Mezi lety 1934 a 1937 výrazně vzrostl zájem maturantů o další studium vojenské školy a o technické obory.
(SÚS) zapojil do sociologických šetření zaměřených na zjištění přání a postojů k jednotlivým druhům studia a zaměstnání u studentů maturitních ročníků klasických a reálných gymnázií. Výsledky zanalyzoval a uveřejnil Zdeněk Ullrich ve studii nazvané „Životní plány našich abiturientů v letech 1934 až 1937“ vydané v roce 1937 v časopise Statistický obzor.
Na organizaci šetření spolupracoval SÚS s Ústředním psychotechnickým ústavem v Praze. Na rozdíl od filmu Vrať se do hrobu! se zjišťování nekonalo prostřednictvím tajné infiltrace sociologů mezi maturanty, ale prostřednictvím standardních dotazníků. Sledovalo se v nich místo narození studenta, povolání a školní vzdělání jeho otce, zaměstnání matky, počet sourozenců, jejich pohlaví, věk a druh studia a zaměstnání, bydliště abiturienta a známky na maturitním vysvědčení. Nechyběly ani otázky na to, co dotazovaný zamýšlí dělat po maturitě a jaké jsou jeho kariérní plány po dokončení navazujícího studia. Šetření proběhla v letech 1934, 1936 a 1937 a organizátorům se podařilo získat celkem 9 837 vyplněných dotazníků od zhruba 90 % všech tehdejších maturantů. Konkrétně v roce 1937 obdrželi odpovědi od 3 379 respondentů. Přestože byla oslovena pouze gymnázia s českým vyučovacím jazykem v českých zemích, nízký počet maturantů v porovnání se současností dokládá, jak elitní v té době bylo úplné středoškolské vzdělání zakončené maturitou, opravňující k vysokoškolskému studiu.
Pokles zájmu o práva
Z téměř 10 tisíc zúčastněných abiturientů bylo ohledně dalšího studia 8,2 % nerozhodnutých a dalších 3,5 % sice rozhodnutých studovat bylo, ale nevěděli ještě kde. Zcela jasno mělo 8 685 dotazovaných. Na čtyř až pětileté vysoké školy chtělo nastoupit 50,7 % z rozhodnutých maturantů, z toho 77,2 % mužů a 22,8 % žen. Na jedno až dvouleté odborné školy mířilo 39,0 % studentů a do praktického života se plánovalo ihned zapojit 10,3 % dotázaných.
Mezi abiturienty, kteří se nemohli rozhodnout, kam po maturitě, převažovaly dívky. Těch bylo 11,1 %, kdežto chlapců 7,0 %. Rozdíl bylo možno podle autora studie přičíst především sociálním tlakům. „Ženské studium, zvláště vysokoškolské, jest ještě dnes pokládáno mnohými za potřebu do značné míry zbytnou, k níž se rodiče odhodlávají obtížněji, nežli u svých synů. Ženy nemají také tak bohaté možnosti volby jako muži, ježto mnohá zaměstnání jsou jim vůbec uzavřena (theologie, vojenská dráha) a mnohé druhy studií (zvláště technických) jsou pro ženy dosud neobvyklé. A konečně u mnoha dívek má rozhodnutí pro určitý druh studia a případně pro určitou výdělečnou dráhu ráz jakéhosi provisoria než se provdají, což je obyčejně jejich konečným životním cílem,“ vysvětloval Ullrich.
Největší změnou mezi výsledky z let 1934 a 1937 byl odklon od univerzitních studií a značný nárůst zájmu o technické obory a vojenství. V případě mužů významně ubylo těch, kteří se rozhodli pro studia právnická a lékařská, kdežto obliba studií teologických, filozofických a přírodovědných zůstala téměř konstantní. U dívek se zvýšila popularita filozofické fakulty, která se v roce 1937 stala nejpočetnějším voleným směrem v případě univerzitního studia. V tomto roce se „fildu“ chystalo studovat 78 mužů a 147 žen. Počet abiturientek volících filozofické obory stoupl ve sledovaném období o téměř 130 %. Na učitelské ústavy pak plánovalo zamířit dalších 329 žen a jen 140 mužů. „Dráha vychovatelská se stává pomalu doménou žen: v roce 1937 plná polovina všech dívek mínila se věnovat studiím vedoucím buď k profesuře na středních školách, nebo k učitelství,“ uvedl Ullrich. Dalším oblíbeným zaměřením u žen byla farmaceutická studia.
Téměř o 17 % poklesl mezi roky 1934 a 1937 zájem o studia právnická. Důvodem měla být tehdejší personální a mzdová omezení ve státní službě, v níž právníci nalézali nejčastěji uplatnění. Vlivem hospodářské krize bylo utlumeno přijímání nových úředníků a zhoršily se i možnosti jejich karierního postupu. Státních zaměstnanců se týkaly mzdové restrikce a na nováčky čekala neplacená práce na zkušební dobu. „Jistě k tomu také přispěly zprávy o velkém počtu advokátů a nesnadnosti uplatnit se v tomto oboru, spolu s prodloužením advokátní praxe na 6 let,“ připomenul Ullrich. Na studia práv se v roce 1937 chystalo celkem 311 maturantů, z toho 281 mužů a 30 žen.
Počet abiturientů rozhodnutých stát se lékaři poklesl absolutně o více než 10 %, přesto si však studia medicíny vedla lépe než práva. V roce 1937 chtělo medicínu studovat celkem 347 maturantů, z toho 251 mužů a 96 žen. „I pokles obliby studií lékařských lze přičíst pravděpodobně zprávám o příliš velkém počtu lékařů a obtížnosti dosáhnouti rychlých úspěchů v tomto oboru,“ vysvětloval Ullrich.
Poměrně konstantní bylo rozhodování abiturientů v případě teologie a přírodovědy. Bohoslovectví plánovalo v roce 1937 studovat 88 mužů a přírodní vědy celkem 46 studentů, z toho 28 mužů a 18 žen.
Počet abiturientů rozhodnutých nastoupit na technické školy vzrostl mezi lety 1934 a 1937 absolutně o 58 %. V případě chemie se zvýšil zájem dokonce o 450 % a u strojního inženýrství o 245 %. Důvodem měl být rozvoj československého zbrojního průmyslu, který v době krátce před vypuknutím 2. světové války zažíval nebývalou prosperitu. Chemii chtělo v roce 1937 studovat 74 a strojírenství 93 maturantů. Počet budoucích studentů elektrotechnického, zemědělského a lesního inženýrství zůstával stabilní. V roce 1937 zvolilo elektrotechniku 20 a zemědělství s lesnictvím 49 zájemců. Po těžké hospodářské krizi z počátku třicátých let se v letech 1936 a 1937 již pozitivně projevil nástup hospodářské konjunktury, díky níž se měla zvýšit obliba Vysoké školy obchodní. V roce 1937 na ní chtělo studovat celkem 75 osob, z toho 16 žen.
Zcela mimořádným fenoménem pomaturitního rozhodování studentů byl trvalý a rychlý vzestup zájmu mladých mužů o vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. I přes omezený počet míst sem v roce 1937 plánovalo nastoupit 536 uchazečů. Absolutně jich mezi lety 1934 a 1937 přibylo 62 %. Příčinou podle Ullricha byla především stoupající obava společnosti z vypuknutí nového válečného konfliktu v souvislosti s děním v sousedním Německu, kde v roce 1933 převzal vládu Adolf Hitler. Vojenská akademie navíc nabízela nejen bezplatné studium, ale i zajištěné místo po jeho úspěšném ukončení. Kariéru v armádě proto volili převážně méně majetní zájemci z venkovských oblastí.
Samostatné podnikání netáhlo
Více než třetina abiturientů, kteří vyplnili dotazník v roce 1937, přiznala, že dosud neví, co po dokončení svého navazujícího vzdělávání dále podnikne. Nerozhodnutí byli především zájemci o výuku technických oborů a práv. „Z toho můžeme souditi, že studia technická a právnická mají v tomto směru nejneurčitější profesionální determinaci a že se posluchači rozhodují až po skončení svých studií o tom, jak si budou vydělávati,“ poznamenal autor studie.
Jen menší skupina studentů byla rozhodnuta po ukončení dalšího studia stát se samostatnými podnikateli. Tvořila jí pětina všech mužů a čtvrtina dívek. Mimořádné postavení zde měla lékařská fakulta, kde si vlastní lékařskou praxi chtěla vybudovat naprostá většina uchazečů. Avšak ani budoucí technici, zájemci o pomaturitní kurzy ani ti, kteří chtěli ihned vstoupit do praxe, většinou netoužili založit si vlastní podnik.
Třetina abiturientů, kteří měli nějaký definitivní životní plán, se chtěla stát zaměstnanci, ať už ve státních službách, nebo u soukromých podnikatelů. U právníků převažoval zájem o státní služby, u techniků a studentů pomaturitních kurzů o služby soukromé. „V tom jest jistě nápadný rozdíl k hodnotám světa anglosaského, kde samostatná podnikavost hraje mnohem větší úlohu. Tento fakt souvisí však i se skutečností, že samostatného podnikání, především většího rozsahu, nejen u nás, nýbrž ve všech industrializovaných státech rychle ubývá a množí se naopak rychle počet zaměstnanců ve vyšších službách, zaměstnávaných masově ve velkých anonymních kolektivech. Jest to tedy také všeobecný směr proudění sociálního života, který vede k tomu, že naprostá většina abiturientů vidí svoje konečné uplatnění v poměru zaměstnaneckém, který se tím stává téměř výlučným způsobem výdělku naší inteligence,“ vysvětlil malou atraktivitu práce na „vlastní pěst“ Ullrich. Kariéru v armádě pak plánovalo 4,0 % mladých mužů z maturitních ročníků a 1,6 % dívek se po dokončení dalších studií pouze chtělo provdat.
Článek si můžete přečíst v prvním letošním vydání časopisu Statistika&My.
Titulní foto: bejvavalo.cz
