Pokrok v plnění cílů udržitelného rozvoje v České republice přiblíží veřejnosti sada 22 klíčových ukazatelů.
Monitorovací rámec udržitelného rozvoje ČR obsahuje celkem 464 indikátorů, z nichž 318 bylo využito v národních hodnoticích zprávách v roce 2021. Sledování a pravidelné vyhodnocování takto vysokého počtu indikátorů má své opodstatnění a odpovídá mezinárodním trendům. Řada odborníků i akademických publikací nicméně poukazuje na těžkou uchopitelnost obsáhlých indikátorových sad, zejména z hlediska komunikace.
Pro účely srozumitelnější prezentace veřejnosti byla po konzultacích s odborníky nově vytvořena sada tzv. headlinových neboli klíčových indikátorů udržitelného rozvoje. Jedná se o užší výběr dvaadvaceti nejreprezentativnějších a snadno interpretovatelných ukazatelů, z nichž většina je ročně aktualizována. Zpravidla je u nich možné hodnotit meziroční či dlouhodobý trend a u poloviny lze také srovnávat Česko se zeměmi EU27.
Headlinové indikátory udržitelného rozvoje
Co nám jde hůř a co lépe
Největší pozornost je třeba věnovat oblastem, v nichž Česko zaostává za ostatními zeměmi a zároveň v daném ukazateli pozorujeme negativní nebo stagnující trend vzhledem k požadovanému cílovému stavu. To se týká např. naděje dožití, která u nás dlouhodobě mírně narůstá, ale v důsledku pandemie covidu-19 došlo mezi lety 2019 a 2021 k poklesu. Obyvatelé České republiky prožijí ve srovnání s průměrem EU kratší život ve zdraví, přičemž délka života ve zdraví u nás dlouhodobě stagnuje. Dalším klíčovým ukazatelem s neuspokojivým výsledkem je výše oficiální rozvojové pomoci. Ta v roce 2021 dosáhla pouze 0,13 % hrubého národního důchodu oproti závazku k 0,33 %. Podíl v posledních třech letech stagnuje, oproti roku 2017 došlo ke snížení z 0,15 %.
Hodnocení headlinových indikátorů dále poukazuje i na další negativní trendy. Jedná se např. o úbytek plochy zemědělské půdy nebo o dlouhodobý pokles početnosti běžných druhů ptactva. Ubývají ptačí obyvatelé měst i lesních ekosystémů, ale zejména zemědělské krajiny. Oproti tomu lze prostřednictvím navržené sady zachytit také pozitivní trendy v oblastech, ve kterých si Česko vzhledem k ostatním státům EU stále vede podprůměrně. V aktuálním vyhodnocení lze například zaznamenat pokrok v oblasti rovnosti žen a mužů (gender pay gap a zastoupení žen a mužů ve volených orgánech), pokles domácí materiálové spotřeby a snižování koncentrace polétavého prachu.
V neposlední řadě je prostřednictvím headlinové sady možné komunikovat témata, v nichž je naše země úspěšná. Jedná se např. o relativně nízkou míru ohrožení příjmovou chudobou a sociálním vyloučením, celkovou výši výdajů na výzkum a vývoj, snižování emisí skleníkových plynů, nárůst plochy zalesněného území, zvyšující se podíl orné půdy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství či snižování průměrné délky soudního řízení. Stejně jako pro ostatní indikátory i pro tyto ukazatele platí, že by měly být primárně prezentovány v širším kontextu, aby jejich zjednodušení neposkytovalo falešně pozitivní či negativní obrázek o stavu dané problematiky.
Materiálová stopa na obyvatele v Česku (t)
Materiálová stopa (material footprint = MF) spotřeby udává množství primárních materiálů potřebných k uspokojení konečné spotřeby země a lze ji interpretovat jako celkovou zátěž životního prostředí spojenou s těžbou, zpracováním a využíváním materiálů, ať už k nim došlo v daném státě nebo v jiných zemích při výrobě dovážených produktů. MF na hlavu popisuje průměrné využití materiálu pro konečnou spotřebu. Z definice vyplývá, že žádoucí trend MF je klesající. V roce 2019 její hodnota pro Česko nabývala 21,34 tun na obyvatele, což je téměř dvojnásobek ve srovnání se světovým průměrem, pětinásobek ve srovnání s Afrikou a o něco více, než je průměr EU27. Některé vyspělé země ale mají MF vyšší (Austrálie, Kanada, USA), extrémně vysokou MF mají ropné státy (Kuvajt, Spojené Arabské Emiráty).
Data ke všem uvedeným indikátorům najdete zde.
Článek si můžete přečíst v letním dvojčísle časopisu Statistika&My.
