Zaostřeno na ženy, na muže

Mezi základní principy demokratického státu patří požadavek vytvářet všem jeho občanům rovné příležitosti k uskutečnění jejich životních aspirací, a to bez ohledu na fakt, zda je daný občan ženou či mužem. Statistické údaje zde mohou sloužit dvojím způsobem: zaprvé jako podklad pro navrhování příslušných opatření, jako opora pro rozhodování vlády ČR a zákonodárců, zadruhé pak jako popis a kontrola toho, jak se daří princip rovných příležitostí obou pohlaví naplňovat v praxi.
Vydáním publikace mimo jiné ČSÚ plní ustanovení bodu 7.3 usnesení vlády č. 456/2001 ze dne 9. května 2001 Aktualizace opatření o plnění priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen, kterým vláda ČR uložila ČSÚ pravidelné publikování statistických dat o ženách a mužích.

Údaje končí rokem 2014

Letošní vydání publikace Zaostřeno na ženy, na muže přináší aktualizované statistické informace získané ze statistických šetření v časové řadě, jež končí zpravidla rokem 2014. Stejně jako v minulém ročníku v publikaci nalezneme ve všech kapitolách vybrané tabulky mezinárodního srovnání. Kromě aktualizace časových řad došlo i k některým dalším změnám. Některé tabulky byly upraveny či přidány, jiné vypuštěny, v některých případech byla změněna a doplněna metodika k prezentovaným údajům. Zejména v kapitole Zdraví došlo k redukci datových výstupů, neboť některé údaje nebyly k dispozici. Změny v metodologii se potom dotkly kapitoly Práce a mzdy. Ročenka Zaostřeno na ženy, na muže 2015 přináší mimo jiné nové tabulky za mezinárodní srovnání. Podívejme se tedy na některé oblasti právě z hlediska geografického.

Závažná deprivace v oblasti bydlení

Ukazatel závažné deprivace v oblasti bydlení vyjadřuje podíl osob v domácnostech, kde se vyskytují problémy v bydlení (přelidněnost domácnosti spolu s minimálně jedním z následujících znaků: prosakující střechou, chybějící vanou nebo sprchou i WC v bytě, nedostatkem světla v bytě) na celkovém počtu osob.
Ženy i muži v České republice vykazují o něco málo lepší poměry, než představuje průměr za evropskou osmadvacítku. Zde je deprivováno zhruba pět procent žen i mužů v celé populaci. V České republice pak touto deprivací trpí 4,1 % žen a 3,8 % mužů. Podobně jako Česká republika jsou na tom ještě například Slovensko nebo Rakousko. Nejlepší situace v oblasti bydlení byla zjištěna na severu Evropy, ve Finsku, v Nizozemsku či v Belgii. Naproti tomu některé středoevropské a východoevropské země – Lotyšsko, Maďarsko a Rumunsko – vykazují deprivaci poměrně značnou. Maďarsko navíc od roku 2010 na hodnotách okolo 17 % stagnuje a nedochází zde ke klesajícímu trendu jako například v Polsku. V Rumunsku bylo v roce 2003 v oblasti bydlení deprivováno 22 % žen a 24 % mužů.
Ve většině zemí je zjištěná deprivace v oblasti bydlení u obou pohlaví víceméně shodná. V Rumunsku a v Lotyšsku byla deprivace u mužů o zhruba 1,5 p. b. vyšší než u žen.

Smrtelné pracovní úrazy

Smrtelné pracovní úrazy postihují zejména muže. Je to dáno tím, že muži vykonávají častěji těžká a nebezpečná zaměstnání, při nichž může dojít k vážné újmě na zdraví včetně smrtelných zranění.
Smrtelný pracovní úraz je definován jako úraz, který vede ke smrti oběti během prvního roku od nehody. Současně je třeba si uvědomit, že v jednotlivých zemích se tato doba liší: ten samý den (Nizozemsko), do 30 dnů (Německo), během 1,5 roku (Španělsko), žádný limit není stanoven v Belgii, Řecku, Francii, Itálii, Lucembursku, Rakousku, Švédsku a Norsku.
Průměr za evropskou osmadvacítku představuje 0,3 smrtelných pracovních úrazů na 100 tis. žen a 3,8 smrtelných pracovních úrazů na 100 tis. mužů.
Česká republika zaznamenala na 100 tis. žen pouze 0,1 a na 100 tis. mužů 4,8 smrtelných pracovních úrazů.
Nejlepší situací v oblasti pracovních úrazů se v roce 2012 (kdy jsou data za mezinárodní srovnání k dispozici) mohly pochlubit státy: Nizozemsko, Švédsko a Německo. Naopak situace v Lotyšsku, Litvě či Rumunsku je značně neutěšená. Na 100 tis. mužů zde připadá více než 10 smrtelných pracovních úrazů. Nejvíce jsou smrtelnými úrazy ohroženy ženy v Litvě (0,8 smrtelných pracovních úrazů na 100 tis. žen).

Oběti znásilnění

Oběti znásilnění jsou z drtivé většiny ženy. Ale ani znásilnění mužů není jevem ojedinělým. U následujícího mezinárodního srovnání se vychází z klasifikace ICCS UNDOC (International Classification of Crime for Statistical Purposes, United Nations Office on Drugs and Crime). Než přejdeme k samotným číselným údajům, uvědomme si, že jednotlivé státy se liší mírou zjištěných případů. Některé země, kde to vypadá, že ke znásilnění tolik nedochází, mohou ukrývat celou řadu nenahlášených případů. Mezi státy, kde je třeba počítat s latentními případy znásilnění, se řadí i Česká republika.
Například ve Švédsku je již několik let vyvíjena snaha přimět oběti, aby znásilnění hlásily. A zajistit takové podmínky, jež pro ně nebudou dehonestující. Najdeme zde zákony, které definují znásilnění v širším kontextu. Za jedno znásilnění počítají jeden akt sexuálního násilí, zatímco v jiných zemích budou ženu, kterou několik let znásilňoval její manžel, počítat jako jeden případ. Toto bychom samozřejmě v případě mezinárodního srovnání měli zohlednit.
K zemím, kde na 100 tis. žen připadá nejméně znásilněných, patří Portugalsko, ale i Bulharsko nebo Maďarsko. V České republice, Dánsku či Švýcarsku připadalo v roce 2013 na 100 tis. žen více než deset znásilněných. Nejvyšších hodnot dosahovaly severské země (Finsko, Norsko). V Norsku v roce 2013 připadlo 40 znásilněných na 100 tis. žen a dvě znásilnění na 100 tis. mužů. V ostatních evropských zemích jsou údaje za znásilněné muže zcela zanedbatelné.
Na příkladu statistik za znásilnění vidíme jednu věc. Země s nejvyšší hodnotou negativního jevu nemusí patřit ke státům, kde tento jev způsobuje největší problémy. Aneb je velice důležité, jak (ne)funguje celá škála dalších důležitých věcí, kam se v případě znásilnění mj. řadí důvěra v policii a míra nahlašování trestných činů.
Více na ZDE.