Rozvoj české ekonomiky v posledních dvaceti letech je těsně spjat se vstupem do EU.
Už v období vstupu do EU v roce 2004 zažívalo Česko hospodářský růst, který ještě posílil otevřením společného trhu. Aplikace principů volného pohybu zboží umožnila rozvoj exportně zaměřeného průmyslu. Propojení se zahraničím bylo umocněno i významným přílivem přímých zahraničních investic. Vstupem do EU získala česká ekonomika svou současnou podobu – mimořádně silné zastoupení průmyslu a pozice dodavatele pro obchodní partnery v západní části unie, zejména v Německu.
Kladný příspěvek bilance zahraničního obchodu byl hlavním faktorem mimořádného růstu HDP v letech 2004–2006 a výrazný vliv zahraniční poptávky na vývoj HDP trvá dodnes.
Dalším důležitým hybatelem českého hospodářského růstu v prvních letech našeho členství byla investiční aktivita.
Podíl investic na českém HDP patří dlouhodobě mezi nejvyšší v EU. Investiční aktivita je zčásti ovlivněna přílivem investičních dotací, které Česko poprvé ve větší míře čerpalo v roce 2006. I proto lze pozorovat na hospodářském vývoji „nárazové“ výkyvy investiční aktivity ovlivněné dotačním cyklem. Patrné je to hlavně na rozvoji oblasti ostatních budov a staveb, kam jsou zahrnuty infrastrukturní projekty. V průmyslově orientovaném Česku tvoří stabilně velkou část investic také výdaje na stroje a zařízení a v zásadě neměnný je rovněž podíl investic do obydlí, které jsou doménou domácností. Dlouhodobě roste, a v posledních letech nabral na důležitosti podíl investic do produktů duševního vlastnictví – ty zahrnují výzkum a vývoj, ale také licence k softwarovým produktům.
Příspěvky* jednotlivých složek k reálnému růstu HDP v Česku (růst HDP v %, příspěvky v p. b.)
*Příspěvky po vyloučení dovozu pro konečné užití
Období recese
Většinu členů Unie zasáhlo období hospodářské recese v letech 2008–2009. Globální zpomalení se projevilo propadem zahraniční poptávky, na které byl rychlý růst českého hospodářství postaven, a tak se recese nevyhnula ani Česku. Období následujících pěti let bylo charakteristické slabým růstem, který v Česku souvisel především s nízkou domácí poptávkou. Česko i další evropské země se ze stagnace vymanily po roce 2013. Konkrétně v Česku byl hospodářský růst v letech 2015 až 2019 charakteristický silným vlivem domácí poptávky, kterou podpořil výrazný mzdový růst.
Příchod pandemie covidu-19 pro globální ekonomiku představoval šok, který ovlivnil mnoho aspektů ekonomického vývoje. Po ekonomickém propadu v roce 2020 se evropské ekonomiky vydaly na cestu zotavení, ovšem komplikovanou efektem narušených globálních řetězců a dopady války na Ukrajině. Kvůli narušeným globálním dodavatelským řetězcům rozkolísávala vývoj HDP v Česku i v Evropě také změna zásob. Velkým problémem domácí ekonomiky se stal propad reálných příjmů domácností způsobený vysokou inflací. Ten vedl k nezvykle hlubokému poklesu spotřeby. V případě Česka se tak ani v roce 2023 nepodařilo dosáhnout předpandemické ekonomické úrovně.
HDP na obyvatele v zemích, které do EU vstoupily po roce 2000 (po započtení rozdílné cenové úrovně, průměr EU = 100)
Přibližujeme se evropskému průměru
Dynamika hrubého domácího produktu v České republice, podobně jako v dalších zemích, které vstoupily do EU po roce 2004, byla zejména v prvních pěti letech po vstupu nadprůměrná. Přispěla k tomu především kombinace zvýšené investiční aktivity a rostoucí spotřeby. Investice byly podpořeny strukturálními dotacemi a spotřební poptávku táhla sílící kupní síla obyvatelstva. Podobnou strukturu měl rovněž hospodářský růst zemí z východní části EU během konjunktury mezi lety 2014–2019.
Nadprůměrný růst HDP v Česku také znamenal zvýšení podílu naší země na celkovém HDP Unie. V roce 2004 česká ekonomika tvořila 1,1 % evropské sedmadvacítky a tento podíl vzrostl až na 1,8 % v roce 2023. Podobný obrázek o postupné konvergenci české ekonomiky k evropskému průměru poskytuje i ukazatel hrubého domácího produktu na obyvatele vyjádřeného v paritě kupní síly. Česko z tohoto pohledu v roce 2004 představovalo 81 % unijního průměru a během dalších 15 let se jeho pozice zlepšovala. Přibližování se ale zastavilo na 93 %, kterých česká ekonomika dosáhla v roce 2019. Zotavení české ekonomiky po covidovém propadu bylo pomalejší než u zbytku Unie, takže v roce 2022 hrubý domácí produkt na obyvatele v Česku klesl na 90 % unijního průměru. Mezi ostatními zeměmi, které vstoupily do Unie po roce 2000, jde spíše o výjimku, u nich konvergence v posledních letech pokračovala.
Nefinanční podniky v Česku pod zahraniční kontrolou (%)
Rozdíly v regionech
Vstup do EU přinesl značné posílení dotační podpory strukturálně postiženým a hospodářsky slabým regionům v Česku. I přesto ale role Prahy jako přirozeného centra nadále mírně posilovala; v roce 2004 činil HDP na obyvatele v Praze 217 % úrovně celého Česka a v roce 2022 (i díky zvyšující se dojížďce za prací z jiných krajů) již 229 %. Na rozvoji regionů se projevují předpoklady odvozené primárně od kvality lidského kapitálu. I proto se zlepšovala pozice moravských krajů, hlavně Jihomoravského, kterému pomáhá přítomnost několika velkých univerzit. Opačně tomu bylo u Karlovarského kraje, který těžce zasáhla pandemie a související omezení turistického ruchu.
Remitence plynoucí z a do Česka (mld. Kč)
Příliv kapitálu a odliv zisků
Volný pohyb kapitálu, který je jedním z principů fungování Unie, měl po našem vstupu do EU za následek zintenzivnění již existujícího přílivu zahraničních investic do české ekonomiky. Velká část podniků fungujících na našem území je tak pod zahraniční kontrolou. Nefinanční podniky pod zahraniční kontrolou dlouhodobě zodpovídají téměř za polovinu tvorby hrubé přidané hodnoty nefinančních podniků v Česku. Mírně menší je jejich podíl na kompenzacích zaměstnancům a na investiční aktivitě.
Výrazná přítomnost zahraničních majitelů se projevuje následným odlivem zisků firem do zahraničí. V roce 2022 dosahoval objem důchodů z přímých investic nerezidentů přes 456 mld. Kč. Zpět bylo reinvestováno 128 mld. Kč. Podíl důchodů z vlastnictví nerezidentů na hrubém domácím produktu dosahoval v období let 2007 až 2019 i přes 10 %. V posledních několika letech ale klesl.
Remitence proudí hlavně z Německa
Volný pohyb osob v Unii posílil migrační toky za prací či studiem. Přesuny osob za prací jsou dobře ilustrovány remitencemi, které představují odhady peněžních převodů posílaných do domácích ekonomik pracovníky ze zahraničí. Peníze v Evropě zpravidla plynou od západu na východ a remitence jsou obecně významnější součástí ekonomiky pro země východní poloviny EU. Česko je od roku 2011, kdy byla uvolněna omezení pro pracovníky z východní části Unie, jejich čistým příjemcem. Z hlediska podílu salda remitencí na HDP patří ale Česko mezi novějšími členskými zeměmi k podprůměru. Polovinu remitencí plynoucích do Česka tvoří platby lidí pracujících v Německu a výrazné jsou rovněž toky z Rakouska a Velké Británie. Samotné Česko je atraktivnější pro pracovníky z tzv. třetích zemí. Nejvíce remitencí tak z od nás domů posílají kromě nám nejbližších Slováků hlavně Ukrajinci.
Průměrný meziroční růst hrubého domácího produktu v zemích EU (%)
Článek vyšel v dubnovém vydání časopisu Statistika&My.
