Nominální, nebo reálný růst?

Hodnota ukazatele může růst jen proto, že rostou ceny, ale reálně na tom lépe nejsme. Když sníme jednu hrušku, která stála 10 Kč, a druhý den si koupíme stejně velkou a dobrou hrušku, ale za 20 Kč, pak jsme utratili více, ale v žaludku máme zase jen tu jednu hrušku. Vidíte? Vyšší útrata nemusí znamenat (reálně) více jídla. Proto jsou (makro)ekonomové a s nimi i statistici doslova posedlí odhadem tzv. reálného růstu (nebo poklesu samozřejmě, ale zjednodušme si terminologii a používejme jen „růst“). Sledovat vývoj (makro)ekonomických ukazatelů v čase (např. HDP, průmyslové či stavební produkce) totiž může být ošemetné, pokud neodstraníme cenové změny. Zkusme si vše vysvětlit na jednoduchém příkladu.

Ekonomické ukazatele bývají obvykle zachycovány v korunách, v tisících či milionech (na řádu ale nezáleží). Důležité je, že jde o peněžní vyjádření hodnoty v určité měně (tzv. v nominálním vyjádření). To má jednu velkou výhodu – v korunách můžeme sčítat hrušky a jablka. To v kusech (či kilogramech) nejde nebo to nedává příliš smysl. U hrušek a jablek ještě můžeme hovořit o ovoci (1 hruška + 1 jablko = 0,5 kg ovoce), ale tím to končí. Co když potřebujeme sečíst hrušky a traktory (1 hruška + 1 traktor = 4 600,25 kg)? To nám mnoho neřekne. Hrušky a traktory můžeme (smysluplně) sčítat pouze v korunách (tj. nominálně).

Na druhé straně, jak už jsme řekli, nevýhodou ukazatele v korunách je jeho problematické porovnání v čase, protože do něj může promlouvat nejen vývoj objemu (například počet kusů hrušek), ale i cenový vývoj. Uveďme ilustrativní příklad. Představme si, že naše rodina nakupuje pouze hrušky. V prvním roce snědla 1 kg hrušek a koupila jej za 100 Kč. Ve druhém roce snědla 2 kg (stejných) hrušek, ale každý kilogram stál 150 Kč. Jeden rok jsme tedy utratili 100 Kč (1 kg krát 100 Kč), druhý rok 300 Kč (2 kg krát 150 Kč). Tato útrata je tzv. nominální hodnotou naší spotřeby.

Jak vzrostla spotřeba naší rodiny? Pokud jde o její nominální růst (někdy též označovaný jako růst v běžných cenách), zjistíme, že se ztrojnásobila (300 Kč / 100 Kč = 3,0). Na druhé straně ale víme, že jsme snědli 2 kg hrušek, zatímco rok předtím jen 1 kg. Fakticky tedy byla naše spotřeba pouze dvojnásobná (2 kg / 1 kg = 2,0). Vidíte? Nominálně (v peněžním vyjádření) spotřeba vzrostla 3krát, ale reálně jsme snědli jen 2krát více hrušek. Je patrné, že porovnání nominálních hodnot nevede k odpovědi, o kolik bylo skutečně hrušek snědeno více. Důvodem je samozřejmě změna ceny ze 100 Kč na 150 Kč mezi dvěma roky, tj. ceny vzrostly 1,5krát (150 Kč děleno 100 Kč). Čili nominální růst naší spotřeby (ze 100 Kč na 300 Kč) je vyvolán nejen růstem množství snědených hrušek (z 1 kg na 2 kg), ale také růstem ceny za jeden kilogram (ze 100 Kč na 150 Kč). Jinými slovy, a to je důležité si zapamatovat, nominální růst (3,0) lze rozložit na reálný růst (2,0) a růst cen (1,5). Matematicky je tento vztah následující: reál­ný růst (2,0) krát cenový růst (1,5) rovná se nominální růst (3,0).

V našem případě bylo vše velmi jednoduché, v praxi to ale tak snadné nebývá. Makroekonomické ukazatele obvykle zahrnují mnoho různých položek, které nelze sčítat jinak než právě v korunách (například hrušky a traktory). Navíc je pro statistiky určitě jednodušší zjistit celkové výdaje domácností, než se lidí ptát, kolik čeho a za jakou cenu nakoupili. Stejně tak je snazší získat informace od podniků o celkové produkci v korunách, než se ptát, kolik čeho vyrobily a za jakou cenu. Ukažme si na našem zjednodušeném příkladu dva postupy, jak je reálný růst obvykle odhadován.

Než se do toho ale pustíme, dovolte krátkou, avšak důležitou terminologickou odbočku. Vedle pojmu „reálný růst/pokles“ se v praxi používají i termíny „objemové indexy“ nebo „vývoj ve stálých (či srovnatelných) cenách“. Všechny tyto pojmy znamenají totéž – očištění ukazatele od vlivu změny cen.

A teď již k první metodě odhadu reálného růstu: přecenění do cen referenčního roku. Tato metoda spočívá v tom, že předstíráme, že se ceny mezi roky nezměnily, a pak snadno vypočteme reálný růst. Prostě se tváříme, jako kdyby v druhém roce byly ceny stejné jako v prvním. Pokud by 1 kg hrušek stál i v druhém roce 100 Kč, pak by byla naše spotřeba v druhém roce 200 Kč (2 kg za 100 Kč), nikoliv 300 Kč. Díky tomuto přecenění máme v obou letech spotřebu oceněnou stejnými cenami (tj. vyloučili jsme změny cen) a můžeme ji porovnat: 200 Kč / 100 Kč = 2,0. Čili spotřeba po vyloučení cenových změn vzrostla dvakrát. Díky znalosti počtu snědených kilogramů jsme toto už samozřejmě věděli, ale kdybychom k hruškám přidali traktory, už to tak očividné nebude a tato metoda nám pomůže.

Druhá cesta k odhadu reálného růstu už byla v podstatě zmíněna výše. Stačí využít znalosti toho, že nominální růst je možné rozložit na reálný růst a růst cen. Když z 3násobného nominálního růstu spotřeby odstraníme 1,5násobný růst cen, získáme reálný růst spotřeby: 3,0 / 1,5 = 2,0. Tato metoda vyžaduje mnohem méně vstupních informací než metoda předchozí (nepotřebovali jsme ani počet kilogramů, ani jejich ceny – stačí znát celkovou útratu v obou letech a cenový vývoj hrušek).

Způsobů výpočtu reálného růstu ukazatelů je samozřejmě více, ale stále se točí kolem toho, co jsme si zde řekli (více si k tématu řekneme na stranách 86–93). A když se to vezme kolem a kolem, uživatel ani jednotlivé způsoby znát nemusí. Stačí, když bude chápat rozdíl mezi reálným a nominálním růstem. Zemědělec také nemusí rozumět převodovce traktoru, aby vyoral brázdu. Důležité je, aby k tomu nepoužíval parní válec…