Jak ilustruje dvojice grafů, průměrné mzdy méně vzdělané pracovní síly (bez maturity) v Praze nijak nevybočují z běžných celorepublikových poměrů. Pražské mzdy jsou dokonce u obou skupin až na třetím místě za kraji Středočeským a Plzeňským. Zároveň je zde patrný velký odstup mezd těchto zaměstnanců od celkové průměrné mzdy v Praze, což u ostatních krajů není zdaleka tak výrazné.
V Praze jsou o 42 % vyšší mzdy než v Olomouckém kraji
S maturitou a vyššími stupni vzdělání se ale rozdíly zvětšují a Praha vystupuje nad ostatní kraje. Částečně ji v tomto trendu následuje pouze Středočeský kraj, kde jsou mzdy zaměstnanců s magisterským či vyšším stupněm vzdělání také vysoce nad průměrem ostatních krajů. Tito zaměstnanci tak mají v Praze mzdy vyšší o 42 % než jejich kolegové z Olomouckého kraje, kteří berou nejméně. Středočeši pak mají o 21 % více.
Průměrné měsíční mzdy zaměstnanců bez maturity v porovnání s průměrnou mzdou v kraji (v Kč)
V Praze je třikrát více vysokoškoláků než v severních Čechách
Podíl, který tvoří mezi zaměstnanci vysokoškolsky vzdělaní, je v krajích ČR značně rozdílný a do velké míry je ovlivněn tím, zda v kraji je nebo není nějaká vysoká škola. Nejvíce zaměstnanců vysokoškoláků tak nacházíme v hlavním městě (29 %), kde také sídlí nejvíce vysokých škol. Nejméně jich je v Karlovarském kraji (9 %), kde žádná veřejná vysoká škola není. Menší než dvanáctiprocentní podíl je také v Ústeckém kraji. Kromě Prahy je pak v krajích Čech podíl vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců menší než na Moravě, kde jich je nejvíce v Jihomoravském kraji, který obklopuje brněnské univerzitní centrum.
Průměrné měsíční mzdy zaměstnanců s pomaturitním vzděláním v porovnání s průměrnou mzdou v kraji (v Kč)
Každý kraj má jinou strukturu ekonomiky
V tomto kontextu pak vyvstává logická otázka, proč nejsou i průměrné mzdy v moravských krajích vyšší vzhledem k relativně vysokému zastoupení zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním. Příčinou je evidentně to, že jejich trhy práce jsou vysokoškoláky již dostatečně nasyceny. To záleží na struktuře ekonomiky, která se odlišuje kraj od kraje. Karlovarský kraj může být příkladem regionu, který má sice velmi malý podíl vysokoškoláků, ale jeho ekonomika jich zjevně nedokáže přilákat/zaměstnat více, protože zde mají výdělky pod celorepublikovým standardem. Naopak v Praze je sice více než třetina zaměstnanců alespoň s bakalářským titulem, ale přesto to ekonomice nestačí a snaží se přitáhnout další vysokoškoláky svými vysoce nadprůměrnými výdělky.
Jaká je vypovídající hodnota průměrné mzdy v krajích
Velké rozpětí a „zešikmení“ mezd v Praze ovlivňuje i vypovídací hodnotu standardních statistických ukazatelů. Krajské průměrné mzdy totiž nedosahuje 67 % zaměstnanců v Praze, v Karlovarském kraji pouze 59 %. Vzhledem ke stupni vzdělání lze říci, že průměr v Praze zhruba odpovídá až výdělku zaměstnance s bakalářským stupněm vzdělání, zatímco v ostatních krajích těm se středním vzděláním s maturitou. Běžným výdělkům tak spíše než průměr lépe odpovídá hodnota mediánu, tedy prostřední hodnota při seřazení mezd od nejvyšší po nejnižší, která byla v roce 2016 v Praze 30 tis. Kč, v Olomouckém kraji pouze 23 tis. Kč a v nejchudším Karlovarském ještě o 300 Kč nižší.
To se jí také relativně daří a nejvzdělanější pracovní síla se za prací do Prahy stěhuje nebo dojíždí z bližšího i vzdálenějšího okolí. A právě to stojí také za vysokým regionálním hrubým domácím produktem a dalšími makroekonomickými ukazateli, které odlišují Prahu od zbytku republiky. Druhou stránkou této situace, už ne tak lákavou, jsou vysoké ceny bydlení a služeb v Praze, které si potom méně vzdělaní zaměstnanci mohou ze své standardní výplaty jen stěží dovolit zaplatit.
Zároveň je nutné zmínit, že v hlavním městě je minimální podíl zaměstnanců, kteří by nebyli aspoň vyučení. Jen se základním vzděláním je tu sotva každý třicátý zaměstnanec. Naopak v Karlovarském kraji je to každý desátý, v Ústeckém kraji každý dvanáctý a ve Středočeském kraji jich nalezneme 7 %.
Podíl zaměstnanců pobírajících méně než 16 tis. Kč a více než 40 tis. Kč podle krajů (v %)
Lépe a hůře odměňovaní zaměstnanci
Vzhledem k odlišnému vlivu vzdělání jsou mzdy v Praze nejvíce diferencované. Rozdíly mezi skupinou vysokovýdělkových a nízkovýdělkových jsou tu tedy vyšší. Jako vysokovýdělkové pro naše účely označíme zaměstnance s měsíční mzdou nad 40 tis. Kč, jako nízkovýdělkové hodnotíme pracovníky, kteří pobírají do 16 tis. Kč hrubého.
Jakou roli hraje urbanizace
Vysoké rozdíly v podílu populace podle stupně urbanizace jsou obdobné ve všech evropských státech, stejně tak jako rozdíly v zatížení náklady na bydlení. Více informací zjistíte na ZDE.
Nejvyšší podíl vysokých výdělků (28 %) je pochopitelně třeba hledat především v Praze. Nízkovýdělkových je zde 14 %, což je nejmenší (nicméně nezanedbatelný) podíl mezi kraji. Druhý nejvyšší podíl vysokovýdělkových zaměstnanců (ovšem oproti Praze takřka poloviční) vykazoval v roce 2016 Středočeský kraj (15 %), kde nízkovýdělkových bylo 18 %. Nejchudší kraj je i v tomto přehledu Karlovarský, kde pracuje jen 7,5 % zaměstnanců za mzdu vyšší než 40 tis. Kč, naopak 21 % zaměstnanců za výdělek nižší než 16 tis. Kč hrubého měsíčně.
