Matematika není politicky zabarvená

    S profesorkou Janou Jurečkovou z Katedry pravděpodobnosti a matematické statistiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy jsme nejen vzpomínali na její vědeckou kariéru, ale hovořili jsme i o úkolech matematické statistiky v současné společnosti.

    Jak jste se dostala ke studiu statistiky?

    Už na gymnáziu mě bavila fyzika a matematika, měli jsme starého profesora, který mě podporoval. Přihlásila jsem se tedy na Matematicko-fyzikální fakultu, kde jsme si po druhém ročníku museli zvolit obor dalšího studia. Za vrchol se tehdy považovala matematická analýza, tak jsem si napsala tu, a pro jistotu, kdyby mě nevzali, jsem jako druhou možnost uvedla statistiku. Bála jsem se totiž, aby mě nedali na učitelství. Na analýzu jsem se samozřejmě nedostala, v té době nebylo zvykem, aby prestižní obor studovaly ženy, tak mi zbyla ta statistika. Ale vůbec toho nelituji, právě ve statistice jsme toho hodně dokázali.

    Nebyla jste úspěšná jenom v Česku, ale i ve světě. Jak se vám dařilo prosazovat v zahraničí?

    ZaČeská statistika měla a stále má ve světě dobrý zvuk. Zvláště na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, když tady působil profesor Jaroslav Hájek, byli naši statistici velmi známí a vážení. Československému studentovi, který měl zájem studovat v zahraničí, stačilo napsat do posudku, že je průměrný, a oni ho hned přijali téměř kamkoliv.

    Jako statistici jsme se účastnili mnoha mezinárodních kongresů a spolupracovali jsme se zahraničními univerzitami. Díky tomu jsem se seznámila s tamějšími odborníky, kteří viděli mou práci a zvali mě k sobě, abych u nich přednášela a učila. Strávila jsem dlouhou dobu na univerzitě v kanadské Ottawě, vedla jsem studenty v Belgii, ve Švýcarsku, v Německu, ve Francii, v Itálii a v Americe. A zjistila jsem, že naši studenti byli vždycky lepší než ti zahraniční. My se často hodně podceňujeme, vidíme se jako horší než ostatní, ale vůbec to není pravda. U nás jsou lidé velmi inteligentní, což mi potvrdili i zahraniční kolegové, kteří v Česku nějakou dobu působili.

    prof. RNDr. Jana Jurečková, DrSc.

    Významná česká matematička a matematická statistička. Dosáhla významných výsledků zejména v teorii pořadových testů, robustních metod a teorii extrémů. Je členkou Učené společnosti České republiky, členkou Mezinárodního statistického institutu (ISI) a dalších odborných institucí. Působila na řadě univerzit v zahraničí a je autorkou či spoluautorkou mnoha odborných publikací. V letech 1996–2010 byla členkou České statistické rady při ČSÚ.

    V čem se nejvíce liší současní studenti od těch v sedmdesátých letech?

    Dneska mají mnohem více možností. A bohužel je mnohem víc zajímají peníze. Naši absolventi mají otevřené dveře v bankách a v pojišťovnách, kde z nich hned udělají manažery s vysokými platy. Jenže oni pak už nemají čas ani zájem věnovat se vědě.

    Dřív peníze tolik neznamenaly. Studenti měli větší chuť dělat vědu a doplňovat si odborné vzdělání. K vydělávání peněz v bance ale stačí magisterský titul, takže do postgraduálního studia se studenti teď už tolik nehrnou.

    V akademické sféře moc velké platy nejsou, vědu musí člověk dělat také z nadšení, a toho oproti dřívějším dobám znatelně ubylo.

    Určitě se také liší práce vědce v současnosti a za socialismu…

    Oproti minulosti v naší práci využíváme ve velké míře počítače, ale matematika je pořád stejná. Není nijak ideově nebo politicky zabarvená.

    Dříve jsme také měli snazší přístup k datům. Centrální úřady nám pro naše výpočty poskytly třeba data o důchodech. Dneska jsou všechna data přísně střežena a stojí velké peníze. Třeba pojišťovny, pro které jsme v souvislosti se škodami při povodních připravovali testy statistických hypotéz, nám nechtěly uvolnit data, protože bychom jim viděli do kuchyně. Takže naši pomoc nakonec nevyužily, ale nevadí, díky jejich problémům jsme vyvinuli nové metody.

    Současná věda je také spojená s obrovskou administrativou. A hlavním cílem se stává publikace v prestižních časopisech, nikoliv kvalita práce jako taková. Dřív vědci něco publikovali až tehdy, když to považovali za skutečně důležité. Dnes je důležité na sebe upozornit, i když někdy není příliš čím. Nestačí zúčastnit se konference, musíte mít referát. Řekla bych, že mnoho slavných matematiků, kteří vymysleli opravdu velké věci, by se v současném systému hodnocení podle impaktu vůbec neuplatnilo.

    Byla jste řadu let členkou České statistické rady. Jak vaše spolupráce s Českým statistickým úřadem začala?

    Když jsem působila na univerzitě v Ottawě, navštěvovali naše semináře také lidé z kanadského statistického úřadu. Ten má v Kanadě velkou autoritu. Když jsem se začátkem devadesátých let dozvěděla, že se do Česka vrátil Edvard Outrata, který byl v kanadském statistickém úřadě v nejvyšším vedení, potěšilo mě to a oslovila jsem ho jménem Katedry pravděpodobnosti a matematické statistiky, zda by ČSÚ s námi spolupracoval. Edvard Outrata souhlasil a kromě jiného pro naše studenty zorganizoval několik zajímavých besed. Kolegové z ČSÚ vedli na naší fakultě semináře a studenti chodili do ČSÚ na praxi. Někteří tam pracují dodnes. Spolupráce se postupně rozrostla, s ČSÚ jsme se účastnili odborných konferencí a naši lidé byli zváni do různých poradních orgánů úřadu. Tak i já jsem se stala členkou České statistické rady.

    Zabývala jste se mimo jiné robustní statistikou. Můžete čtenářům přiblížit, co pojem robustnost v souvislosti se statistikou znamená a jak se poznatky z robustní statistiky uplatňují v praxi?

    V minulosti se statistické výpočty řídily zejména Gaussovým normálním rozdělením. Podle něj se vše krásně počítá, ale v přírodě a ve společnosti tak zdaleka všechno nefunguje. Je tedy potřeba hledat metody, které více odpovídají skutečnosti. A tím se zabývá robustní statistika.

    Začínali jsme s ní v sedmdesátých letech a trvalo dost dlouho, než se tento nový přístup podařilo zavést i do statistické praxe. Dnes už se ale používá běžně a statistické odhady jsou tak přesnější než podle Gaussova rozdělení.

    S využitím robustních metod také náš bývalý student pracující v ČSÚ sestavil testy, kterými lze odhalit, zda tazatelé v terénním šetření nepodvádějí. Někoho třeba může napadnout, že by si ulehčil práci a místo navštěvování respondentů by si nějaké dotazníky vyplnil sám. Na takový podvod však statistici rychle přijdou.

    Jaké další problémy a úkoly z praxe jste na univerzitě řešili?

    Naše úlohy vždycky vycházejí z nějakého praktického problému, který je potřeba vyřešit. A k tomu se využívají teoretické znalosti a postupy.

    Konkrétních příkladů spolupráce je spousta. Ještě za socialismu jsme třeba spolupracovali s podnikem Chemopetrol, který měl problémy s kvalitou vyrobených hnojiv. Zkoumali jsme, jak se testují vzorky, a navrhli modifikovaný přejímací plán. A také jsme objevili chybu ve vzorci ve státní normě. Pro meteorology jsme ověřovali spolehlivost předpovědí počasí, vymysleli jsme na to nové testy. V době po povodních se na nás obracely pojišťovny, abychom jim pomohli s odhady rizik. Naše robustní metody používají i hydrologové, když si potřebují ohlídat správný postup při odebírání vzorků a měření dat. Kdyby totiž vycházeli z chybných údajů, výsledky měření by neměly potřebnou vypovídací hodnotu.

    Před praktickou aplikací našich znalostí se určitě neuzavíráme, se žádostí o konzultaci se na nás může obrátit prakticky kdokoliv.

    Na kolik taková konzultace na Katedře pravděpodobnosti a matematické statistiky Univerzity Karlovy přijde?

    Prvotní konzultace jsou bezplatné, následně se může uzavřít smlouva o spolupráci. Matematici ale nejsou moc zvyklí svou práci prodávat. Snaží se najít spíš řešení než slávu.

    Existuje nějaké módní téma, kterým se současná matematická statistika zabývá?

    Aktuálně se řeší takzvaná mnohorozměrná data. Dnes máme obrovskou spoustu dat a je problém je zpracovat a vyvodit z nich relevantní závěry. Věnuje se tomu řada věhlasných matematiků a vymýšlejí se různé metody. A i naši odborníci jsou v tom úspěšní.

    Článek si můžete přečíst také v chystaném lednovém čísle časopisu Statistika&My.