Motýlí housenky poškodily před 100 lety přes půl milionu hektarů lesních ploch.
Naše lesy jsou ohrožovány hmyzími škůdci po staletí, přičemž v současnosti představuje největší nebezpečí lýkožrout smrkový. Po konci 1. světové války museli lesní správci na území Čech, Moravy a Slezska bojovat s jiným přemnoženým hmyzem, a sice s housenkami bekyně mnišky. Vrchol tehdejší mniškové kalamity spadal do roku 1922, poté došlo k rychlému poklesu jejího výskytu. Zasažené území lesů tvořilo zhruba 5,7 tisíce čtverečních kilometrů, tedy téměř dvojnásobek rozlohy současného Karlovarského kraje.
Bekyně mniška je druh nočního motýla z čeledi bekyňovitých. Jedná se o škůdce, jehož housenky mohou při přemnožení způsobit naprostou likvidaci (holožír) veškerého listí nebo jehlic stromů.
Rozsáhlé statistické šetření škod
Údaje o škodách způsobených bekyní v letech 1919 až 1925 přinesla podrobná studie předního českého demografa a statistika Jana Auerhana ze Státního úřadu statistického (SÚS), zveřejněná v roce 1926 v Československém statistickém věstníku. Sběr dat probíhal prostřednictvím statistického šetření, na jehož organizaci vedle SÚS spolupracovaly Státní lesnický výzkumný ústav a Ministerstvo zemědělství. SÚS rozeslal v roce 1923 dotazník lesním správám všech velkostatků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a následně je ještě požádal o vyplnění dodatečných informací v roce 1925.
Zalesněná plocha na území Čech, Moravy a Slezska tvořila v roce 1920 celkem 2 272 979 hektarů, z nichž připadalo na větší odborně spravované lesy 1 663 103 hektarů. Výměra lesů tehdejších velkostatků, na něž se přímo zaměřilo šetření o škodách způsobených mniškou, byla 1 141 845 hektarů. Celková napadená lesní plocha činila podle výsledků šetření 567 101 hektarů. V Čechách to bylo 40,1% všech lesů, na Moravě 24,3 % a ve Slezsku 19,9 %.
Na celé lesní ploše Čech, Moravy a Slezska se vyskytl holožír na 44 tisících hektarech pozemků, které tvořily 7,8 % napadené plochy. Částečně poškozené území zabíralo 62 tisíc hektarů, tedy 10,9% napadené plochy. Nejvíce zasažené byly porosty ve věku od 40 do 80 let, přičemž škody se projevily především na čistě smrkových lesích. V členění dle celkové napadené plochy porostů bylo čistě smrkových ploch zasaženo v Čechách 63,2%, na Moravě 39,4% a ve Slezsku 76,1%. U čistě jedlových ploch to bylo v Čechách jen 0,5%, čistě borových 8,0 %, jiných a smíšených jehličnatých 12,6 %, čistě listnatých 1,6 % a smíšených jehličnatých a listnatých 14,1 %.
Vrcholky pohoří kalamitě unikly
Podle geografických oblastí škodily housenky bekyně nejvíce v podhůří hor obklopujících hranice dnešního Česka, ale jejich nejvýše položené oblasti byly napadeny jen nepatrně. Dále se jednalo o Plzeňskou pánev, Českomoravskou vysočinu, Středočeskou hornatinu a Horní Poohří. Nejhůře mniškou postižené lesy se nacházely v soudních okresech Litoměřice (68,3%), Čáslav (65,5 %) a Hradec Králové (62,9 %). Naopak téměř nezasažené byly lesy okolo Českého Těšína (1,6%), Valašského Meziříčí (3,0 %) a Českých Budějovic (3,1 %). Zcela ušetřeno zůstalo 19 soudních okresů, tedy 12,2 % zalesněné plochy. V Čechách to byla především horská území na Šumavě a v Krušných a Jizerských horách.
Do roku 1924 tvořil objem vykáceného napadeného dřeva v Čechách 13 357 534 m3, na Moravě 92 746 m3 a ve Slezsku 14 881 m3 .
I v roce 2022 představovala většinu těžby dřeva v Česku těžba nahodilá (78,8%), při které byly zpracovány především stromy z kůrovcové kalamity. Oproti roku 2021 se objem vytěženého dřeva snížil o 5,5 mil. m3 na 25 mil. m3.
Článek si můžete přečíst v letním dvojčísle časopisu Statistika&My.
