápeme, že statistika je potřebná, a souhrnných údajů si vážíme. Bez validních statistických dat bychom jen těžko mohli dělat klíčová rozhodnutí a velmi obtížně bychom hájili naše zájmy při jednání se státem a ostatními sektory hospodářství. Bez čísel to prostě nejde.

Co nám v agrocenzu chybí, jsou informace, které by komplexněji mapovaly význam rodinných farem. Určitě by bylo dobré najít a sledovat nějaké parametry vypovídající o tom, jak rodinná farma ovlivňuje kvalitu života v lokalitě, kvalitu půdy, vody, sociální vztahy… Jsou zde totiž jasné korelace, které by bylo dobré vyhodnotit, protože sledovat pouze produkční údaje je zastaralý přístup a z hlediska důležitých souvislostí také neobjektivní. Jedním z našich cílů je například prosadit ukotvení rodinné farmy do legislativy, a k tomu budeme relevantní statistická data potřebovat.

Poznamenala české zemědělství nějak výrazně opatření proti nákaze covid-19?

Plně si uvědomujeme, že řada odvětví byla postižena naprosto fatálně. Kultura, restaurace, cestovní ruch… To je obrovský problém, z něhož se lidé budou dostávat velmi složitě. Zemědělství tak tvrdě zasaženo nebylo, ale úplně bez následků rozhodně nezůstalo. Třeba farmy, které svou produkci dodávají do hotelů a restaurací, najednou ztratily odbyt. Ve stájích jim stojí jatečná zvířata, která nikdo nechce. Problémy pociťují také farmáři, kteří se zaměřují na agroturistiku nebo mají svůj prodej navázaný na setkávání s lidmi. Další komplikace způsobil nedostatek zahraničních pracovníků při sezónních pracích.

To byly přímé dopady, ale všechny, nejenom zemědělce, teď čeká složité ekonomické období. Bude docházet k propouštění, snižování příjmů a poptávky a celkovému hospodářskému útlumu. I zemědělci musí počítat s tím, že přijdou horší časy. Věřím, že právě rodinné farmy, kde si rodina navzájem pomůže, mohou tyto problémy ustát o něco lépe než korporátní sektor.

Nejen v souvislosti s pandemií se hovoří o potravinové soběstačnosti země. Co podle vás potravinová soběstačnost znamená a jak by jí mělo být docíleno?

Potravinová soběstačnost nespočívá v tom, kolik se primárně vyrobí tun nebo hektolitrů jaké komodity. Mnohem důležitější je její vnímání jako potravinové bezpečnosti. Místo sledování toho, jakou máme okamžitou produkci, bychom se měli zaměřit na to, jaký máme produkční potenciál. Tedy, jestli máme dostatečně kvalitní půdu, dostatek vodních zdrojů, kvalitní životní prostředí, a jestli jsou na venkově lidé, kteří zemědělství umějí dělat a vidí v něm perspektivu. Když se toto podaří zajistit, tak o žádnou soběstačnost nemusíme mít strach.

Souhlasíte s tím, aby se zákonem stanovovaly povinné podíly českých potravin na pultech obchodů?

Jsem kategoricky proti tomu, přestože se návrh tváří tak, že má sloužit menším českým zemědělcům, aby se dostali na trh. Je to ale nesmysl a snaha pomoci největším potravinářským podnikům na našem trhu. My máme úplně jiné představy o tom, jak by nám stát mohl pomoci. Navíc je to právně nepřípustné omezení volného trhu v rámci EU.

Určitě bychom tím také popudili partnery v zahraničí a oni by mohli zavést odvetná opatření třeba v jiném sektoru. Takový návrh je proti pravidlům trhu i proti zájmům spotřebitele, protože by se snížila nabídka a konkurence, čímž by byla ohrožena kvalita a mohla by naopak vzrůst i cena. Celý návrh je, mimochodem, pouze ukázkou toho, jak je stávající struktura zemědělské velkovýroby i velkopotravinářství špatně nastavená, když není schopná se prosadit na trhu a musí se řešit tak zoufalým návrhem.

V diskuzích o potravinové soběstačnosti zaniká téma exportu českých zemědělských produktů. Jak je to s vývozem české zemědělské produkce?

Od nás se vyváží spousta zemědělských produktů. Vyvážíme obilí, protože se u nás vyrobí mnohem víc, než se spotřebuje. Vyváží se hovězí maso, ale bohužel velká část jsou živá zvířata, která mají jen malou přidanou hodnotu. Zpátky se pak dovážejí zpracované výrobky, na kterých je nejvyšší marže. To ukazuje, že je něco nezdravého na státě českém jak z hlediska zemědělství, tak i z hlediska potravinářského průmyslu.

U nás máme zbytečně moc obrovských zpracovatelských podniků, které nejsou kapacitně naplněné. Přitom trh by potřeboval spíše víc lokálních zpracovatelů. Ve velkých podnicích pracují zaměstnanci, kteří mnohdy ani nejsou z Česka, natož aby byli z daného regionu. Jaký asi pak mají vztah k tomu, co produkují? Jsou tam jenom kvůli penězům. Místní farmář dává na své výrobky své jméno a jeho zájem je dlouhodobý a hluboký. Jeho by nikdo do kvality nemusel tlačit a nutit nějakými předpisy.

Letošní deštivější počasí trochu upozadilo téma sucho. Je nedostatek vody pro české zemědělce velkým problémem?

Sucho nás zasahuje v posledních letech stále víc. Podle vědeckých studií je sucho u nás zapříčiněno zhruba ze 70 procent měnícím se klimatem a rostoucí globální teplotou a z 30 procent lokálním hospodařením. Poměrně velkou část tedy mohou zemědělci ovlivnit a je v našem zájmu, abychom to ovlivňovali pozitivně.

Stát si to začíná uvědomovat a snaží se v tom zemědělce podporovat, jenže jeho opatření, respektive nové povinnosti, jsou komplikované, spojené se spoustou byrokracie a pak často málo účinné. Na začátku asi byla dobrá myšlenka, jenže úředními postupy a snahou o kontrolovatelnost a vymahatelnost vznikla oddělená jednotlivá řešení, která neumožňují synergické fungování, a mnohdy jdou naopak proti sobě. Zamýšlený efekt se ztrácí, a to je škoda.

Nejlepším lékem na sucho, nebo spíše obranou před ním, je dostatečně pestré hospodaření s velmi umírněným zasahováním do svobodného rozhodování zemědělců. Nějaká centrální opatření jsou určitě potřeba, ale když stát podpoří malé a střední podniky, tak je 80 procent problému vyřešeno, protože takové podniky ze své podstaty hospodaří pestře a s ohledem na krajinu.

Od devadesátých let se v českém zemědělství výrazně snížily stavy hospodářských zvířat a k další redukci živočišné výroby směřují různé iniciativy na omezování spotřeby masa. Je zemědělství s minimem živočišné výroby podle vás udržitelné?

Živočišná výroba do zemědělství neodmyslitelně patří. Bez ní to dělat nejde. Je součástí koloběhu, který začíná a končí půdou. Živiny, které rostlina půdě odebere, se přes zvířata zase vrátí zpátky. Díky tomu ve správně vyladěném zemědělství neexistuje žádný odpad. Živočišná výroba je v zemědělství nezastupitelná a ideální farma má rostlinnou i živočišnou výrobu.

Zároveň ale chápu postoje některých lidí, kteří vidí environmentální problémy, ale protože nemají žádné vazby na zemědělství a nerozumí mu, snaží se zastavit živočišnou výrobu. Živočišná výroba je v pořádku, ale neměla by být tak koncentrovaná. Dnes funguje řada zemědělských podniků, které chovají prasata, drůbež nebo krávy na mléko a nemají žádnou půdu. Musí mít smlouvu s někým, na jehož pole budou exkrementy vyvážet. A pak už je to odpad, protože pokud je koncentrovaný v jednom místě, působí problémy. Musí se buď vozit hodně daleko a vznikají emise z dopravy, nebo se vyveze jen po okolí a pak extrémně zatíží půdu, kterou zničí, což s sebou nese další nepříznivé důsledky.

Pokud se živočišná výroba rozprostře do území, neznamená pro kvalitu životního prostředí žádné velké riziko.

Jaký je váš názor na pěstování geneticky modifikovaných organismů?

Já osobně jsem proti tomu. Myslím, že je to zasahování do věcí, které už nám nepřísluší. Za asociaci však musím říct, že se jedná o trend, který tu je a musíme s ním počítat. Je to způsob řešení problémů, s nimiž se zemědělství potýká – omezování spotřeby hnojiv a pesticidů, zvyšování výnosů při nepříznivých podmínkách, pěstování plodin odolnějších proti suchu… Na druhou stranu však panuje obava, že tím otvíráme něco, co ještě nevíme, jak se projeví. Ale je to realita a asi s ní musíme pracovat.

]]>
Kolik stojí práce v reklamní agentuře? https://www.statistikaamy.cz/2020/11/27/kolik-stoji-prace-v-reklamni-agenture Fri, 27 Nov 2020 12:34:42 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16729 Víte, že práci svého generálního ředitele si reklamní agentury v Česku cení v průměru na 4 500 Kč za hodinu? A za hodinový výkon kreativního ředitele si účtují 3 800 Kč. Vyplývá to z průzkumu, který mezi svými členy provedla Asociace komunikačních agentur ČR.

Člověk, který v agenturách vede týmy pro jednotlivé klienty, se nazývá account director a jeho služby mají hodnotu 2 600 Kč za hodinu. Za hodinu práce reklamního textaře byste zaplatili v průměru 1 900 Kč a odborník, který určuje, do kterých médií bude nejvhodnější reklamu umístit, vás přijde na 2 200 Kč za hodinu.

Hodinová taxa řadového chlapce či děvčete „pro všechno“, jehož úkolem je plnit běžné každodenní úkoly od objednání pizzy pro zvukaře při natáčení reklamy, přes zajištění tisku prezentací pro nového klienta, až po vrácení zapomenutého klobouku celebritě, která si jej zapomněla v agentuře při jednání o výši honoráře za poslední promo na Facebooku, činí 1 200 až 1 300 Kč. Nejméně ze sledovaných profesí si reklamní agentury cení asistentů nebo asistentek, za jejichž výkony žádají v průměru 850 Kč na hodinu.

Mzdy a s nimi spojené další informace o pracovním trhu sleduje také Český statistický úřad, na jehož internetových stránkách si můžete některé zajímavé údaje prohlédnout.

Více zde a zde.

]]>
Polovina nových bytových domů v Česku se připojila na teplárny https://www.statistikaamy.cz/2020/11/26/polovina-novych-bytovych-domu-v-cesku-se-pripojila-na-teplarny Thu, 26 Nov 2020 12:52:40 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16724

Téměř polovina bytů (49 %), které byly v Česku v posledních sedmi letech dokončeny v bytových domech, byla připojena na soustavy zásobování teplem. Z centrálního zdroje tepla v domě má zajištěno vytápění 43 % bytů a jen 8 % bytů v bytových domech postavených v letech 2013 až 2019 má zdroj tepla v bytě. Zájem o připojení na dálkové vytápění roste.

Český statistický úřad sleduje počty dokončených bytů podle způsobu vytápění už od roku 2000. Za posledních 7 let bylo z 61 tisíc bytů v novostavbách bytových domů na soustavy zásobování teplem připojeno bezmála 30 tisíc bytů. Na soustavy zásobování teplem se připojují i nové rodinné domky. Těch bylo od roku 2013 dohromady 543 a za celou dobu sledování od roku 2000 pak celkem 1432.

Připojení na soustavu zásobování teplem je v posledních letech nejčastějším způsobem zajištění tepelné pohody v bytech nových bytových domů. Jejich energetická náročnost neustále klesá. Předpovědi, že se moderní budovy s nízkou spotřebou tepla na vytápění nebudou na soustavy zásobování teplem připojovat, se nepotvrdily, uvedli zástupci Teplárenského sdružení ČR. V kategorii bytových domů totiž podle šetření ČSÚ převažují domy s energetickou třídou B velmi úsporné (80 %) a výrazně narostl podíl mimořádně úsporných bytových domů třídy A, ve které bylo vloni dokončeno 751 bytů v 52 bytových domech, což je 6% podíl.

Trend podílu připojování bytových domů na soustavy zásobování teplem se v posledních letech zvyšuje. Zatímco na začátku tisíciletí byl podíl bytů v bytových domech napojených na soustavy zásobování teplem kolem 40 %, v posledních letech se podíl bytů připojených na dálkové vytápění pohybuje už kolem hranice 50 %.

Mezi přednosti dálkového vytápění patří stabilita dodávek, pohodlí, úspory, ekologie, tedy komplexní služba zákazníkům. Soustavy zásobování teplem splňují všechny požadavky na jednoduchý, pohodlný a dostupný způsob vytápění. Je ekonomicky přijatelný, bezpečný, šetrný k životnímu prostředí a také lokální. Pozitivní vliv na stabilitu dodávek tepla z tepláren má vedle připojování nových odběratelů i rozšiřování tepelných rozvodných sítí a jejich modernizace. Jen vloni vyměnili teplárny rekordních 31 kilometrů parovodů efektivnějšími horkovody. Od roku 2015 to pak bylo celkem již 100 kilometrů nových horkovodů.

Podíl bytů, kterým v bytových domech zajišťuje vytápění zdroj přímo v domě, se od roku 2000 zvýšil jen mírně. Naopak dlouhodobě klesající tendenci má podíl bytů, které jsou vytápěny lokálními zdroji přímo v bytě. Ještě na začátku tisíciletí to byla téměř čtvrtina (24 %) nových bytů v bytových domech. V posledních pěti letech to bylo vždy pod 10 procent a vloni dokonce už jen 6,4 %.

Více zde.

]]>
Minisčítání – O statistice https://www.statistikaamy.cz/2020/11/26/miniscitani-o-statistice Thu, 26 Nov 2020 11:42:15 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16721

Co je to vlastně statistika? Čím se zabývá? A jak ovlivňuje náš život?

]]>
Prodej pesticidů v Česku v celoevropském srovnání klesá https://www.statistikaamy.cz/2020/11/25/prodej-pesticidu-v-cesku-v-celoevropskem-srovnani-klesa Wed, 25 Nov 2020 11:06:24 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16715 Mezi lety 2011–2018 se prodej pesticidů v Evropské unii stabilizoval na úrovni přibližně 360 milionů kilogramů ročně. Statistiky prodeje pesticidů se používají jako ukazatel jejich spotřeby v zemědělství, uvedl Evropský statistický úřad.

Více než dvě třetiny prodeje pesticidů v EU se realizovaly ve čtyřech členských státech (Francie, Španělsko, Itálie a Německo). Tyto země jsou také hlavními zemědělskými producenty v Unii, kde společně zaujímají 51 % celkové využívané zemědělské půdy a 49 % celkové orné půdy.

Pokud jde o kategorie prodaných pesticidů, největší objemy prodejů v roce 2018 představovaly „fungicidy a baktericidy“ (45 %), poté následovaly „herbicidy, destruktory a přípravky na ničení mechů“ (32 %) a „insekticidy a akaricidy“ (11 %).

Ze 14 členských států EU, u nichž jsou k dispozici úplné údaje, byl nejvyšší nárůst prodeje pesticidů mezi lety 2011 a 2018 zaznamenán na Kypru (+ 94 %). Za ním následovaly Rakousko (+ 53 %), Francie (+ 39 %) a Slovensko (+ 38 %). K nejvyššímu poklesu naopak došlo v Portugalsku (-43 %), Irsku (-28 %) a Česku (-27 %).

Více zde.

]]>
Tomáš Prouza: Obchody mají o lokální potraviny velký zájem https://www.statistikaamy.cz/2020/11/24/tomas-prouza-obchody-maji-o-lokalni-potraviny-velky-zajem Tue, 24 Nov 2020 16:03:37 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16710

V Česku je kvalitních místních výrobků málo, říká prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.

Jak velkou sílu mají obchodní řetězce na českém retailovém trhu?

Český retailový trh je vysoce nasycený a bez nadsázky je možné říct, že zde zuří konkurenční boj. Důkazem je skutečnost, že o 75 procent trhu s potravinami se u nás dělí 11 obchodních řetězců. Naproti tomu v západní Evropě je zcela běžné, že se o tři čtvrtiny trhu dělí pouze čtyři řetězce. Například ve srovnatelném Rakousku ovládají čtyři řetězce 79 procent trhu, v sousedním Německu, které má 82,5 milionu obyvatel, mají čtyři řetězce 77 procent trhu. Ve Velké Británii dosahují čtyři největší řetězce dokonce 85 procent tržního podílu. Z tvrdé konkurence na českém trhu, kde největší hráč nemá ani 15procentní tržní podíl, nejvíc těží spotřebitel, ať již v podobě rozsáhlých investic do atraktivního prodejního prostředí, nízkých cen zboží nebo šíře a kvality sortimentu. Řetězce jsou nuceny masivně investovat nejen do otevírání nových obchodů, ale i do modernizace těch stávajících, aby vyhověly stále rostoucím požadavkům českého zákazníka. Každý rok investují v České republice 10 až 12 miliard korun.

Obchodní řetězce jsou často obviňovány ze zneužívání dominantního postavení a diktování podmínek. Těmto praktikám od roku 2010 brání zákon o významné tržní síle. Je tento zákon v ČR správně nastaven?

Obchodní řetězce se sice s tímto zákonem naučily žít, ale to neznamená, že s ním souhlasí. Ba právě naopak. Od samotného začátku říkáme, že zákon je diskriminační a významným způsobem křiví trh. Podle této normy jsou totiž těmi, kdo mohou zneužívat své dominantní postavení, pouze obchodní řetězce. To však v žádném případě není pravda. Stejně tak to mohou dělat výrobci potravin vůči zemědělcům, ale taky vůči obchodům. Představte si situaci, že se výrobce třeba cukrovinek rozhodne, že pokud nesplníme jeho podmínky, stáhne oblíbené zboží z nabídky. Dva až tři dominantní dodavatelé často ovládají 50 až 70 procent dané kategorie, takže na jedné straně máte dva až tři dominantní výrobce určité skupiny potravin a na druhé se započtením velkoobchodů třeba 20 až 25 významnějších odběratelů. Je tedy jasné, kdo má v takovém vztahu dominantní pozici. Zákon je proto nutné změnit tak, aby chránil jakéhokoliv malého podnikatele proti zneužití síly velkým. Bez ohledu na to, zda jde o zemědělce, potravináře či obchody.

Jaké nástroje jsou podle vás vhodné pro ochranu menších tuzemských zemědělců a výrobců potravin, aby je nevytlačili z trhu velcí konkurenti?

Takovou roli by měl hrát právě zákon o významné tržní síle, ale pouze pokud by byl správně nastaven. Nejsme v principu proti němu, ale jednoznačně požadujeme, aby na trhu platily rovné podmínky pro každou firmu nebo instituci v celém zemědělsko-potravinářském řetězci. To je ostatně i cílem evropských pravidel, která vyžadují ochranu malých proti velkým, a která bychom měli transponovat do naší legislativy.

Obchody mají o kvalitní lokální potraviny velký zájem, ale v Česku je jich kvůli skladbě našeho zemědělství mnohem méně než v západní Evropě. Stát by proto měl ulevit malým zemědělcům od byrokracie, měl by část dotací přesunout od agrobaronů právě k menším zemědělcům a měl by pomoci vybudovat u nás kvalitní zpracovatelské a skladovací kapacity, které dnes chybějí. Naopak stanovování povinných kvót českých potravin na pultech obchodů, jak se o to nyní snaží velcí zemědělci s masovou produkcí, podle mě rozhodně není cestou, kterou bychom se měli pouštět. Pomohlo by to jen těm velkým na úkor farmářů i zákazníků.

Ing. Tomáš Prouza, MBA

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a britskou Open University. V roce 2000 založil finanční server Peníze.cz. Působil v ČSOB, ve společnosti Partners Financial Services a jako expert Světové banky. Na Úřadu vlády zastával funkci státního tajemníka pro evropské záležitosti a koordinátora pro digitální agendu. Prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu je od roku 2018, od letošního července zároveň vykonává funkci viceprezidenta Hospodářské komory ČR.

Proč není dobré zavádět povinné kvóty na české potraviny?

Nemáme nic proti podpoře našich zemědělců a výrobců kvalitních potravin. V posledních letech pozorujeme rostoucí zájem spotřebitelů o české výrobky a výrobky od lokálních výrobců, navíc s ochotou si za ně připlatit vyšší cenu. Obchody by byly samy proti sobě, pokud by tento trend chtěly ignorovat. To, co však potřebujeme, je komplexní řešení. Za posledních 15 let u nás poklesla výroba másla, mouky či masa. Dnes jsme tak například u vepřového masa soběstační pouze z přibližně 40 %, u kuřecího masa je to pak okolo 60 %, u vajec je to méně než 80 %, a takto můžeme, bohužel, pokračovat ještě dlouho. Ani některé z ikonických výrobků spojených s Českem se dnes neobejdou bez surovin dovezených ze zahraničí nebo se dokonce v zahraničí vyrábějí, takže by nemohly být započítány do limitu jako „české potraviny“. To, co potřebujeme, je směřovat podporu ke zvyšování produktivity českých zemědělců a potravinářů tak, aby byli konkurenceschopní. Namísto toho tady desítky let posloucháme volání po zvýšení dotací – ale kam ty jdou? Do kapes agrobaronů, kteří za celou dobu nebyli schopni transformovat své koncerny do konkurenceschopných firem a zlepšit nabídku. Naposledy na to před rokem velmi důrazně upozornil Nejvyšší kontrolní úřad při kontrole dotací producentům masa.

Můžete uvést příklady některých konkrétních výrobků, na které by si musel tuzemský zákazník při zavedení kvót nechat „zajít chuť“?

Jedná se například o naprostou většinu uzenin a masných výrobků. Málokdo to ví, ale většina uzenin vyrobených třeba i v Kostelci nesplňuje definici „česká potravina“. Vyrábí se totiž z dovozového masa… Týká se to například legendární Pražské šunky nebo paštiky Májky, které se dnes neobejdou bez dovezeného vepřového. Znojemské okurky jsou vlastně turecké a mohl bych pokračovat dál. Před několika týdny proběhla médii zpráva, že výroba lentilek, které má každý z nás spojené s dětstvím, se přesouvá do německého Hamburku. Ale i takový Sunar, který všichni automaticky berou jako český výrobek, je dnes vyráběný ve Švédsku švýcarskou skupinou Hero. A že povinně české jahody bychom měli na pultech jen asi dva měsíce do roka, ani nemusím dál rozvádět.

Jako jeden z argumentů proti stanovení povinných kvót jste uváděli i růst cen, který by to vyvolalo. Proč?

To je jednoduchá ekonomická rovnice, které rozumí každý středoškolák. Sníží se konkurence? Můžete zvýšit ceny. Tak to na trhu chodí. Pokud bychom chtěli hlubší analýzu, dojdeme rychle ke špatné efektivitě a produktivitě práce velkých českých zemědělců a potravinářů. Proč dnes velkou část selat vyvážíme živých do Německa a zpátky dovážíme zpracované, zabalené a oštítkované produkty, které je možné dát rovnou na pulty? Protože Němci jsou efektivní a umějí se soustředit na oblasti, kde vytvoří vysokou přidanou hodnotu. U nás proto nejsme jen montovnou v autoprůmyslu, ale bohužel i v potravinách. Proto je tak špatně, že namísto podpory produktivity lijeme stále větší peníze do nekonkurenceschopných firem agrobaronů.

Zaznamenaly české obchody v důsledku uzavření hranic na jaře v rámci opatření proti šíření covid-19 problémy se zásobováním?

Musím říct, že skvěle zafungovala spolupráce v celém dodavatelsko-odběratelském řetězci. Jak u nás, tak i napříč Evropou. Díky tomu byl celý systém schopen pružně reagovat na ty obrovské výkyvy poptávky a zajistit dostupnost všech druhů potravin. Pokud v některém obchodě nebylo krátkodobě nějaké zboží k dispozici, bylo to dáno pouze tím, že většina obchodů nemá vlastní velké sklady a je zásobována průběžnými rozvozy. A navíc – když chci do novin fotku prázdného regálů, tak si ten kus najdu anebo vytvořím. Ale žádný systémový problém nevznikl. A dnes vidíme, že lidé na rozdíl od jara už nekumulují zásoby, protože si ověřili, že obchod se postará o to, aby měli vždy co jíst.

Které sektory obchodu a služeb vlivem pandemie nejvíce získaly?

O tom je zatím předčasné mluvit. Určitě neztratila e-commerce, protože řada lidí se prostě musela naučit nakupovat online. Ale to je asi jediná oblast spolu s prodejci notebooků a webkamer pro práci a školu doma. Všude jinde vidíme propady, protože se lidé začali bát a šetří, dokonce i při nákupu potravin. Tržby tedy klesají, zatímco náklady na ochranu zdraví zaměstnanců a zákazníků rostou. Po sečtení dat byly dodatečné náklady na mimořádná hygienická opatření v retailu jen za prvních deset měsíců letošního roku kolem 4,8 miliardy korun.

Jak bude z pohledu e-commerce vypadat konec roku a především Vánoce?

Na to se musím podívat do křišťálové koule, a tu nemám. Z jarních údajů ale vyplývá, že koronavirus výrazně změnil chování spotřebitelů. Už v průběhu prvního nouzového stavu zaznamenaly e-shopy o 37 procent vyšší zájem zákazníků, a i po jeho skončení je využívalo o 23 procent více nakupujících než před vládními opatřeními. Mnoho obchodníků se navíc v online prostředí rychle adaptovalo, i když o plnohodnotné náhradě nemůže být ani řeč. Poslední tři měsíce roku jsou pro maloobchod klíčové. Vše záleží na ochotě Čechů utrácet za vánoční dárky v současné nejisté době. Vládě jsme nabídli různé podoby vánočního provozu, teď čekáme, až nám sdělí kritéria, podle kterých se budou jednotlivé scénáře aktivovat.

Lze i v oblasti internetového obchodu sledovat trend ovládání trhu velkými hráči a postupné vytlačování malých e-shopů?

Spíše než vytlačování malých e-shopů ze strany velkých hráčů můžeme pozorovat jiný trend. Díky tomu, že už v prvním nouzovém stavu musela většina kamenných obchodů zavřít, začali s myšlenkou prodávat přes internet koketovat i ti prodejci, které by to předtím ani nenapadlo. Na této vlně se veze rostoucí obliba internetových tržišť, kdy jeden, zpravidla větší e-shop, poskytne prostor dalším malým partnerům. Vydělají přitom obě strany. Velkému e-shopu to přinese rozšíření nabídky, zatímco menšímu partnerovi odpadne nutnost provozovat vlastní e-shop a investovat do propagace.

Které oblasti obchodu a služeb během koronakrize nejvíce ztratily?

Jednoznačně se jedná o oblast cestovního ruchu. Letos v dubnu se návštěvnost tuzemských ubytovacích zařízení propadla o 98,9 procenta, v květnu o 94,1 procenta a v červnu v rámci mírného rozvolnění protikoronavirových opatření o 60,8 procenta. Už před druhou vlnou se odhadoval meziroční propad tržeb z cestovního ruchu o téměř polovinu na přibližně 158 miliard korun. Za současné situace se však dá předpokládat, že dopad bude mnohem horší. Jen v oblasti stravování očekáváme propad tržeb minimálně o 60 miliard. Z tohoto pohledu vnímám vládní finanční pomoc v rámci programu Covid cestovní ruch ve výši 500 milionů u sektoru, ve kterém se ztráty pohybují na úrovni až 80 procent, jako zcela nedostatečnou. Vždyť například sektoru zemědělství a potravinářství, který žádné masivní ztráty nezaznamenal, na jaře vláda poslala přes čtyři miliardy, a teď schválila další dotační program za tři miliardy korun.

Dalšími poraženými jsou obchody s textilem, sportem, oblast služeb, jako jsou třeba kadeřníci a další. Vláda také teď na podzim odmítla poskytnout pomoc dodavatelům zavřených firem, což je pro mne zcela nepochopitelné. Nechci být pesimistou, ale reálné důsledky teprve pocítíme.

Co to bude znamenat pro celonárodní ekonomiku – HDP, daňové výnosy, zaměstnanost…?

Před koronavirem cestovní ruch tvořil tři procenta HDP České republiky, zaměstnával zhruba 250 tisíc lidí a do veřejných rozpočtů odváděl 130 miliard korun ročně. Nyní se dá předpokládat pokles počtu zaměstnanců v cestovním ruchu v lepším případě na polovinu. Odhaduje se, že v Praze, která je závislá na zahraničních turistech, do konce roku skončí až 40 procent hotelů a až 50 procent restaurací. Kromě nedostatečné podpory ze strany státu je velký problém v tom, že se spotřebitelé obávají budoucnosti a nechtějí utrácet. Spotřeba tak bude i nadále klesat, což bude pro mnoho podnikatelů likvidační. Očekávám, že by se nezaměstnanost mohla příští rok vyšplhat na dvojnásobek dneška. Vše bude záviset na tom, jak dlouho tento stav potrvá a jestli se dokážeme vyhnout třetí vlně.

Pomohlo by českému obchodu a službám, kdybychom místo koruny měli euro?

Jednoznačně, a to nejen proto, že se dnes musíme kvůli propadu koruny potýkat s jednou z největších inflací v Evropě. Euro má mnoho praktických výhod a ekonomických přínosů pro každodenní život. Zkušenosti zemí, které vstoupily do eurozóny, prokázaly, že firmy i domácnosti ušetřily miliardy díky nižším transakčním nákladům a odpadnutím kurzových rizik. Společná evropská měna také prokazatelně hrála pozitivní roli při rozhodování investorů o umístění investic. A investice budou pro restart české ekonomiky klíčové.

]]>
Sčítání 2021 – doc. Ing. Jaroslav Sixta, Ph.D. https://www.statistikaamy.cz/2020/11/23/scitani-2021-doc-ing-jaroslav-sixta-phd Mon, 23 Nov 2020 16:16:50 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16707

Jak je sčítání lidu zabezpečeno? Odpovídá doc. Ing. Jaroslav Sixta, Ph.D., místopředseda Českého statistického úřadu.

]]>
Česko ztrácí ročně vodu za osm miliard korun https://www.statistikaamy.cz/2020/11/23/cesko-ztraci-rocne-vodu-za-osm-miliard-korun Mon, 23 Nov 2020 12:10:23 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16702 V roce 2018 dosáhly podle vládní zprávy o životním prostředí ztráty vody v českých vodovodech kvůli haváriím a únikům 15,8 % z množství vyprodukované vody, o rok dříve to bylo 16,4 %. Od roku 2000, kdy průměrný podíl promarněné vody činil 25,2 %, se číslo výrazně snížilo. Například Pražské vodovody a kanalizace se za loňský rok chlubí historicky nejnižším číslem 12,5 %, přičemž ještě v roce 1996 to bylo 43 %.

Ke snížení ztrát přispěl pravidelný monitoring vodovodní sítě, včetně průběžného vyhodnocování ztrát v zásobních pásmech. Ani pravidelné prověrky ale nezamezily haváriím, z nichž nejznámější v roce 2015 vyústila v otravu více než 4 000 lidí. Dostala se k nim voda kontaminovaná bakteriemi a viry.

Mezi deseti a dvaceti procenty ztrát se pohybuje i řada dalších větších českých vodárenských podniků. Mezi ty úspěšnější, s hodnotami atakujícími deset procent, jsou například Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, Brněnské vodárny a kanalizace či společnost Královéhradecká provozní. Z trubek se ale i tak v celém Česku předloni ztratilo 95 milionů kubíků vody zhruba za osm miliard korun.

Ze srovnání úniků vody s ostatními evropskými zeměmi Češi jako premianti nevycházejí. Například Paříž má podle publikace Water Maters evropského sdružení národních asociací v oboru vodovodů a kanalizací EurEau úniky jen kolem čtyř procent. Zlepšení přineslo měření v jednotlivých čtvrtích, instalace senzorů GSM pro lokalizaci úniků a aktivní opatření na jejich kontrolu. Jen čtyřprocentními úniky v celé zemi se chlubí i Izrael.

Získat srovnatelné údaje alespoň za evropské země však není snadné. Eurostat zaslal údaje za rok 2017 a předchozí roky jen z části zemí (data jsou poskytována dobrovolně), ty se ale netýkají procentního podílu, pouze uvádějí celkové ztráty vody při jejím transportu v milionech kubíků za rok.

Při zohlednění počtu obyvatel země si však lze určité srovnání udělat. Například osmkrát lidnatější Německo mělo už v roce 2010 celkové ztráty při transportu 474 milionů kubíků, což bylo jen pětkrát více než Česko v roce 2018 (95 milionů). Pětkrát menší Lotyšsko mělo v roce 2017 úniky 10,3 milionu metrů krychlových, což je skoro desetkrát menší suma než ta česká. Podobně jako Česko na tom bylo například Polsko s 320 miliony, hůře pak Srbsko s 236 miliony.

Český statistický úřad zveřejňuje statistiky o vodním hospodaření v Česku v publikaci Vodovody, kanalizace a vodní toky. Aktuální informace jsou k dispozici pro rok 2019.

Více zde.

]]>