Úrovně průměrné mzdy jsou v zemích EU závislé na výkonnosti ekonomik, ale jen z části. České mzdy jsou nižší, než by musely, což se odráží v nízké nezaměstnanosti.
Výdělkové přehledy bývaly v Evropské unii vydávány s dlouhým časovým odstupem, neboť se čekalo na podrobná data od všech členských států. Ta pak mohla pocházet buď ze strukturální mzdové statistiky (SES), nebo ze zjišťování úplných nákladů práce (LCS). Tato rozsáhlá a velmi detailní šetření se provádějí střídavě jednou za 4 roky. Poslední výsledky LCS 2020 jsou k dispozici nyní, na SES 2022 si budeme muset počkat do druhé poloviny příštího roku.
Mezitím však Eurostat vyvinul výpočet, kterým pomocí krátkodobého indexu nákladů práce (LCI) aktualizuje sumární údaje o mzdových i nemzdových nákladech z LCS. Údaje roku 2020 byly takto protaženy pro roky 2021 a 2022. Tyto odhady průměrné hrubé hodinové mzdy jsem využil, a přepočítal kurzem eura do českých korun. Získal jsem tak přijatelnější představu, jak se výdělkové úrovně v EU liší, a jak se vyvíjely. Je ovšem třeba brát v úvahu, že i kurz koruny se vyvíjí v čase.
Česko mělo 55 % průměru
Mzdové rozdíly zůstávají obrovské. V roce 2022 brali zaměstnanci v Bulharsku 174 Kč/h, zatímco v Lucembursku 1 091 Kč/h. Bulharská průměrná mzda byla tedy jen 16 % lucemburské. Ve srovnání s celoevropským průměrem (563 Kč/h) je bulharská mzda méně než třetinová (31 %), zatímco lucemburská je takřka dvojnásobná (194 %).
Mezi další mzdově chudé země patří Rumunsko, které je na 39 % evropského průměru, dále Maďarsko (40 %), Lotyšsko (42 %), Polsko a Chorvatsko (shodně 45 %), a následuje Slovensko s polovičním podílem. Jde výlučně o země východní Evropy, které se k EU připojily v roce 2004, 2007 nebo 2013.
Státy, kde se mzdy pohybují mezi 50 a 60 % průměru EU, jsou namíchané zajímavěji: najdeme zde Řecko (51 %), které se stalo členem ES již v roce 1981, potom Estonsko (53 %), dále Česko a Litvu (shodně 55 %) z vlny roku 2004, Portugalsko (57 %), které přistoupilo k ES již v roce 1986, a nakonec Maltu (59 %), která také vstoupila v roce 2004.
Ke mzdově nejbohatším státům náleží výlučně země západní Evropy. Druhé po Lucembursku je nyní Dánsko, kde brali zaměstnanci průměrně 1 007 Kč/h, což odpovídá 179 % evropského průměru. Na třetím místě se s již výraznějším odstupem nachází Belgie (146 %), následují Irsko (139 %), Nizozemsko (134 %) a Německo (132 %). K zemím nad průměrem EU patří ještě Finsko (129 %), Rakousko (125 %), Francie (121 %) a Švédsko (119 %). Nejchudší z původních zakládajících států ES je Itálie s průměrnou mzdou 521 Kč/h, což je 93 % evropského průměru. Dohání ji Slovinsko s 86 % a průměrnou mzdou 486 Kč/h, které vstoupilo do EU spolu s Českem v roce 2004.
Hodinové mzdy a HDP na obyvatele v tržních cenách (% k průměru EU, 2022)
Vývoj pomalu uzavírá mzdové nůžky
Termín dohánění je při porovnávání východní a západní části Evropské unie velmi případný. Rozdíly ve mzdách se totiž v čase výrazně snižují, i když pořadí států se mění jen málo. V roce 2008 dosahovaly nejchudší bulharské mzdy ještě jen 13 % evropského průměru, a dokonce pouze 7 % mezd v Dánsku, které byly v onom roce a ještě v letech 2012 a 2016 nejvyšší v EU. Za období 2008–2022 se bulharské výdělky zvýšily z 52 Kč/h na 174 Kč/h, což je nárůst o strhujících 233 %. Na druhé straně ty dánské vzrostly ze 756 Kč/h na 1 007 Kč/h, tedy jen o 33 %.
Vysoké nárůsty byly pro chudé východoevropské země takřka typické. Litevské mzdy se zvýšily za stejné období o 193 %, rumunské o 177 %, slovenské o 116 %, estonské o 107 % a lotyšské o 106 %. Poněkud pozvolněji rostly mzdy v Česku, kde se zvýšily o 84 %. Bylo to ale více než v Polsku, kde došlo k nárůstu o 61 %, nebo v Maďarsku (63 %), a dokonce i ve Slovinsku (68 %).
V západních zemích byl mzdový růst mnohem skromnější. S výjimkou malého Lucemburska, kde se mzdy zvýšily o 58 %, a Rakouska (44 %) nepřekročil nárůst za období 2008–2022 hranici čtyřiceti procent. Velmi slabý mzdový růst zaznamenala Itálie, kde se výdělky zvýšily jen o 15 %. A nejhůře ze všech států dopadlo Řecko, kde se mzdy naopak snížily z 337 Kč/h v roce 2008 na 285 Kč/h v roce 2022. To je propad o 15 %. České mzdy se podle Eurostatu zvýšily ze 167 Kč/h v roce 2008 na 307 Kč/h v roce 2022, přitom řeckou úroveň překonaly již v roce 2021, kdy měla Česká republika průměrnou hodinovou mzdu 292 Kč/h, zatímco Řecko jen 287 Kč/h.
Pokud bychom srovnávali celkové náklady práce, z nichž tvoří mzdy podmnožinu, můžeme dojít k poněkud jinému pořadí. Čeští zaměstnavatelé mají nadprůměrné nemzdové náklady, konkrétně vysoké platby na zdravotní a sociální pojištění. Ty tvoří více než 26 % českých nákladů práce, přičemž průměr EU je 23 % (za rok 2020), a např. portugalské jsou jen 19 %. Nejvyšší platby pojištění najdeme ve Švédsku (30 %) a ve Francii a Itálii (shodně 28%), nejnižší mají Rumunsko či Litva (shodně 6 %), ze západních zemí Irsko (13 %). Je nutné podotknout, že sazbám pojištění na druhé straně odpovídá rozsah plnění.
Česká výkonnost předstihuje mzdy
Hlavním faktorem, který působí na výši i vývoj mezd, je pochopitelně výkonnost ekonomik, resp. produktivita práce. Není to však zdaleka jednoznačné. Pro měření výkonnosti použiji HDP na obyvatele v tržních cenách za rok 2022. Pořadí států vzdáleně odpovídá mzdovému srovnání. Nejvyšší HDP na úrovni 291 % průměru EU má Lucembursko, na opačném konci žebříčku stojí Bulharsko s 25 % evropského průměru. Již z tohoto je zjevné, že rozpětí ve výkonnosti je mnohem širší než u hodinových mezd.
Dánsko je v pořadí podle HDP až na třetím místě se 179 % průměru EU, nad něj vyskočilo Irsko s 269 %. Na čtvrtém místě je Švédsko (159 %), na pátém Nizozemsko (150 %) a na šestém Rakousko (133 %). Německo (124 %), které bylo ve mzdách na pátém místě, najdeme až za Finskem (132 %) a Belgií (128 %). Následuje Francie (115 %) a opět pod průměrem EU je Itálie (97 %).
Nejméně produktivní země po Bulharsku je Rumunsko (35 %), následuje Lotyšsko (46 %), Maďarsko a Chorvatsko (shodně 50 %), Polsko (51 %), Litva (52 %) a Estonsko (56 %). Dále Slovensko s 57 % průměru EU, pak hned Česko (64 %), Řecko (65 %) a Portugalsko (67 %).
Vzájemným porovnáním úrovní hodinových mezd a HDP najdeme některé výrazné disproporce. Některé národní ekonomiky mají mzdy nad úrovní své výkonnosti, jiné naopak výrazně „podstřelují“. Pro země na periferii Evropy to může být strategie, jak si udržet zaměstnanost. Belgie a Německo, které jsou v centru evropské ekonomiky, mají naopak mzdy značně vyšší, než odpovídá jejich výkonnosti. Maličké Lucembursko má ukazatel HDP na obyvatele zkreslený tím, že tam pracuje obrovské množství lidí dojíždějících zpoza hranic (pendlerů). Irsko a Kypr jsou potom daňovými přístavy pro zahraniční korporace, což opticky nafukuje HDP, ale zaměstnancům nic nepřináší.
Mezi ty druhé, „podstřelující“ státy patří i Česko, kde je rozdíl v žebříčcích 9 procentních bodů v neprospěch mezd. České mzdy tedy svou úrovní neodpovídají dobře výkonnosti, mohly by být vyšší. Však také odsud stovky miliard korun ročně odtékají do zahraničí na dividendách a na neodpovídajících vnitrokoncernových cenách. Vyšší produktivita práce, než odpovídá mzdové úrovni, má však bonus ve formě velmi nízké nezaměstnanosti.
Česká republika je země uprostřed kontinentu, s dobrou dostupností a infrastrukturou a také kvalitní pracovní silou, což láká zahraniční investory, kteří zde vytvářejí velké množství pracovních míst. Větší, než dokáže zdejší obyvatelstvo zaplnit. Cestou k makroekonomické rovnováze je buďto masivní dovoz pracovní síly ze zahraničí, nebo zvyšování mezd na úroveň odpovídající produktivitě.
Článek si můžete přečíst v zářijovém čísle časopisu Statistika&My.
