Vzdělávání žáků se speciálními potřebami

Statistika žáků se speciálními vzdělávacími potřebami může být výrazně ovlivněna změnami v systému či vzdělávací politice. Pokud má být oporou pro politická rozhodnutí, je nutné využívat údaje porovnatelné a interpretovat je ve vzájemných souvislostech.

Údaje o žácích se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) se zveřejňují zejména ve vztahu k inkluzi a jsou oporou diskuse o rovných příležitostech. Absolutní nárůsty ale nemusejí vždy vypovídat o vyšším výskytu zdravotně postižených či dětí s poruchami v populaci. Čísla mohou být výrazně ovlivněna změnami v systému či vzdělávací politice. Pokud mají být statistické údaje oporou pro politická rozhodnutí, je nutné využívat údaje porovnatelné a interpretovat je ve vzájemných souvislostech.
Faktorem, který ovlivnil v minulosti počty žáků vykazovaných podle postižení, byla metodika vykazování. Týkalo se to například žáků s poruchami autistického spektra, kteří byli dříve zahrnuti mezi žáky s mentálním postižením. Počty vykázaných postižených žáků na základních školách významně ovlivnila i rediagnostika žáků vzdělávaných podle přílohy pro žáky s lehkým mentálním postižením. K té došlo v důsledku zjištění, že podle těchto programů jsou vzděláváni i žáci bez postižení. V posledních šesti letech tak poklesl podíl vykázaných žáků s mentálním postižením z 2,9 % na 1,8 %.
Vliv na počet vykázaných žáků se SVP měly i změny ve školském systému. Například zavedení společné části maturitní zkoušky se velmi výrazně projevilo na počtu vykázaných žáků se SVP na středních školách. Vzhledem k tomu, že v rámci společné části maturitní zkoušky existují pro postižené žáky úlevy (zejména více času, využití kompenzačních pomůcek atd.), část rodičů dětí s poruchami učení a lehčími stupni postižení oficiálně tyto poruchy dětí doložila potvrzením z pedagogicko-psychologické poradny či od odborného lékaře. V období těchto změn narůstaly ve statistikách počty žáků, kterým byla diagnostikována dyslexie, dysgrafie a obdobné poruchy. V tomto případě však rozhodně nedošlo k prudkému navýšení počtu postižených žáků v populaci, jak by napovídala čísla (nárůst podílu žáků s poruchami učení z 0,9 % na 2,0 % v období 2005–2014), ale šlo zejména o nově diagnostikované žáky, kteří dříve žádné zvýhodnění při vzdělávání nevyžadovali.