Vyspělost zemí lze měřit i počty dárců krve

VYDÁNÍ: 11-12/2016
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Podle Světové zdravotnické organizace se každoročně uskuteční více než 110 mil. dárcovských odběrů krve. Zhruba polovina z nich je v rozvinutých zemích, kde žije necelá pětina světové populace.

Světová zdravotnická organizace (WHO) eviduje v 176 zemích téměř 13 tis. transfuzních stanic, ve kterých je možné darovat krev. Jejich rozložení ve světě je však značně nerovnoměrné.
Medián počtu odběrů v jednotlivých transfuzních centrech se významně liší podle ekonomické vyspělosti států. Zatímco v nízko a středněpříjmových zemích připadá na jednu transfuzní stanici 5,4 tis. odběrů ročně, ve vysokopříjmových může polovina tranfuzních center počítat s nejméně 16 tis. odběry za rok.
V polovině ekonomicky vyspělých zemích připadá na tisíc obyvatel méně než 33 dárcovských odběrů za rok, ve středněpříjmových je to necelých 12 odběrů a v nízkopříjmových regionech přijde darovat krev pouze pět osob z tisíce. Tato nerovnováha pak pochopitelně působí na dostupnost krve a transfuzních přípravků v jednotlivých částech světa.

Kdo dostává krevní transfuze

Jednotlivé země se liší i podle toho, komu jsou častěji krevní transfuze a transfuzní přípravky poskytovány.
Ve vyspělých zemích jsou nejčastějšími příjemci osoby starší 65 let, připadají na ně více než tři ze čtyř (76 %) transfuzí. Většinou se jedná o podpůrnou léčbu v kardiovaskulární a transplantační chirurgii. Krev bývá darována při rozsáhlých poraněních osob. Využívá se též v terapii lidí, kteří trpí různými druhy rakoviny.
V nízkopříjmových zemích připadají téměř dvě ze tří (65 %) transfuzí na děti mladší pět let. Nejčastěji se jedná o léčbu anémie nebo o komplikace při porodu.

S plnou krví je třeba zacházet efektivně

Zajímavé je porovnání, jak země využívají darovanou krev. Obecně platí, že při transfuzích je výhodnější nepoužívat tzv. plnou krev, ale pouze její jednotlivé složky. To znamená koncentráty krevních destiček nebo červených krvinek, krevní plazmu či kryoprecipitát. V nízkopříjmových zemích se však plná krev daruje v nadpoloviční většině případů (57 %), ve středněpříjmových ve 22 % a ve vysokopříjmových regionech se používá zcela výjimečně, pouze ve čtyřech procentech případů.

Bez dárců není krve

Krev nelze uměle vyrobit. Získává se výhradně od dárců. Naštěstí stále větší podíl mají osoby, které ji poskytují bezplatně. Ve vyspělých zemích představují většinu, avšak i v méně vyspělých regionech se jejich zastoupení zvyšuje. Důležitý je přitom předpoklad, že lidé, kteří nejsou při darování krve motivováni finanční odměnou, mají výrazně menší zájem zatajovat některé skutečnosti o svém zdravotním stavu. V České republice může darovat svou krev každý zdravý muž či žena ve věku 18–65 let. Další podmínkou je tělesná hmotnost nad 50 kg v případě odběru krve, resp. nad 60 kg v případě odběru plazmy nebo krevních destiček – zde ještě platí podmínka úspěšného absolvování dvou odběrů plné krve. Odkazy na pracoviště transfuzní služby v ČR nalezte ZDE.

Krev se musí testovat

Podle doporučení WHO je standardem, že veškerá odebraná krev by měla být testována na přítomnost viru HIV, žloutenku typu B i C a syfilis. Přesto se tomu tak neděje vždy, a to především v zemích s nižším hygienickým standardem, kde se místy až u kaž­dého 10. odběru opomíjí testování na přítomnost žloutenky typu B. Více ZDE.

Autor: , odbor vnější komunikace
Zatím zde není žádný komentář.