Statistika&My https://www.statistikaamy.cz Magazín Českého statistického úřadu Thu, 01 Oct 2020 13:45:46 +0000 cs hourly 1 https://wordpress.org/?v=5.4.2 Život na ulici za první republiky https://www.statistikaamy.cz/2020/10/01/zivot-na-ulici-za-prvni-republiky Thu, 01 Oct 2020 13:45:43 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16402

V masarykovském Československu mohli lidé bez domova vyhledat přístřeší v noclehárnách, útulnách a ohřívárnách, ale i v chudobincích nebo chorobincích.

Svědectví, jak na tom byla s bezdomovectvím Praha za první republiky, přinesly údaje v článku „Statistika měst za rok 1930“ vydaném v roce 1933 v časopise Zprávy Státního úřadu statistického. SÚS tehdy zve­řejnil výsledky obsáhlé dotazníkové akce, jejímž cílem byl sběr významných statistických dat o 25 největších městech republiky. Publikované údaje pocházely ze statistických oddělení jednotlivých měst.

Tisícovky nejchudších v Praze

Chudoba v roce 1930, na samém počátku velké hos­podářské krize, byla příčinou i důsledkem toho, že se řada lidí ocitla bez střechy nad hlavou. A stát se snažil situaci řešit. V Praze tehdy existovalo šest chu­dobinců, které zaopatřily 1 352 osob, pět chorobinců s 963 osobami bez přístřeší a jedna noclehárna. Za celý rok ji využilo 160 tisíc osob, tedy v průměru 438 lidí bez domova denně. Dalším zařízením po­skytujícím pomoc nejchudším Pražanům byly tzv. ohřívárny. Hlavní město jich provozovalo deset. Cel­kem se v nich od října do března „ohřálo“ 64,8 tisíce osob, což činí v průměru 356 osob denně. Vzhle­dem k počtu osob v chudobincích a chorobincích a průměrnému dennímu počtu osob zaopatřených v noclehárnách a ohřívárnách můžeme odhadovat, že je v roce 1930 využívalo v průměru 3 100 osob denně. Přibližně tři čtvrtiny z nich žily v poněkud lepších podmínkách chudobinců a chorobinců, „na ulici“ přežívalo přibližně osm set osob. Tento hrubý odhad vychází výhradně z evidence lidí, kteří využili pomoci tehdejších charitativních zařízení. V Praze přitom žilo podle sčítání lidu z roku 1930 přibližně 950 tisíc obyvatel, tedy zhruba o 360 tisíc méně než v současnosti.

Co prozradily městské statistiky

Relativně nejvíce bezdomovců se nepohybovalo v Praze, ale v Bratislavě a v severočeských obcích. Na­příklad v Bratislavě využilo místní ohřívárny údajně 400 tisíc osob. V průměru je denně navštívilo 2,2 ti­síce obyvatel slovenské metropole. Prvorepublikoví statistici rovněž přepočítávali údaje o využití sociál­ních zařízení na počet obyvatel daného města. Zjistili, že noclehárny byly nejvytíženější v Teplicích Šanově (11,58 zaopatřených osob na 10 tisíc obyvatel města), dále v Bratislavě (8,26) a v Jablonci nad Nisou (5,72). V případě ohříváren si připsala nechtěný primát Bra­tislava (177,44). Nadměrná chudoba trápila i obyva­tele Jihlavy (71,06). V Praze to bylo po přepočtu na 10 tisíc obyvatel jen 4,19 osoby. Nejvyšší podíl lidí v chudobincích zaznamenala města Liberec (70,52), Most (57,42) a České Budějovice (57,09).

Celostátní statistika bezdomovectví

Do roku 2011 došlo jen k několika dílčím pokusům sečíst bezdomovce na území Prahy, Brna a Plzně. Ve všech případech se sčítání účastnili dobrovolníci spolu s pracovníky nestátních neziskových orga­nizací nebo se zástupci magistrátů. V roce 2011 se Český statistický úřad poprvé pokusil zjistit počet bezdomovců v ČR v rámci pravidelného soupisu obyvatelstva. Jednalo se o první sčítání bezdomovců v historii československých i českých cenzů, s přes­nou metodikou, koho a jak sčítat. Cílem bylo získat informace o těch lidech, kteří se ocitli bez domova, potřebovali pomoc a stáli o ni. Celkově bylo sečteno 11 496 osob, které docházely do azylových domů a jiných charitativních zařízení. V Praze statistici evidovali 1 254 bezdomovců. Zjevné ani potenciální bezdomovce Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 nezahrnulo, proto je číselný údaj tak nízký. Podle odhadů odborníků jich v době cenzu bylo po celé republice až třikrát více.

Přesnější údaje přineslo až sčítání a odhad, které v dubnu loňského roku provedl Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Podle něj v Česku v roce 2019 žilo 23 830 bezdomovců, z toho 2 600 bylo mladších 18 let. Nejvíce lidí bez domova bylo v Moravskoslezském kraji a v Praze. Konkrétně v Moravskoslezském kraji žilo asi 3 540 bezdomovců, v hlavním městě zhruba 3 250 a v Jihomoravském kraji přibližně 2 450. Naopak v Jihočeském a Libe­reckém kraji bylo bezdomovců méně než 800.

Mezi lidmi bez domova výrazně převažovali muži a zhruba polovina bezdomovců žila venku nebo vyu­žívala přechodné noclehárny pro osoby bez přístřeší.

Na základě sčítání osob bez přístřeší, které zor­ganizoval Magistrát hlavního města Prahy v roce 2014, se jich po Praze pohybovaly přibližně čtyři tisíce. Bezdomovcům pomáhalo podle údajů magis­trátu 24 azylových domů s kapacitou 796 míst, čtyři nízkoprahová denní centra s kapacitou 500 míst, pět nocleháren s kapacitou 367 míst a pět domů na půl cesty se 42 místy. Data o bezdomovectví dosud nejsou v rámci ČR (ani mezinárodně) sys­tematicky sledována, a pokud ano, tak nejednotně a nesrovnatelně. V EU je bezdomovectví posuzo­váno jako jedna z nejextrémnějších forem chudoby a sociálního vyloučení. Počet bezdomovců v os­madvacítce byl v unijních materiálech odhadován na 4,1 milionu. Než odborníci najdou k přesným údajům jednotný klíč, budou skutečná čísla na­hrazovat hrubé odhady.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

]]>
Obyvatelé ČR https://www.statistikaamy.cz/2020/09/30/obyvatele-cr Wed, 30 Sep 2020 15:50:38 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16391 ]]> Jak se mění počty žáků na základních školách https://www.statistikaamy.cz/2020/09/30/jak-se-meni-pocty-zaku-na-zakladnich-skolach Wed, 30 Sep 2020 12:24:00 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16394

Za posledních 20 let došlo na českých školách k výrazným změnám z hlediska počtu dětí, žáků a studentů na jednotlivých úrovních vzdělávací soustavy.

V prvním desetiletí nového století výrazně klesal po­čet žáků základních škol. Naopak počet vysokoškoláků v tomto období rostl. Přibližně od roku 2010 můžeme pozorovat opačný trend: zatímco počty vysokoškoláků se snižují, počty žáků na základních školách jdou nahoru. V mateřských školách zůstávaly až do roku 2006 počty dětí víceméně konstantní. Obdobná situace, kromě prv­ních dvou let, byla také v případě žáků středních škol. Po tomto období docházelo na středních školách k po­měrně výraznému poklesu počtu žáků, který se zastavil teprve před třemi lety. Počet dětí ve školkách se naopak každoročně zvyšoval až do roku 2014.

Počet dětí, žáků a studentů na školách (tis.)

Základní vzdělávání nejen na základních školách

Dále se budeme věnovat pouze základnímu vzdělá­vání, kterého se účastní zdaleka nejvíce žáků. Toto povinné vzdělání lze plnit nejen na základních ško­lách, ale i v nižších ročnících víceletých gymnázií a osmiletých konzervatoří. Ve školním roce 2019/20 se základního vzdělávání v Česku účastnil bez pěti tisíc milion žáků. Je to téměř o pětinu více než před deseti lety. Kromě základních škol plnily minulý rok 42 tisíce žáků povinnou školní docházku v nižších ročnících víceletých gymnázií. Počet těchto žáků se v posledních letech příliš nemění. Na nižším stupni osmiletého vzdělávání na konzervatoři se v minulém školním roce vzdělávalo 314 žáků.

Základní vzdělávání lze uskutečňovat také formou individuálního vzdělávání či v zahraničí. Základní školu v zahraničí nebo zahraniční školu v ČR, která není zapsána v rejstříku škol, navštěvovalo celkem 9,5 tisíce dětí z České republiky a individuální vzdě­lávání využilo 3,9 tisíce dětí. Obě tyto formy využívá rok od roku více dětí. Za posledních deset let se počet žáků navštěvujících základní školu v zahraničí nebo zahraniční školu v ČR ztrojnásobil a počet žáků plní­cích povinnou školní docházku formou individuálního vzdělávání se zvýšil osmkrát.

Počet žáků na 1. a 2. stupni základních škol (tis.)

Počty žáků ovlivňuje vývoj porodnosti

Počet žáků základních škol přímo souvisí s měnícím se počtem narozených dětí v předchozím období, který se následně „posouvá“ do věkových skupin, jichž se týká povinná školní docházka. Děti nejčastěji nastoupí do základní školy v šesti a ukončí ji v pat­nácti letech. Tato doba se však může změnit, je-li dítěti odložen začátek školní docházky, případně pokud žák opakuje některý ročník či více ročníků základní školy. Faktorů, které ovlivňují počet žáků na základních školách, je však více. V malé míře dochází k odlivu žáků druhého stupně na víceletá gymnázia, vliv má i migrace cizinců ze zahraničí. Na úrovni obcí pak často největší roli v počtu žáků na základní škole hraje stěhování v rámci republiky.

Mezi roky 2010 až 2013 se počet narozených dětí u nás snižoval. Tento pokles porodnosti se již začal projevovat na snižujícím se počtu prvňáčků. Do prv­ních tříd základních škol bylo loni nově přijato 107 tisíc žáků. Počet prvňáků už třetí rok v řadě mírně klesá, nicméně celkový počet žáků základních škol od škol­ního roku 2010/11 stále roste. Na druhý stupeň totiž stále míří předchozí silné populační ročníky odrážející rostoucí počet dětí narozených v letech 2002 až 2008. Za posledních pět let vzrostl počet žáků na 2. stupni o pětinu (65 tisíc).

Celkově dosáhl počet žáků na základních ško­lách v uplynulém školním roce nejvyšší hodnoty za posledních 15 let. Na konci září 2019 jich usedlo do školních lavic 953 tisíc, což je o 12 % a téměř 100 tisíc více než v roce 2014.

Ředitelé mnoha základních škol musejí již něko­lik let řešit problém, jak navýšit kapacitu školy, aby ji mohli navštěvovat všichni spádoví žáci. Na základě předchozího demografického vývoje lze konstatovat, že tento problém by v blízké budoucnosti neměl být pro většinu z nich již tak významný. Někteří začnou mít opačné starosti, resp. obdobné, jaké měli před dvaceti lety. V prvních zhruba deseti letech 21. století totiž počet žáků na základních školách výrazně klesal, a to rychleji, než činil výše popsaný nárůst posledních let. V porovnání se školním rokem 1999/00 navště­vovalo základní školy v roce 2009/10 o téměř 30 % méně žáků. V prvním desetiletí 21. století se počet žáků na základních školách v průměru každoročně snížil o 32 tisíc.

Nejvíc přibylo žáků v Praze a ve Středočeském kraji

Vývoj počtu žáků na základních školách popsaný výše však neprobíhal ve všech krajích stejně a i do budoucna lze předpokládat výrazné regionální rozdíly. Za posled­ních deset let vzrostl procentuálně nejvíce počet žáků v základních školách v Praze, a to téměř o polovinu ze 73 tisíc žáků ve školním roce 2009/10 na 109 tis. žáků ve školním roce 2019/20. Nejvyšší absolutní nárůst byl zaznamenán ve Středočeském kraji, kde počet dětí ve školních lavicích vzrostl o 39 tisíc (42 %). Tyto dva kraje se tak podílely téměř z poloviny na 159tisíco­vém (20%) celorepublikovém nárůstu počtu žáků na základních školách za posledních deset let.

V dalších krajích byl nárůst podstatně nižší a ni­kde to nebylo více než o čtvrtinu. Nejmenší nárůst byl zaznamenán v Moravskoslezském a Karlovarském kraji – v obou případech o 6 %. Karlovarský a Ústecký kraj jsou jediné, kde v posledním školním roce došlo k meziročnímu poklesu počtu žáků základních škol. A dá se předpokládat pokles i v následujících letech s tím, jak v těchto krajích klesá počet dětí v mateř­ských školách.

V některých obcích základky prořídly

I uvnitř jednotlivých krajů můžeme pozorovat velké rozdíly v tom, jak se často rozdílně v rámci jednotli­vých správních oblastí obcí s rozšířenou působností měnil počet žáků v základních školách. Zásadním zjištěním je skutečnost, že za posledních deset let nej­více vzrostly (o více než polovinu) počty žáků v širším zázemí hlavního města a částečně i Brna. Tento vývoj souvisí s rozvojem procesu suburbanizace v těchto oblastech.

Nadprůměrné nárůsty lze pozorovat i v případě některých dalších krajských měst nebo jejich nejbliž­šího okolí, jako jsou Plzeň, Pardubice, Olomouc, České Budějovice, Liberec, Jihlava či Hradec Králové. Počty žáků základních škol se zvyšují rovněž v průmyslových oblastech s nabídkou pracovních příležitostí, jako je například Mladá Boleslav. Tyto změny jsou ovlivněny přírůstkem obyvatelstva ve věku 6 až 15 let, a to nejen díky stěhování obyvatel v rámci našeho území, ale i ze zahraničí. Stěhování se daleko častěji týká právě osob v produktivním věku, které už děti mají nebo rodinu zakládají.

Naproti tomu existuje celá řada obcí s rozšířenou působností, v jejichž správní oblasti v tomto období došlo k poklesu počtu žáků základních škol. Jde o obce, ve kterých můžeme pozorovat poměrně výrazný úbytek celkového počtu obyvatel, často ve venkovských nebo příhraničních oblastech.

Změny v počtech žáků základních škol mezi roky 2009/10 a 2019/20 (%)

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

]]>
Počet vězňů klesá, české věznice i tak praskají ve švech https://www.statistikaamy.cz/2020/09/29/pocet-veznu-klesa-ceske-veznice-i-tak-praskaji-ve-svech Tue, 29 Sep 2020 16:11:00 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16382

Velikost vězeňské populace je často brána jako indikátor funkčnosti nastavení trestní politiky státu. V České republice se jedná o dlouhodobý problém.

České věznice prošly za posledních 30 let z hlediska počtu vězněných osob turbulentním vývojem. Po rozsáhlé amnestii z roku 1990, kdy meziročně poklesl počet vězněných osob v Česku o téměř dvě třetiny, počet vězněných osob každoročně rostl až do roku 1999, kdy bylo ve věznicích historicky rekordních 23 tisíc osob. V roce 2019 bylo u nás za mřížemi 21 048 osob, což po přepočtu na 100 tisíc obyvatel znamená, že máme druhou největší vězeňskou po­pulaci v rámci zemí Evropské unie.

Amnestie měly jen krátkodobý efekt

Po přechodném období poklesu mezi roky 1999 až 2002, kdy se počet vězňů snížil k 16 tisícům, jejich počty postupně rostly opět až k 23 tisícům v roce 2012 a kapacity českých věznic byly výrazně pře­kročeny. Zvyšovaly se především počty osob od­souzených k výkonu trestu odnětí svobody, zatímco počty obviněných (vazebně stíhaných) vykazovaly dlouhodobě spíše klesající tendenci nebo zůstávaly na stejné úrovni.

Zlom přišel v roce 2013, kdy v lednu tehdejší pre­zident Václav Klaus vyhlásil plošnou amnestii, na je­jímž základě bylo v průběhu roku z věznic propuštěno celkem 6 471 osob. Tím došlo k prudkému poklesu počtu vězňů. Od počátku roku 2014 však začal počet vězňů opět růst a vrcholu dosáhl v roce 2016 (22 481 vězněných osob). Od té doby mírně klesá až na 21 048 vězňů v roce 2019. I přesto byla průměrná ubytovací kapacita věznic v roce 2019 naplněna na 103,4 %.

Máme druhou nejvyšší míru uvězněných v Evropě

Při mezinárodním srovnání velikosti vězeňské populace má větší vypovídací hodnotu než absolutní čísla tzv. index vězeňské populace, tj. počet vězňů přepočítaný na 100 tisíc obyvatel daného státu. A Česko z takového srovnání nevychází vůbec dobře. Podle údajů z roku 2018 jsme s hodnotou 202 vězňů na 100 tisíc obyvatel byli v rámci EU na druhém místě, před námi byla pouze Litva (232 vězňů na 100 tisíc obyvatel). Nacházeli jsme se tak vysoce nad průměrem EU28, který v roce 2018 do­sáhl hodnoty 114 vězněných osob na 100 tisíc obyvatel. Na opačném konci žebříčku byl Kypr a tři severské země Finsko, Švédsko a Dánsko s počtem vězňů na 100 tisíc obyvatel v rozmezí mezi 52 na Kypru až 63 v Dánsku. Nelichotivou pozici Česka dokresluje i to, že v rámci celé Evropy jsme byli na šestém místě za Ruskem, Bě­loruskem, Tureckem, Gruzií a výše zmíněnou Litvou.

Jedná se o dlouhodobou situaci, která se příliš ne­lepší. Proti roku 2009 tento index dokonce vzrostl ze 197 na zmíněných 202 vězňů na 100 tisíc obyvatel. Maximální hodnoty indexu vězeňské populace (224 vězňů na 100 tisíc obyvatel) jsme dosáhli v roce 1999.

V mezinárodním srovnání si Česko nelichotivou pozici drží dlouhodobě, zmíněná amnestie v roce 2013 měla jen krátkodobý vliv. Díky ní jsme se posunuli na 8. místo v rámci unijních zemí, ale rychle jsme se vy­šplhali zpět k vrcholu žebříčku.

Při sledování vývoje tohoto ukazatele jsou na tom ale některé země EU ještě hůř. Například v Maďarsku mezi roky 2008 a 2018 vzrostl uvedený index o pětinu (ze 148 na 175 vězňů na 100 tisíc obyvatel) a u našich slovenských sousedů dokonce o čtvrtinu (ze 151 na 189 vězňů na 100 tisíc obyvatel).

Některé země naopak v uplynulé dekádě zazna­menaly značný pokles hodnoty indexu. K opravdu dramatickému snížení došlo ve dvou z pobaltských republik, a to v Lotyšsku (z 301,6 na 182,7) a v Eston­sku (z 272,8 na 195,3). K výraznějšímu snížení došlo také například v Bulharsku, Španělsku či Chorvatsku.

Počet vězněných osob v zemích EU na 100 tisíc obyvatel

Počet žen za mřížemi prudce roste

Česko rovněž patří k zemím, kde je za mřížemi ve srovnání s dalšími státy poměrně hodně žen. Ačkoliv v absolutních číslech mezi vězněnými osobami v Česku výrazně převažují muži, růst početního stavu vězeň­kyň je výrazně strmější. Za posledních 10 let se jejich počet zvýšil o polovinu, a to z 1 158 v roce 2009 na 1 746 v roce 2019. Na počet žen v celách neměla z dlou­hodobého hlediska vliv ani amnestie z roku 2013, po které jich za mřížemi zůstalo pouze 959. Zatímco počet mužských vězňů se do stavu před amnestií doposud zcela nevrátil, u žen byl na takřka stejném čísle do tří let od vyhlášení amnestie. Stav z roku 2019 představuje dokonce 81% nárůst oproti konci roku 2013. Roste tak i podíl, jaký ženy tvoří na celkové vězeňské populaci. Zatímco v roce 2009 ženy tvořily 5,3 % vězeňské po­pulace, v roce 2019 to bylo již 8,3 %.

Mezinárodní srovnání podílu žen na celkové vězeň­ské populaci je dostupné naposledy za rok 2018 pro 21 států EU. V tomto roce bylo v Česku ve vězení 1 644 žen, což představovalo 7,6 % vězeňské populace. Drželi jsme tak třetí místo v rámci srovnávaných zemí. Větší podíl na vězeňské populaci tvořily ženy jen v Lotyšsku (7,8 %) a ve Finsku (7,7 %). Naopak nejmenší podíl měly ženy v Dánsku (3,6 %) a v Bulharsku (3,2 %).

Ženy v českých věznicích; 2009-2019

Podíl vězňů cizí národnosti není velký

Otevřenost hranic vede k tomu, že v českých věznicích začaly růst počty vězňů dalších národností. Počet ci­zinců ve věznicích se významně zvyšoval především v letech 1993 až 1996, kdy dosáhl hodnoty 3 679 a je­jich podíl na celkové vězeňské populaci představoval 18 %. Příčinu je kromě zmíněného otevření hranic nutné hledat i v tom, že po rozdělení republiky byli Slováci nově zahrnuti mezi cizince. V posledních 10 letech se podíl cizinců na celkové vězeňské po­pulaci pohybuje pod 9 procenty. V roce 2019 tvořili cizinci 8,5 % z celkové vězeňské populace, v absolut­ních číslech jich bylo 1 794. V rámci zemí EU se však jedná o poměrně nízké číslo, například v sousedním Rakousku v roce 2017 tvořili cizinci více než polovinu vězeňské populace, k jedné třetině se podíl cizinců blížil v Itálii, Estonsku, Dánsku nebo Švédsku. Na druhé straně na Slovensku tvořili cizinci pouze 2,2 % všech vězňů a v Polsku dokonce jen 1,1 %.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

]]>
Razantní pokles kriminality i nehodovosti neměl dlouhého trvání https://www.statistikaamy.cz/2020/09/25/razantni-pokles-kriminality-i-nehodovosti-nemel-dlouheho-trvani Fri, 25 Sep 2020 08:00:00 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16374

Během vyhlášeného nouzového stavu došlo k citelnému poklesu intenzity dopravy, počtu nehod i registrované kriminality. V červnu již ale situace rychle směřovala k normálu.

Omezení související s vládními opatřeními ke zpo­malení šíření nemoci covid-19 citelně dopadla hlavně ve 2. čtvrtletí na řadu odvětví. Proměnila i tradiční formy práce. Především během období tzv. nouzo­vého stavu zásadně ovlivnila prostorové chování obyvatel i celkovou úroveň mobility. To se odrazilo mj. rovněž v nižší incidenci některých sociálně pa­tologických jevů – zejména registrované kriminality a dopravní nehodovosti.

Rychlý pokles výkonů v osobní dopravě

Předpokladem pro tento vývoj bylo citelné snížení mobility obyvatelstva, resp. pokles intenzity osobní i nákladní dopravy. Vyhlášení nouzového stavu s účinností od 12. března 2020, brzy následované faktickým uzavřením hranic, se rychle podepsalo na výkonech v dopravě. Dle dosud nejaktuálnějších údajů Ministerstva dopravy (MD) se v 1. čtvrtletí počet přepravených cestujících veřejnou autobuso­vou dopravou meziročně snížil o 19 %, v železniční dopravě o 17 % a odbavených cestujících na letištích v ČR ubylo 22 %. Naopak v některých segmentech nákladní dopravy (silniční, letecká) přepravní výkony ještě rostly. Pokles poptávky v osobní dopravě souvisel s uzavřením škol i většiny provozoven ve službách, omezením pohybu obyvatel i častějším využíváním práce na dálku. V nákladní dopravě se projevila jistá setrvačnost, neboť k uzavření některých významných průmyslových podniků došlo na sklonku března. Mimo to dočasně vzrostla potřeba distribuce např. zdravotnického materiálu.

Březnový zlom ve vývoji dopravy plasticky zachy­cují letošní údaje o výši vybraného, resp. předepsaného mýtného pro vozidla nad 3,5 tuny na dotčených ko­munikacích v ČR (1 307 km dálnic a 1 102 km silnic 1. třídy). Dle údajů MD a provozovatele mýtného systému klesl výběr ve 4. březnovém týdnu oproti 2. týdnu tohoto měsíce o 26 %, v úhrnu za celý měsíc ale stále mírně meziročně rostl. V dubnu meziroční pokles vrcholil (–19 %) a v květnu se zmírnil na –13 % (při postupném oživování nákladní dopravy a po­kračujícím hlubokém útlumu u autobusů). V červnu a červenci již výběr rostl o 6 až 7 % v souvislosti s po­kračováním rozvoje tranzitní dopravy. Výběr u ná­kladních dopravců z ČR se vrátil na úroveň z doby před propuknutím krize. Pro srovnání lze uvést, že v období od ledna do února rostl celkový výběr mýta o 8 %, což zhruba odpovídá navýšení vlivem rozšíření sítě zpoplatněných úseků (od ledna 2020 jich přibylo o 868 km u silnic 1. třídy a 35 km u dálnic).

Rekordně nízký počet těžce zraněných

Za 1. pololetí 2020 šetřila Policie ČR 45,3 tis. do­pravních nehod na pozemních komunikacích. Mezi­ročně jich o 13 % ubylo, čímž se zastavil mírný růst trvající předešlých pět let. Přestože počet osobních nehod, tj. těch, při nichž došlo k následkům na zdraví či k usmrcení lidí, klesl letos mírněji (o 10 %), bylo jich nejméně v historii samostatné ČR (8,5 tis.). To např. odpovídá dvěma třetinám úrovně z hlediska nehod nejhoršího období na konci 90. let. Přispěl k tomu hlavně příznivý vývoj u méně závažných nehod. K poklesu došlo i u těžce zraně­ných (na 809). Přestože jejich četnost bývá zpravi­dla v dalších měsících roku ještě mírně revidována (směrem nahoru), je zřejmé, že údaj z letošního po­loletí dosahuje minima ve sledované řadě od roku 1960 (např. proti pololetní hodnotě z roku 2003 je nižší o více než dvě třetiny). O život do 24 hodin po nehodě přišlo letos 225 lidí, což byla jedna z nej­nižších pololetních hodnot v dlouhodobé řadě. Na druhé stranu počet obětí nehod v posledním pěti­letí jen stagnoval. Taktéž jejich skladba z hlediska druhu účastníka dopravy nedoznala v tomto období citelnějších změn (mírně vybočilo jen 1. loňské pololetí s vyšším počtem úmrtí v osobních vozech kompenzovaným menším počtem obětí u chodců).

Nehodovost na minimu ve 12. až 14. týdnu

Je zřejmé, že nehodovost byla letos v 1. pololetí zá­sadně ovlivněna slabší intenzitou dopravy. V období od 11. do 20. týdne, jež pokrývá dobu trvání vy­hlášeného nouzového stavu, meziročně ubyla čtvr­tina všech nehod, pětina osobních nehod a šestina usmrcených osob. Ve zbylé části pololetí činil pokles nehod jen 5 až 6 % a jejich obětí dokonce mírně přibylo (+4 %). Nejméně práce měli dopravní poli­cisté ve 12. až 14. týdnu. Mírné zvýšení nehodovosti v 15. týdnu souviselo s velikonočními svátky. Z údajů provozovatele mýtného systému plyne, že pokles intenzity dopravy těžkých vozidel kulminoval právě v 15. týdnu, kdy byl proti období těsně před zavede­ním nouzového stavu nižší o téměř 40 % (u náklad­ních vozů), resp. téměř o 80 % (u autobusů). Ve druhé půlce dubna začaly obnovovat provoz významné prů­myslové podniky a s tím rostla i poptávka po nákladní dopravě. Od přelomu dubna a května se k normálu navracely i provozovny ve službách.

V květnu tak činil meziroční pokles nehod 14 %, v červnu pak jen 8 % a červenec byl již s loňskem téměř srovnatelný, což lze ale s ohledem na patrně vyšší výkony individuální osobní dopravy (vlivem častějšího využívání dovolených v tuzemsku) hodnotit spíše pozitivně.

Rychleji klesal počet typicky „městských“ nehod

Kromě celkového počtu se ale v 1. pololetí měnila i skladba nehod. Více se snížila nehodovost v obcích (–14 % meziročně) než mimo ně (–10 %). Hlubší pokles nastal u kolizí s účastí chodce (–25 %) či s vo­zidly MHD. Chodci zavinili o třetinu nehod méně, u nemotorových vozidel počty stagnovaly a u malých motocyklů dokonce mírně vzrostly. Z pohledu druhu komunikace klesla nejvíce nehodovost na dálnicích (–23 %) a také v největších městech, naopak na silni­cích 2. třídy (–9 %) a 3. třídy (–4 %) byl útlum menší. Celkem ubylo nehod ve všech krajích, především v Praze a Karlovarském kraji (shodně o 21 %) a ve středních Čechách (–16 %). V celé ČR citelně ubylo nehod zaviněných vozidly registrovanými v zahraničí (za pololetí –40 %, v červenci –28 %) a snížil se také počet nehod soukromých vozidel nevyužívaných k výdělečné činnosti (–10 %) a zejména využívaných k výdělečné činnosti (–21 %).

Počet všech dopravních nehod, osobních nehod, usmrcených a těžce zraněných v ČR v jednotlivých týdnech 1. pololetí

Registrované kriminality od konce recese ubývá

Za 1. pololetí 2020 registrovala Policie ČR 89,3 tis. trestných činů. Trend poklesu zjištěné kriminality pa­trný v Česku od konce poslední hospodářské recese tak pokračoval. Počet deliktů klesl ve srovnání se stej­ným obdobím roku 2013 bezmála o polovinu. I zde se výrazně projevil hlubší pokles kriminality během nouzového stavu (NS), kdy za některé skutky hrozily pachatelům vyšší než běžně udělované tresty. Zejména během prvních týdnů NS sehrálo roli i citelné ome­zení pohybu rezidentů, uzavření restaurací a většiny obchodů i samotných strach z nákazy. Dále působil dramatický úbytek turistů ze zahraničí. To vedlo k nižší koncentraci lidí v centrech měst i v prostřed­cích veřejné dopravy, ale také k častější obsazenosti bytů či objektů druhého bydlení. Na druhé straně delší pobyt lidí v obydlích i zvýšený stres z dopadů protipandemických restrikcí mohl být podhoubím pro růst jiných forem kriminality (domácí násilí), které se ale nemusely v tvrdých datech projevit.

Hlavní druhy registrované kriminality v ČR ve vybraných obdobích roku 2020 (%, rozdíl proti ročnímu průměru ze stejného období let 2015-2019)

Největší pokles u hospodářských deliktů a prostých krádeží
Zatímco v prvních dvou měsících roku kriminalita mírně rostla (+5 %), v březnu a dubnu činily me­ziroční propady cca 30 % a v květnu 20 %. Červen přinesl návrat k normálu (–3 %). V celém 1. pololetí ubyla osmina trestných činů, a to díky příznivému vývoji ve všech kategoriích. Nejvíce se snížila hos­podářská kriminalita (–19 %) a také prosté (hlavně kapesní) krádeže (–16 %). Uzavření hranic mohlo mít dopad i na snížení drogové kriminality (–15 %). Více bylo jen krádeží vloupáním (+4 %), kde se ale projevil vliv velmi nízké loňské základny (proti prů­měru z let 2015 až 2019 dosahoval letošní pokles 18 %). Např. vloupání do bytů a rodinných domků ubylo meziročně o desetinu, do víkendových chat o šestinu. Celková kriminalita klesla ve všech krajích, proti pětiletému průměru nejvíce v Praze (–26 %) a na Olomoucku (–23 %), nejméně v Karlovarském a Plzeňském kraji (shodně –9 %).

Změna počtu registrovaných trestných činů v krajích ČR (%, 1. pololetí 2020 / roční průměr za 1. pololetí let 2015-2019)

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

]]>
Krize zastihla domácnosti v silné kondici https://www.statistikaamy.cz/2020/09/24/krize-zasahla-domacnosti-v-silne-kondici Thu, 24 Sep 2020 08:00:00 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16359

Rok 2019 pro českou ekonomiku znamenal zvolnění ekonomického růstu. Pozici tahouna hospodářského růstu si díky solidně rostoucím příjmům udržely domácnosti. Nejistota ohledně dalšího ekonomického vývoje se ale zčásti promítla do struktury spotřeby.

V současné době je zrak veřejnosti upřen zejména na nejaktuálnější údaje o vývoji ekonomiky v průběhu koronavirové krize. Je to zcela pochopitelné, protože na úspěšném zotavení po bezprecedentním zastavení provozu ve velké části českého hospodářství závisí osudy mnoha lidí. Údaje ročních národních účtů za rok 2019, které byly publikovány na přelomu června a července, se tak pravděpodobně setkaly s menší pozorností než obvykle. Podávají nám ale důležitý obraz o stavu ekonomiky předtím, než vstoupila do nečekané krize.

Mzdový růst loni pokračoval

I v roce 2019 domácnosti čerpaly z růstu mezd a platů, které jsou samozřejmě jejich hlavním zdrojem příjmů. Celkem mzdy a platy vyplacené domácnostem do­sáhly 1 978,9 mld. Kč. Napjatá situace na trhu práce se loni mírně uklidnila a mzdová dynamika ve srovnání s lety 2017 a 2018 lehce zvolnila. Růst objemů mezd a platů vyplacených domácnostem ale stále činil po­měrně solidních 6,0 %. Byl to třetí nejvyšší přírůstek za posledních deset let. Zároveň ovšem domácnosti čelily vyššímu cenovému růstu než v předchozích letech. Navýšení cenové hladiny statků spotřebová­vaných domácnostmi dosáhlo 2,8 %. Výsledný re­álný růst mezd a platů tak činil 3,1 %, tedy nejméně od roku 2013.

K růstu celkových příjmů domácností loni po­měrně výrazně přispěly i hrubý smíšený důchod (meziroční nárůst o 29,5 mld. Kč) a hrubý provozní přebytek (+24,0 mld. Kč). Tyto ukazatele zachycují příjmy z podnikání drobných podnikatelů zařazených do sektoru domácností (HSD), hodnotu produkce domácností pro vlastní spotřebu a rovněž imputo­vané nájemné a poskytování služeb bydlení (HPP). Celkem tyto dva příjmy loni dosáhly 851,5 mld. Kč. V posledních třech letech je u nich patrné výrazné posílení dynamiky související s růstem cen nemovi­tostí. Ty přímo navyšují imputované nájemné, které vyjadřuje náklady vlastnického bydlení. Zároveň rostlo i nájemné, které mohly domácnosti požadovat při pronajímání svých nemovitostí.

Naopak jen malý vliv na růst příjmů domácností měly důchody z vlastnictví, které v českém prostředí nepatří k významným zdrojům. Loni jejich saldo tvořilo 5,1 % hrubého disponibilního důchodu do­mácností. Domácnosti obdržely 25,5 mld. Kč ve formě úroků a 49,3 mld. Kč jako rozdělované dů­chody společností. Ostatní důchody z investic činily 22,2 mld. Kč a renta 10,4 mld. Kč.

Rekordní růst přijatých sociálních dávek

Domácnosti v roce 2019 obdržely 734,4 mld. Kč ve formě sociálních dávek. Většinu z nich tvoří starobní důchody (loni to bylo 63,6 %). Uvedená částka se meziročně zvýšila o 49,1 mld. Kč, nejvíce od roku 2007 (tehdy došlo ke skokovému nárůstu rodičovského příspěvku). O loňské navý­šení se zasloužily zejména právě starobní důchody (+36,0 mld. Kč). Ostatní běžné transfery dosáhly 304,9 mld. Kč a zvýšily se o 23,8 mld. Kč.

Domácnosti také obdržely zboží a služby ve formě naturálních sociálních transferů (jde hlavně o zdra­votní a sociální péči, vzdělání, bydlení). Jejich hod­nota dosáhla 674,9 mld. Kč a meziročně se navýšila o 65,7 mld. Kč. Tuto položku táhly vzhůru mimo jiné rostoucí mzdové náklady v odvětvích s dominancí vládního sektoru, která služby obyvatelstvu poskytují.

Na druhé straně domácnosti odvedly 334,8 mld. Kč jako běžné daně z důchodů a jmění (nárůst o 25,8 mld. Kč). Jejich přírůstek byl slabší než v letech 2017 a 2018. Odvedené sociální příspěvky domácností po­sílily o 26,5 mld. Kč na 375,4 mld. Kč a 304,4 mld. Kč ve formě ostatních transferů (+26,5 mld.).

Hrubý disponibilní důchod, mzdy a platy (meziroční růst v %)

Hrubý disponibilní důchod domácností (meziroční změna v mld. Kč)

Nákupy dopravních prostředků poklesly

Výsledný hrubý disponibilní důchod domácností v roce 2019 dosáhl 3 008,6 mld. Kč a meziročně se zvýšil o 170,4 mld. Kč. Reálný přírůstek v roce 2019 činil 3,1 %, nejméně od roku 2016. Výdaje na koneč­nou spotřebu loni činily 2 670,3 mld. Kč. Meziročně se spotřeba poměrně silně zvýšila (+146,8 mld. Kč), a domácnosti tak pátým rokem výrazně podporovaly hospodářský růst.

Věcná struktura spotřeby ale odhalila, že nejvíce narůstaly výdaje na zbytné zboží, které nepředstavo­valo dlouhodobější zátěž pro rozpočet. Platilo to pro výdaje na odívání a obuv, které loni reálně vzrostly o 8,5 % (5,3 % v roce 2018). Zrychlila rovněž dy­namika výdajů na bytové vybavení (7,1 %, zejména přístroje a spotřebiče, kuchyňské potřeby, nářadí a podobně, méně pak nábytek). Nejvíce od roku 1996 se reálně zvýšily výdaje na rekreaci, kulturu a sport (8,1 %, posílení proběhlo napříč celou spotřební ka­tegorií, nejvíce zrychlil nákup zařízení a vybavení pro audio video a dále rekreačních a kulturních služeb).

Na druhé straně domácnosti pociťovaly nejis­totu ohledně budoucího ekonomického vývoje, což oslabovalo růst výdajů na statky dlouhodobé spotřeby. Reálně se tak propadly například nákupy osobních dopravních prostředků o 3,0 %, což byl největší za­znamenaný pokles v celé časové řadě. Rostoucí ceny pravděpodobně změnily i spotřební chování v oblasti bydlení a energií. Zde výdaje loni mírně reálně klesly (–0,2 %) a domácnosti reálně snížily svou spotřebu elektřiny, tepla, plynu a paliv o 2,1 %. Reálně o 1,3 % klesly také výdaje na nájemné z bytu. Výrazně rostla jen běžná údržba a opravy bytu (11,0 %).

Úspory rostly

Spotřeba domácností za růstem příjmů zaostávala, takže výsledné hrubé úspory domácností činily 376,5 mld. Kč a třetím rokem výrazně rostly (v loň­ském roce o 29,0 mld. Kč). Mírně se zvýšila i míra úspor (na 12,4 %). To je nejvíce od roku 2014. In­vestiční aktivita domácností loni rostla, ale ne tak silně jako v roce 2018. Nominální přírůstek dosáhl 26,8 mld. Kč. Výsledná míra investic činila 9,4 % a rovněž mírně narostla. Nad 10% hranicí ale byla míra investic naposledy v roce 2010. Podíl dispo­nibilního příjmu, který domácnosti investují, se tak nedostal k předkrizovým hodnotám ani po několika příjmově bohatších letech.

Na straně závazků domácností loni vzrostl objem půjček o 109,9 mld. Kč. Zvyšovaly se výhradně dlou­hodobé půjčky zahrnující zejména hypoteční úvěry (+112,4 mld. Kč). Naopak krátkodobou zadluženost domácnosti loni snížily o 2,4 mld. Kč. V aktivech na­rostl zejména objem oběživa a vkladů o 184,4 mld. Kč.

Domácnosti si rovněž pořídily účasti a podíly v investičních fondech ve výši 138,1 mld. Kč. Akcie a ostatní účasti z toho tvořily 69,3 mld. Kč a velmi podobná částka připadla na akcie a podílové listy investičních fondů (68,8 mld. Kč). Pojistné, pen­zijní a standardizované záruční programy (vklady na životní pojištění a penzijní připojištění) narostly o 46,4 mld. Kč. Čisté jmění domácností se loni zvý­šilo o 568,9 mld. Kč.

Meziroční změna výdajů na konečnou spotřebu domácností (mld. Kč), míra úspor a míra investic (%, pravá osa)

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

]]>
Silný růst spotřebitelských cen pokračuje https://www.statistikaamy.cz/2020/09/23/silny-rust-spotrebitelskych-cen-pokracuje Wed, 23 Sep 2020 08:00:00 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16355 Meziroční přírůstek spotřebitelských cen v červenci dosáhl 3,4 %. Dynamika tedy oproti květnu i červnu mírně zrychlila.

Česko tak setrvává výrazně nad průměrem EU, kde v červnu meziroční přírůstek cen dosáhl 0,8 %. Výrazné zpomalení, které v posledních několika měsících bylo možné pozorovat ve většině zemí EU, souviselo s pro­padem cen ropy. I v Česku v květnu z tohoto důvodu byl přírůstek spotřebitelských cen pod 3 % (tehdy se ceny dopravy propadly o 3,9 %). V červenci ale mezi­roční pokles cen dopravy zmírnil na 0,6 %.

Zrychloval růst cen alkoholických nápojů a ta­báku (v červenci 10,5 %). Zvýšená meziroční dy­namika je u této skupiny patrná už od počátku roku. Tehdy se ale projevil efekt předzásobení. Zatímco u alkoholických nápojů růst zrychlil už v lednu, ceny tabáku prudce zrychlily svůj nárůst až v květnu. Celkový meziroční růst spotřebitel­ských cen tak získal nový impulz, který překonal i vliv zpomalení dynamiky ve dvou důležitých skupinách – u potravin a nealkoholických nápojů a u bydlení a energií.

Meziroční růst cen vybraných druhů zboží (%)

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

]]>
Pohyb zboží přes hranice se v Evropě pomalu vrací do normálu https://www.statistikaamy.cz/2020/09/22/pohyb-zbozi-pres-hranice-se-v-evrope-pomalu-vraci-do-normalu Tue, 22 Sep 2020 08:00:00 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16351 Dle údajů Eurostatu meziroční pokles hodnoty vývozu zboží ve většině zemí EU v červnu výrazně zmírnil.

V úvodu je důležité poznamenat, že ukazatele Eu­rostatu zachycují fyzické toky zboží přes hranice jednotlivých členských států EU, přičemž se nemusí vždy jednat o uskutečněný zahraniční obchod, při kterém dojde i ke změně vlastnictví mezi rezidentem a nerezidentem. Zjednodušeně, údaje Eurostatu za­hrnují i kvazi-tranzity, a metodicky tedy odpovídají „neočištěným“ údajům, které ČSÚ publikuje pod po­jmem pohyb zboží přes hranice. Uvedené údaje tedy odpovídají harmonizovaným údajům Eurostatu, ale mohou se lišit od jednotlivých národních statistik.

Propad od března

Ekonomický propad, který přinesla opatření proti šíření koronaviru, velmi vážně zasáhl vývozce všude v Evropě. Přitom už ve druhé polovině loňského roku bylo patrné, že dynamika zahraničního ob­chodu zpomaluje, a v některých zemích dokonce hodnota vývozu klesala. Březen ale přinesl propad vývozu i dovozu v naprosté většině zemí EU. Kromě obvyklého ochlazení poptávky totiž mnohé podniky přistoupily k dočasnému omezení výroby nebo uza­vření provozů. K nejhlubšímu propadu došlo v průběhu dubna a května, kdy v naprosté většině zemí meziročně klesla hodnota exportu o desítky procent.

Prudké zlepšení v červnu

V červnu již bylo patrné oživení v průmyslu, které se samozřejmě promítlo do výsledků zahraničního obchodu. V některých zemích hodnota vývozu zboží dokonce meziročně rostla. Nejvíce na Kypru (15,8 %), v Irsku (12,6 %) a v Chorvatsku (4,5 %). Mírně ale rostl vývoz i v Polsku (2,2 %) a Rakousku (1,0 %).

Ve většině zemí byla hodnota exportu zboží stále pod úrovní června 2019. Nejvíce se vývoz propadl na Maltě (–38,6 %), ve Francii (–18,8 %, v květnu to ale bylo –41,9 %) a ve Finsku (–16,2 %, v květnu –30,9 %). Česko patřilo také k zemím, kde po velmi vážném propadu nastalo zlepšení. Podle údajů Eurostatu u nás v červnu hodnota exportu meziročně klesla o 2,4 % (v dubnu to bylo –37,2 % a v květnu –29,1 %).

Pro další ekonomický vývoj bude přitom důležitá rovněž prosperita našich nejbližších sousedů. Jak bylo uvedeno výše, Polsko i Rakousko patřily k několika zemím, kde vývoz mírně rostl. Pro nás klíčová ně­mecká ekonomika vykázala pokles exportu o 9,3 % (sedmý nejvyšší v EU). Na Slovensku, kde dubnový a květnový pokles patřil k nejvážnějším, se v červnu hodnota vývozu snížila o 1,0 %.

Meziroční růst hodnoty vývozu zboží v zemích EU (červen, %)

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

]]>
Sčítání 2021 – Ing. Marek Rojíček, Ph.D. https://www.statistikaamy.cz/2020/09/21/scitani-2021-ing-marek-rojicek-phd Mon, 21 Sep 2020 08:00:00 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16348

Jak dlouho a proč se vlastně sčítáme? Odpovídá Ing. Marek Rojíček, Ph.D., předseda Českého statistického úřadu.

]]>
Český kapr v evropské statistice https://www.statistikaamy.cz/2020/09/18/cesky-kapr-v-evropske-statistice Fri, 18 Sep 2020 08:00:00 +0000 https://www.statistikaamy.cz/?p=16342 Pro mnohé z nás je Česká republika proslulá svým chovem ryb, obzvláště kapra obecného. Nakolik tomuto obecnému povědomí odpovídají statistická data?

Výše vyslovený názor lze rozhodně podpořit faktem, že tradice chovu ryb v České republice sahá několik set let do historie. Podle údajů Rybářského sdružení České re­publiky pocházejí první údaje o produkčním rybářství v českých zemích z konce 13. století, kdy bylo z rybníků o rozloze přibližně 10 tisíc ha vyloveno ročně 200 až 300 tun ryb; jednalo se o kapry a štiky ve vyrovnaném poměru. K velkému rozmachu českého ryb­níkářství došlo na konci 15. a začátku 16. století, kdy bylo vybudováno 25 tisíc nových rybníků. Jejich rozloha dosáhla 100 tisíc ha a ročně bylo vyloveno asi 4 až 6 tisíc tun ryb, mezi nimiž převládal kapr. Od konce 16. století se vý­měry rybníků snižovaly na současných 41 tisíc hek­tarů a produkce ryb až do 60. let 20. století taktéž nepře­sáhla uvedenou hodnotu.

Kapr je na špici

V roce 1950 činila celková produkce trž­ních ryb v Československu podle databáze Organizace pro výživu a zemědělství OSN (Food and Agricul­ture Organisation of the United Nations; dále FAO) 3 950 tun, z toho 3 000 tun připadalo na kapra obec­ného. Poté začala produkce stoupat a v roce 1992 již bylo vyloveno 24 135 tun ryb, z toho 20 198 tun kapra. V období po rozdělení Československa v roce 1993 dosáhla produkce v České republice 17 812 tun kapra a 20 242 tun ryb celkem. V roce 2018 podle údajů Rybářského sdružení ČR to bylo 18 430 tun kapra a 21 751 tun ryb celkem. Podíl kapra na celkové pro­dukci ryb v České republice se dlouhodobě pohybuje okolo 84 až 88 %. K dalším hospodářsky význam­ným druhům ryb patří pstruh duhový, tolstolobik bílý a tolstolobik (též tolstolobec) pestrý, amur bílý a siven americký.

Přesuneme-li se o úroveň výše ke statistice rybářství celé Evropské unie, ocitne se Česká repub­lika spolu s Polskem v po­zici dvou nejvýznamnějších producentů kapra obec­ného. V roce 2017, kdy bylo v České republice z akvakul­tury vyloveno 18 460 tun kapra, tvořil náš podíl na cel­kové unijní produkci 28,2 %; Polsko bylo na druhém místě s 25,8 % (16 851 tun) a na třetím místě skončilo Maďarsko s 18,7 % (12 240 tun). Celková produkce kapra obecného v EU28 v roce 2017 činila 65 412 tun. Je však nutné mít na paměti, že data o pro­dukci jak kapra, tak i dále zmíněných nadřazených kategorií nejsou za některé státy Unie publikována na­příklad z důvodu ochrany individuálních údajů. Stále se zvyšující počet zemí, jež své údaje poskytují pouze jako důvěrné, byl také důvodem k tomu, že v tomto článku jsou použity údaje Eurostatu za rok 2017 coby kompromis mezi aktuálností a rozsahem dat.

Produkce ryb v České republice (tis. tun ž. hm., 2018)

Produkce ryb v akvakultuře v EU28 (tis. tun ž. hm., 2017)*

Lososů a pstruhů je víc

Budeme-li hodnotit veškerou produkci ryb, pak bylo v Evropské unii (bez Lucemburska, jehož produkce ryb nedosahuje prahových hodnot pro povinnost za­sílat data do Eurostatu) v roce 2017 vyloveno z akva­kultury celkem 739 066 tun ryb, z nichž bylo 501 089 tun ryb sladkovodních a tažných (podle klasifikace FAO používané i Eurostatem se mezi tažné ryby řadí například pstruh a siven, ale také losos). Z tohoto množství sladkovodních a tažných ryb pocházelo z České republiky pouhých 21 685 tun, tj. 4,3 %. I tak ovšem mezi evropskými producenty zaujímáme šesté místo. Zdaleka nejvýznamněji přispívá k evropské akvakultuře sladkovodních a tažných ryb Velká Bri­tánie se 40,6% podílem na celkové produkci EU28 (203 660 tun), za ní následují Francie (44 302 tun; 8,8 %), Itálie (39 670 tun; 7,9 %), Polsko (35 418 tun; 7,1 %) a Dánsko (31,913 tun; 6,4 %). Vezme­me-li v úvahu chov všech druhů ryb, stále zůstává největším producentem Velká Británie s 203 737 tunami (27,6 %). Významnými hráči jsou také Řecko (106 166 tun; 14,4 %) a Španělsko (70 596 tun; 9,6 %).

Česká republika se s 2,9 % řadí na celkové osmé místo. Z výše uvedené pozice Velké Británie vyplývá, že po jejím vystoupení z Evropské unie podíl České repub­liky i při zachování současných objemů produkce akvakultury výrazně vzroste.

Podíváme-li se na strukturu druhů ryb chovaných v akvakultuře, je kapr třetí nejčastěji chovanou rybou mezi sladkovodními a tažnými druhy a pátým nejčas­těji produkovaným rybím druhem celkem. První místo zaujímá v obou případech losos atlantský, jehož bylo v celé Evropské unii v roce 2017 vyloveno 209 270 tun. Jeho produkci však Eurostat publikoval pouze za 5 států, jimž vévodí Velká Británie (90,7 % celkové produkce lososa). Následují Irsko (8,8 %), Dánsko, Polsko a Špa­nělsko (dohromady méně než 1 %). V této souvislosti nelze opomenout význam Norska, které, ač není členem Evropské unie, také poskytuje Eurostatu svá statistická data. Norská produkce lososa v roce 2017 činila 1 236 353 tun, tj. téměř šestinásobek celkové produkce EU28.

Druhým nejvýznamnějším druhem – opět pro obě kategorie – je pstruh duhový, jehož bylo v roce 2017 v EU28 vyprodukováno 180 909 tun.

Tento druh je na rozdíl od lososa uváděn ve statis­tikách 22 států EU28, přičemž největší podíl na jeho chovu mají Francie (19,3 %), Itálie (19,0 %) a Dán­sko (16,9 %). Česká republika, ačkoli je v ní pstruh duhový druhou nejčastěji chovanou rybou, přispívá k evropské produkci pouze 0,3 %.

Bereme-li v úvahu všechny druhy ryb v akva­kultuře, pak se v celkové produkci před kapra obecného dostanou ještě mořan zlatý zvaný též pražma královská (94 936 tun v roce 2017) a moř­čák evropský, v České republice prodávaný pod názvem mořský vlk (79 022 tun v roce 2017). Tyto dva druhy jsou chovány v jihoevropských státech, především v Řecku (58,9 % a 56,0 %) a Španělsku (17,9 % a 22,3 %).

Ve světě vede amur
Závěrem se – poněkud v rozporu s názvem článku – podíváme ještě o úroveň výš na celosvětovou produkci ryb v akvakultuře. Podle databáze FAO bylo v zemích poskytujících svá data pro akvakulturu v roce 2017 vy­loveno celkem 53 403 tisíc tun ryb a Česká republika k této hodnotě přispěla 0,04 %. Nejčastěji chovaným druhem na světě je amur bílý, jehož produkce v roce 2017 činila 5 519 tisíc tun (10,2 % celosvětové produkce ryb) a jehož chov je z 96,9 % soustředěn v Číně. Kapr je celosvětově čtvrtým nejčastěji chovaným rybím dru­hem a jeho produkce v roce 2017 činila 4 129 tisíc tun s podílem České republiky 0,4 %. Největším světovým producentem kapra je opět Čína s téměř tříčtvrtino­vým (72,8%) podílem na jeho celosvětové produkci.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

]]>