Kapitola 03 Co je dobré vědět o ukazatelích

Ostře sledovaná mzda – průměr a medián

Průměrná mzda je jedním z nejsledovanějších statistických ukazatelů. Zároveň však patří mezi ty nejčastěji nepochopené. Na druhé straně zde máme medián mezd. Je mu věnována menší pozornost, a přitom je tento odstrkovaný bratříček právě tím, co si mnozí (mylně) představují pod pojmem průměr. O čem oba ukazatele vypovídají a jaký je mezi nimi rozdíl?

Začněme s průměrnou mzdou. Při jejím výpočtu potřebujeme méně informací než v případě mediánu. To platí obecně o jakémkoliv průměru. Díky tomu je relativně snadno a rychle vypočtený. Ovšem cenou za tuto jednoduchost je jisté omezení jeho interpretace, s nímž musejí uživatelé počítat. K výpočtu průměrné mzdy stačí pouze data o tom, jaké měly firmy celkové mzdové náklady a kolik měly zaměstnanců. Nechme teď stranou další náklady práce, jako jsou například sociální a zdravotní pojištění, které musí zaměstnavatel za zaměstnance odvádět, ostatní osobní náklady nebo třeba různé benefity, které mohou zaměstnanci čerpat (například masáž nebo osobní automobil). Hovořme zjednodušeně o hrubé měsíční mzdě.

Bohatý neznamená nejlépe placený!

Řekněme například, že podnik má 5 zaměstnanců (na plnou pracovní dobu) a celkové mzdové náklady činí 200 tis. Kč. Průměrná mzda je v takovém případě 40 tis. Kč (200 děleno 5). Taková částka ale může téměř všechny zaměstnance podniku šokovat a řeknou si, tak tohle někdo spočítal špatně… Nespočítal! V průměru opravdu každý zaměstnanec dostal 40 tis. Kč. Problémem průměru ale je, že nezohledňuje rozdělení mezd uvnitř podniku. Neříká nic o tom, kolik lidí má mzdu nad průměrem a kolik pod ním. Představa, že průměr je zhruba někde uprostřed, je mylná. Pokud budou v podniku zaměstnanci, kteří pobírají extrémně jinou mzdu, ať už hodně nízkou, či vysokou, průměr je jimi výrazně ovlivněn.

Ostře sledovaná mzda – průměr a medián

Ukazatelem mezd, který rozdělí zaměstnance na dvě stejně početné skupiny, jednu nad a druhou pod, je medián mezd. K jeho odhadu však potřebujeme znát informace o mzdách jednotlivých pracovníků v podniku a to nebývá tak snadné zjistit. Řekněme, že v našem podniku má 1. technik mzdu 30 tis. Kč, 2. technik 35 tis. Kč, vrátný 15 tis. Kč, ekonom 20 tis. Kč a hlavní konstruktér dostává 100 tis. Kč měsíčně. Medián zjistíme tak, že si mzdy všech zaměstnanců srovnáme podle velikosti (od nejmenší po největší) a nalezneme tu, která je rozdělí na dvě stejně početné skupiny. V našem případě je mediánem mzda 1. technika (30 tis. Kč), protože vzestupně máme mzdy srovnány takto: vrátný (15 tis. Kč), ekonom (20 tis.), 1. technik (30 tis.), 2. technik (35 tis.), konstruktér (100 tis.). Dva zaměstnanci (vrátný a ekonom) mají mzdu menší než 1. technik a dva zaměstnanci (2. technik a konstruktér) vyšší než 1. technik. Medián je tedy 30 tis. Kč, zatímco průměr, výrazně ovlivněný extrémně vysokou mzdou konstruktéra, je mnohem vyšší (40 tis. Kč).

Průměr nemůže za to, že není přesně uprostřed…

Takovýto vztah mezi průměrnou mzdou a mediánem mezd bývá obvykle i v celé ekonomice. Průměrná mzda je ovlivněna směrem vzhůru vysokými příjmy méně početné skupiny pracujících (a zároveň nízké mzdy jsou zespodu omezeny minimální mzdou). Proto zhruba dvě třetiny zaměstnanců pobírají mzdu nižší než průměr. Takový už je průměr. Nelze jej vinit z toho, že by byl špatně. Nabízí prostě uživatelům rychlou informaci o úrovni mezd, neodpovídá však na všechny jejich otázky. Proto statistika nabízí i medián (a další ukazatele mzdového rozdělení, o nichž si povíme v následující kapitole).

Předchozí článekNespojujme nespojitelné
Další článekRozvětvená rodina kvantilů

Tereza Košťáková:
O složitém jednoduše